Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
2) gratulace ke SKUTEČNÉMU zhodnocení takové příležitosti - je to OUTSTANDING!
Zaprvé nevěřím, že se podobný dům dá bez přemáhání spokojeně obývat až do stáří (hrozně rád bych viděl, jak to s ním vypadá po pěti letech např.), zadruhé mě mrzí, že takto evidentně extrémně vysoké náklady na RD šly v podstatě nazmar - na "katalogový domek nicneříkajího neutrálního moderního luxusu". Ten barák prostě absolutně postrádá jakéhokoliv ducha, jakýkoliv nápad, cokoliv, co by ho odlišovalo a posouvoalo někam. Je jen drahý a nepříjemný.
Mrzí mě ty dva extrémy luxusního bydlení, které zde vznikly: buď totálně nevkusný přeplácaný palác, nebo totálně sterilní, minimalistická prosklená krabice. Podle mě je to oboje mimo. První se vymsívá vkusu a estetice, druhé zase ignoruje lidskou psychologii a realitu každodenního užívání. Oboje jsou extrémy, ve kterých budoucnost, podle mě, není.
mně se moc líbí a nevidím důvod, proč se by se tam majitelům nemělo pěkně žít
ze je to mistama sterilni jak patologie (nejen v kuchyni), mistama neosobni jako massadministrativa (komunikace v patre) nebo ze v te prijmaci hale uz chybi fakt jen zarizeni na poradova cisla jak ve sporitelne - o tom zadna - ale kdyz to nekoho naplnuje a nekdo to doaze naplnit, pak atsi.. (nehlede na to, co do toho investor zainvestoval.. myslim, ze uz se asi doopravdy stehovat nebude
a rodinny dum ani vila to podle me taky neni, celkem evidentne... reprezentativni sidlo se vsim vsudy, moderni zamek, permanentni navstevy primo v navrhu (i kdyz o co jde koplexne v patre moc nechapu, nedoakzu si v tom baraku taky skoro vubec predstavit dite) a jak to tak pocitam - 4 manzelske postele, 7 koupelen, jidelni stůl pro 8, zasedacka ve sklepe pro 12, sedacky dohromady 20ti mistne, sauny, vinoteka, kino - no ja bych tam ty rodiny ubytoval s klidem i tri
-------------
Zdá se Vám to moc chladné?
Pokud to však mělo být chladné,
pak je to setsakra dobře chladné.
--
Zdá se Vám to málo inovativní?
Pokud to ale mělo být konzervativní,
pak je to dobře konzervativní.
--
Zdá se Vám to moc drahé?
Pokud to ale mělo být drahé,
pak je to ještě málo drahé.
--
Bude se v tom dát dobře bydlet?
Pokud si už klient udělal představu o architektuře
podle „lajfstajlových magasínů“,
pak dostal co chtěl, a dostal to dobře.
--
Ty věci jsou udělány dobře,
a to je dobře,
ale nic víc.
A to ale není ještě špatně,
jen to není dost dobře.
-----------
Mimořádná cena organizátorů Art and Interier 2002 udělena na komplexu výběrových výstav za LIDSKÝ ROZMĚR VNÍMÁNÍ DESIGNU
Někteří lidé, kteří píší příspěvky na tomhle webu by měli spíše chodit na web central group apod. a vyžívat se v domech se sedlovou střechou, jelikož absolutně nerozumí architektuře a tenhle web je o architektuře. Jinak by nemohli napsat to co píší.
Zajímavé, při cestě na doporučené stránky centralgroupu jsem narazil na pár dílů architecture now!, dezeen.com, knihu o současné obytné architektuře v japonsku a několik dalších publikací, a zdá se, že tam také žádná Pořádná architektura není... Je to asi dost zlé.
co se tyce vnitrnich prostor tak me se to moc velke nezda - a co mi vylozene chybi je byt spravce nebo sluzky. provozni naklady investor zjevne neresi a je to jeho pravo. vybaveni interieru je nedoresene.
Na druhou stranu je jenom dobře, že vkus je natolik osobní záležitostí...
Není v komoře a když jsem se ji ptal jak budem řešit moji práci to znamená autorská práva a její interier tak prohlásila že ji to nezajímá. Celou dobu se chovala jako arogantní diletant. Projekt dělal tým Ing. arch. Ivan Vavřík, ing. arch. Lenka Kanalošová, Ing. Česal, a další. Atelier Donlič jsou zloději!
Ing. arch.Ivan Vavřík autorizovaný architek ČKaA 00113
Na hrubý pytel - hrubá záplata, tudíž jak jste ve svém příspěvku Vy sprostý, tak budu sprostý i já vůči Vám. Rozdíl mezi Vámi a Ing. arch. Ivanou Dombkovou je ten, že i když uvádíte, že jste autorizovaný architekt (ČKaA 00113), tak jste obyčejný PACKAL, kdežto architektka Dombková je architektem sice bez čísla, ale přes to je architektkou par excelance. Dům, o kterém je řeč jste Vy NEPROJEKTOVAL, a to konstatuji s plnou vážností a odpovědností. Bez jakékoliv invence, nápadu a vkusu jste udělal za 700 tisíc Kč projekt, který jsem vyhodil do kontejneru (se starým a nepotřebným papírem). A následně jste "otrocky" (což by zvládl i středoškolák) se svou skupinkou (za dalších 700 tisíc Kč) rozkreslil do technických výkresů myšlenky a nápady Ing.arch. Dombkové. Při samotné realizaci (výstavbě) domu jste nebyl ani jednou, což potvrzuje Vaše bloudění po baráku při kolaudaci (na kterou jsem Vás ze slušnosti pozval) a partizánské focení exteriéru rodinného domu. Jestli ten dům má nějaký "Genius loci" (duch vládnoucí na určitém místě), a ten dům ho rozhodně má, pak to s naprostou jistotou nebude duchem Vaším, ale duchem arch. Dombkové. A jestli je někdo je drzý, lže a krade autorská práva Vavříku, pak jsto Vy a jenom Vy. Omlouvám se čtenářlm, ale NEDOVOLÍM, aby člověk, který arch. Dombkové nešahá ani po kotníky - na ní plival, vyslovoval se o ní jako o bezkrupolozní osobě či arogantním diletantovi. Mám pro Vás Vavříku dvě rady. Nevyhrožujte arch. Dombkové a firmě Donlič medializací a svým právníkem. To je rada první. A ta druhá zní, aby jste se urychleně omluvil, tady a zde - všem které jste křivě nařknul. Pokud se tak nestane Vavříku do 5. května 2008, pak se setkáte s právníky, kteří pracují pro mne. Nashledanou.
Ápropos, Jiří Hertl (ten z oboru hromadné dopravy) zemřel asi před deseti lety při automobilové nehodě. Tak ho nechte v klidu spát...
Pokud je na archiwebu dům prezentován (předpokládám, že s vaším souhlasem), tak pravděpodobně kvůli dychtivosti autora ( a asi i majitele) se pochlubit. Zaskočily vás zpochybňující příspěvky?
Asi jste zklamán, že se to nelíbí všem, ale reagovat tímto způsobem, to se na mě nezlobte, to je srandovní. Ale díky té vaší reakci dostal ten barák jaksi skoro až lidský rozměr.
Nevím, jak ostatní, ale mě jste pobavil...
Tož tak. Hezký máj.
A stavěl se dům podle projektu pro stavební povolení nebo nějak júplně inak? Děkuji
I bydlení má navíc vliv na své okolí, podílí se na urbanistickém celku a životním prostoru (obyvatel na to zvenku kouká minimálně). Navíc každé bydlení by mělo mít nějakou univerzální kvalitu (dům zřejmě investora přežije, měl by být prodejným zbožím na realitním trhu etc.). Zas tak úplně subjektivní otázky to prostě nejsou - přesněji subjektivní je asi opravdu jen vkus a představy o tom, v čem spočívá luxus. Oni se zkrátka lidé od sebe tak úplně neliší. Pohled na architekturu jako subjektivní a výsostně individuální umění bez měřítek a hodnot je dle mého pohledem pouze na jednu její stránku - tu možná zajímavou, ale nepodstatnou.
Je možno hodnotit jak smysluplnnost zadání (zadání a jeho revize v dialogu s architektem - zde dle všeho absolutní shoda bez pochybnostní - je vždy zcela zásadní, ostatní je už spíš dekoratérství - byť i na stylu samozřejmě záleží ;o), hodnotit lze i navržené řešení (od konceptu, prostorovného rozvržení - až po detaily v dispozici nebo interiéru.). K hodnocení zadání zde bohužel nemáme dostatek informací. Kdyby autoři místo propagačních řečí o kontrastu živlů napsali, k čemu to je celé dobré, komu to má sloužit, jaké přesně byly investorovy požadavky (nebo jak se vyvíjely) - a proč je to navrženo zrovna takto a ne jinak, bylo by možno kvalitu architektury posuzovat asi lépe, mnohé by bylo jasnější. Nebo kdyby se třeba k těm stylizovaným fotkám dodala alespoň kubíková cena nebo jiné parametry (to je obecný problém)...
Investorovi to už může být putna, ale pro jiné investory to může být dobrý námět k úvahám (rozhodnutí zda a co vůbec stavět je to klíčové). Architekt už ten barák nepředělá, ale může si o ohlasů leccos odnést - a ještě mnohem víc třeba ostatní architekti. Diskuse na Archiwebu je myslím přínosnější, než složité kunsthistoricko-filosofické rozklady v architektonických časopisech, soustředící se často jen na "uměleckou" stránku věci, případně bláboly o trendech a modernosti v časopisech komerčních/stylových. Kritické ohlasy nejsou přece nic tak hrozného. Stačí diskutovat věcně, jasně, konkrétně, slušně - a nemotat do toho osobní věci nebo podpásové "argumenty"... Dobrý den.
Je také zajímavé sledovat, jak se liší diskusní příspěvky klientů u různých domů a bytů. Někdy pouze doplňují informace o projektu a realizaci, někdy skoro hystericky obhajují svoji investici a volbu architekta (jako by bůhví o co šlo), ale jindy překvapivě (a sympaticky) některé výhrady bez emocí uznají, jiné zas vyvrátí - a třeba přidají nějakou tu praktickou zkušenost.
Obecně vzato si ale vůbec nejsem jistý, zda by klientův/architektův příspěvek neměl konči právě tím donešením kůže na trh - tj. publikováním realizace a dostatečného množství informací. Z některých klientů/architektů a jejich diskusních vstupů pod vlastní investicí/realizací jsem totiž velmi na rozpacích. A tím nemyslím jen tento případ...
Co vy na to?
a nechapu jak nekdo muze byt tak naivni ze se jedna stavba bude libit vsem a ze z ni vsichni sednou na zadek - nic vyjimecneho totiz nemate:p
zklamani nas fanousku architektury plyne prave z te "volne ruky" - za takto idealnich podminek je to totiz zklamani.
O existenci "archwebu" jsem se dověděl včera, a to v souvislosti s urážejícím a lživým vyjádření arch. Vavříka. Tím chi říct, že jsem dotčený rodinný dům rozhodně nestavěl proto, abych ho dával někomu na obdiv a už vůbec jsem ho nestavěl jako předmět zde probíhající diskuse, proti které rozhodně nic nemám. Diskusí se "nehrotím", ale dokonale bavím, což potvrzuji tím, že reaguji na Váš komentář
Je nesmyslné, abyste po kritizujících vyžadoval ukázku jejich práce. Sám jsem student a maximálně Vám mohu zaslat atelierové projekty. Svůj názor může vyjádřit kdokoli, kdo má smysluplné připomínky. Histotiků architektury se snad také neptáte, z jaké pozice si dovolují kritizovat architekturu, když sami nic nepostavili.
Naprosto chápu zdejší výtky. Dům je velmi tendenční a spíše než pro bydlení mi přijde vhodný jako nějaké veřejné zařízení, nejlépe showroom firmy. Pokud Vám to tak vyhovuje je vše v pořádku, svůj názor však nezměním.
Napříč historií existují vily, které se velikostně rovnají té vaší, ba jsou mnohdy výrazně menší, přesto se dokázaly zaspsat do dějin architektury nesmazatelným písmem. Čas ukáže, jestli takto skončí i Vaše vila. Přestože podmínky k tomu byly, obávám se že ne. Proto v tom třeba já osobně vidím promarněnou příležitost. Ale jak jsem již napsal, pokud Vy jste spokojen, je to v pořádku, proti domu nic nemám, považuji jej za průměrný.
Než mě začnete obniňovat ze závisti, jak tu padlo na ostatní, to zde není na místě. Jestli to je pro Vás relevantní hledisko, já jsem třeba donedávna žil v umakartovém jádru a nestydím se za to
připadá mi to otravné a úplně nenormální... jako někde v rudé Číně!
..a pak neštve vás, že fotografie interiérů vašeho luxusního domu jsou uváděny na webovkách firmy, která pronajímá a prodává penthousy??..tedy mezi námi ty nejnovější jsou všechny řešeny "přes kopírák" a dost podobné složením interiéru vašeho domu.
MAŘENKA přichází postrojena v černé šusťákové soupravě s fialovými, zelenými a žlutými trojúhelníky: Mám nový šaty, pěkný, co?
JENÍČEK upřímně: Hm, pěkně hnusný. K těm mokasínum a bílejm ponožkám to taky zrovna neladí.
MAŘENKA překvapeně (ještě jí ta nehorázná drzost zcela nedochází): Co? Tobě se nelíbí? Víš kolik mi dalo práce, než jsem je vyhrabala z kontejneru?
JENÍČEK: To si dokážu představit, ale možná by bylo lepší, kdyby sis ji ušetřila.
MAŘENKA: Ty seš takovej hajzl, musíš mi zkazit všechnu radost, protože sám jen sedíš před nádražim, chlastáš krabicový víno a nezmůžeš se na žádnou akci. Ty šaty jsou náhodou moc pěkný, Anča to taky řikala.
JENÍČEK: No, vypadáš v tom jako ještě větší magor než jseš a navíc ti v tom bude v noci na lavičce pěkná zima. Nezapomeň, že už je půlka října.
MAŘENKA: Závidíš mi, že jsem našla vlastním přičiněnim krásný šaty a že nejsem takovej nýmand jako ty. Měli by tě zase zavřít, asi tě napráskám fízlum, že kradeš v Tescu.
JENÍČEK: Jseš už uplně vypitá, nebo co? Já jsem rád, že mám svůj vaťák, ty tvoje hadry mě vůbec nezajímaj. Ale dobře si rozmysli, co komu řikáš, taky by ses jednou nemusela probudit.
MAŘENKA: A stejně mi závidíš!
JENÍČEK: Vypadni!
MAŘENKA: Závidíš, závidíš!
JENÍČEK: Táhni k čertu!
MAŘENKA: Ubožáku! Šourá se pryč.
(Opona)
Tak to je všechno, co jsem chtěl říci.
Tento literární útvar se jmenuje "internetová diskuse". K internetové diskusi je třeba přistupovat tak jako kdyby se všichni diskutující opili rumem a pak si dali nějaké tvrdé drogy způsobující paranoiu a agresivitu. Je třeba si uvědomit že jinak jsme tu povětšinou rozumní a slušní lidé, ale pevné meze žánru nám velí psát agresivně, vytrhovat z kontextu atd.
Viděla jsem studii pana Vavříka ještě před realizací a měla jsem možnost ji srovnat se studií Donlić. Vlastně se to ani srovnat nedá. Ivana sice musela vycházet z podobného půdorysného tvaru, aby klient nemusel znovu shánět ta „důležitá“ razítka od úřadu, ale jinak spolu oba návrhy nemají nic společného. Klient chtěl velký dům, ale pan architekt Vavřík mu nabídl obrovský nepoužitelný paskvil (zašlu na archiweb třeba půdorys přízemí, pokud by ho chtěli zveřejnit – stačí napsat mail). Přiblblý koncept-nekoncept, nafouknutý do neuvěřitelných rozměrů, neboť kubíky znamenají náklady a od nich se odvíjí honorář. Považuji takovou dispozici za sprosté okrádání klientů. Jen několik příkladů: obývací pokoj 150 m² se složitou a drahou konstrukcí stropu, zato bez nápadu, jak ho používat. V jednom rohu se krčí kuchyňka a uprostřed obrovské plochy stojí bezradně opuštěný krb, jinak nic. Od vstupu do domu se šatnou, kam přes velkou plochu lze umístit jen malou šatní skříň při zadní úzké stěně, se vchází do maxi haly, kde je jen schodiště nenavazující nijak (funkčně, pohledově či kompozičně) na vstup. Kousek vedle se naakumulovaly nějaké podivné místnosti, o kterých ani majitel nedokázal říct, k čemu by sloužily, prý snad jako nějaké tělocvičny, říkal pan architekt. Do sauny je v tomto baráku o tisíci metrech přístup jen přes WC (!). V patře je hala u schodiště nesrovnatelně větší než pokoj pro dceru, i pokoj pro hosty je skoro dvojnásobkem dětského pokoje. Technické místnosti v suterénu jsou natolik předimenzované, že by postačily i pro administrativní budovu. Studie Donlić navrhuje dům o 100 m² menší, má zcela jiné konstrukční řešení, jiné fasády, zcela jiné provozní vazby (třeba jen schodiště – základ dispozice – je na jiném místě a má jiný tvar). Doporučuji srovnat například popsanou vstupní halu se schodištěm od pana Vavříka a vstup od Donlić navazující na dvoupodlažní prostor s krbem (viz fotky), který si majitel představoval, a také využívá jako důstojné místo pro obchodní jednání, jednoznačně oddělené od soukromí rodiny.
Nedávno jsem dělala rozhovor s velmi moudrým pánem, který učí architekty na VŠUP. Povídá v něm mimo jiné o zneužívání umění a architektury pro komerční zájmy. Dovolím si citovat: „Je skoro k smíchu, že v této situaci architekti přitvrzují s autorským zákonem. Když si necháte postavit nefungující autorské dílo, budete muset sedmdesát let počkat, než ho můžete opravit do použitelné podoby. Naštěstí soudů milovní Američané přišli s protiopatřením: autor může být souzen, že nesplnil požadované parametry zakázky. To je pro architekturu velká naděje a snad ji to časem udrží mimo umělecký obor a autorská práva. Stavba, která se nedá průběžně dle libosti přestavovat nebo dokonce v případě potřeby zbourat, je přece evidentně špatně navržená.“ Další moudrý pán, architekt Siegel, sám souhlasil se zbouráním své stavby, protože na jejím místě navržený hotel Metropol mu byl konceptem velmi blízký. Je to totiž „Pan architekt“ a nemá žádný problém s ješitností.
Naštěstí majitel diskutovaného domu zjistil ještě u studie, že takový dům nechce, hodil ji do koše a postavil dům jiný, takže nemusí 70 let bydlet v nesmyslu. Z návrhu pana Vavříka byl bezradný, ale byl tak slušný, že mu nechal vydělat další peníze prováděcím projektem, aby ho nevyřadil ze hry. Sám tu uvedl, kolik za to zaplatil. A nedivím se mu, že se teď na pana Vavříka naštval. Pan architekt podepsal smlouvu, že udělá prováděčku na novou studii Donlić. Majitel postavil za své peníze dům, kde je šťastný, kde se mu krásně žije a může využívat všechny místnosti přesně tak, jak si představoval. Že je dům veliký, je jenom jeho věc, že lidem s jiným vkusem připadá neosobní a neútulný, je taky jeho věc. Že z vnějšího pohledu vypadá jako třeba hezké zdravotní středisko, je pro okolí snad spíš přínos než závada. Lidem chodícím okolo se může – jako každá jiná stavba – líbit, nebo nelíbit. Lidé na webu ho mohou kritizovat, nebo chválit, na názor mají právo. Ale když někdo sprostě napadá skutečného autora, považuji za svou povinnost se ho zastat, když ho léta znám jako čestného, pracovitého a (nejen) vůči klientům neobyčejně citlivého člověka.
B) Reakce majitele na kritiku: obzvlášť zasazení kritiků k umakartovému jádru panelového bytu na mě působí poněkud buransky.
C) Přestřelka Vavřík-majitel: Pro čtenáře zbytečná trapnost. Pokud se majiteli práce Vavříka nelíbila, proč ji nechal dotáhnout až do razítek?
D) Dívčí zastání paní architektky od paní Konečné: je fajn, že je Ivanka pracovitá a citlivá. A je ošklivé jak nevyužitelné prostory si dovolil navrhnout Vavřík
Myslím si, že by si mohla vzhledem ke svým úspěchům autorizaci udělat a při jejích obratech roční příspěvek 6000,-Kč na ČKA je myslím také zanedbatelný.
- zprostředkování obchodu a služeb
- specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím
- správa a údržba nemovitostí
- reklamní činnost a marketing
- realitní činnost
- návrhářská, designérská a aranžérská činnost
- velkoobchod
- dokončovací stavební práce
..a jestli se nepletu ani jedna z nich není projektování stavebních objektů a návrhů interiérů (na to by měla být autorizace minimálně pro obor interiérová tvorba, což je vázaná živnost), ani dle právního výkladu neobstojí návrhářská, designérská a aranžerská činnost...
Pokud je ve smlouvě, že arch.Vavřík zpracoval dokumentaci dle studie Villa II - jedná se pravděpodobně o studii celého stavebního objektu a k tomu atelier Donlic, ani paní Dombková nemá patřičné oprávnění k projektování. Pouze bylo-li by ve smlouvě napsáno dle interiérové studie... což jak napsal pan majitel tam není.
Na dodávky interiérů chybí koupě zboží za účelem dalšího prodeje - to nepokrývá ani velkoobchod, ani smíšené zboží!!! ani dokončovací stavební práce... leda, že by paní Ing.dodávala klientům 10sedaček či 5kuchyňských linek, ale za velkoobchodní cenu.
sleduji tuto úžasnou diskuzi už od začátku a reaguji, protože tady bylo zmíněno i mé jméno, nebojte se, k autorství se nehlásím, protože studii na vilu č.1 jsem spolešně s panem architektem nevymýšlela. Ale jak už to v architektuře chodí, podílela jsem se na zpracovávání jednotlivých stupňů projektu, jakož i na vilu č.2.
Už tady někdo výše zmiňoval - bylo to těžké, ale projekt se odevzdal i napodruhé ... jaké byly právní vztahy architekt - majitel - architektka tady bylo už také naznačeno.
Pro mne to byla další úžasná zkušenost.
Proto přeji panu majiteli příjemné bylení, panu architektovi i paní architektce vše dobré.
Autorské dílo nevzniká na základě živnostenského oprávnění... Autorská díla vytvářejí kupříkladu i studenti architektury a pak se soudí se svými učiteli, kteří je recyklují (Koolhaas aj.)
Členství v Komoře přináší členům možnost účastnit se architektonických soutěží pořádaných Komorou. Ale ony se vlastně žádné nepořádají...
Co se týká ochranných práv autorských tam je i otázkou, zda proti zneužití byl nápad signovaný zpracovatelem a označený copyrightem a datem.. ale to je trochu jiná a právně složitější diskuse.
Děkuji panu architektu Línkovi, že vysvětlil, jak se věci měly správně řešit. Všechny tři strany udělaly chybu, že právní záležitosti nevyřešily hned na začátku. Děkuji paní Konečné, že nás upozornila na druhou stranu mince, tedy na nebezpečí, které může autorské právo přinést klientovi v případech nekvalitních projektů (všichni architekti přece nejsou stejně dobří), a zastala se architektky Dombkové, když jako jedna z mála diskutujících viděla obě studie a projekt. Děkuji paní Kanalošové, že popřála oběma stranám vše dobré, přestože byla nějakým způsobem „in“.
K chybám majitele domu a studia Donlić: zřejmě vztahy nebyly v průběhu projektu tak pokřivené, aby majitel i přes nespokojenost se studií přestal architektu Vavříkovi věřit (jinak by mu nesvěřil projekt); studio Donlić se otázkami autorství zřejmě také nezačalo zabývat právě pro „normální“ vztahy a pokračující spolupráci. Příště budou opatrnější. K chybě architekta Vavříka: jako člen (mám pocit, že i funkcionář) ČKA měl především on vědět, jak si svá autorská práva ošetřit. Kdyby ale spolupráci ukončil a Licenční smlouvou se vypořádal s majitelem či nastupujícím architektem, přišel by o další zakázku za 700 tisíc. Nemám pravdu, pane architekte?
Před několika lety jsem byla v podobné situaci jako on: udělala jsem studii na větší stavbu, investorovi se sice líbila, ale chtěl pokračovat s projekční kanceláří, se kterou měl dobrou předcházející zkušenost. Souhlasila jsem (a ústně, bez Licenční smlouvy), i když jsem věděla, že se moje práce může hodně změnit. Po realizaci jsem byla ráda, že se podařilo dodržet alespoň koncept začlenění do okolí a základní provozní vztahy, ale stavba byla dost jiná než studie (jiné tvarové detaily, jiné dílčí provozní vazby). Necítím se tedy být autorem a protože jsem s postupem souhlasila, připadalo by mi hodně nefér vůči klientovi prosazovat autorská práva. Pan architekt Vavřík dodatkem č. 3 a „ochotou“ za slušné peníze udělat projekt na studii od dalšího autora vlastně uznal jeho autorství. Dodatečné vyžadování autorských práv na koncept je tedy za těchto okolností přinejmenším podivné. V nějakém časopise jsem stavbu viděla a byl tam uvedený jako autor projektu, což podle mého názoru odpovídá skutečnosti.
Pro paní VG: je zvláštní, že nedokážete uvést ani svoje jméno, a přitom se neštítíte slídit v obchodním rejstříku (kde upozorňují na možné chyby) po činnostech firmy Donlić (a náhodou jste zapomněla uvést „provádění staveb“). Něco málo o nich vím. Paní Dombkovou si pamatuji ze studií na Fakultě architektury VUT Brno, samozřejmě je tedy Ing. arch. Byla o nějaký ten rok výš než já a my jsme ji obdivovali, protože patřila k velkým talentům jejich ročníku (stejně jako třeba Milan Rak). Měla skvělé projekty a všechny zkoušky za jedna, přestože už tehdy měla malé dítě. Mluvila jsem s několika jejími – velmi spokojenými – klienty. Studio Donlić samozřejmě má svoje projektanty s kulatým razítkem, všechny svoje stavby nejenom dovede ke stavebnímu povolení, ale také k perfektní realizaci. Tady došlo k výjimce zřejmě jen proto, aby pan architekt Vavřík nepřišel zkrátka. Ty „krásné obrázky za nemalý peníz“ dělá studio (tedy Ing. arch. Dombková) pro své klienty, kteří mají zájem o celou zakázku včetně realizace, ZDARMA. Že i konstrukce a prováděčky umí, o tom vypovídají realizace.
A na závěr děkuji všem, kteří se více než o pomluvy, drby a plivání jedů starají o architekturu. V této diskuzi to tak zrovna moc není.
„Uměním se vždy nazývala vrcholná forma tvůrčího sebevyjádření, projevit svoji tvořivost je prokazatelně zdrojem libosti dokonce i pro zvířata. Problém je, že povolaných k tomu vrcholu je v každé generaci jen několik. Projevit tvořivost konstrukcí nebo výpočtem je podloženo zvláštními schopnostmi a dlouhou přípravou. I v komerčním sportu je možno vyniknout jen po značném sebeobětování. Ale umění je zdánlivě bezbranné, stačí jen znejistit kritéria a vniknout tak na předtím nedosažitelné území.
Byl jsem na přednášce významné americké galeristky, která trpělivě vysvětlovala: „Zmačkaný papír na chodníku před galerií je odpadek. Tentýž papír na podlaze uvnitř může být drahé umělecké dílo. Umělec je ten, kdo ten papír dostane přes dveře galerie. Někdy to je otázka štěstí, někdy to je výsledek mnohaletého snažení, někomu se to nepodaří vůbec.“ Je jasné, že pro takovouto loterii není nutnou přípravou školení v ovládání štětce nebo špachtle. Myšlení je dokonce kontraproduktivní, rej pomíjivých her bez odpovědnosti nepotřebuje základy, hlavní je komunikovat. Pokud se o některých jménech tvrdí, že se k takto pojatému umění takzvaně vývojem dopracovali, já si myslím, že jenom změnili obor působnosti.
Je zřejmé, že je to ideální prostředí pro psychopatické jedince všeho druhu. Přistál mi na stole leták vypisující uměleckou soutěž jakéhosi výrobce alkoholu (typické), kde se velkým písmem píše: „Neohlížej se po ostatních, tvoř svůj svět.“ Takto to zní jako heslo chovanců psychiatrické léčebny, ale ono to pokračuje: „Baví tě kresba, malířství...?“ Tedy ani náhodou ne: umíš něco? A dále: „Čekají na tebe odměny, pozornost médií, večírky a zábava“. Bezelstně je zde v jedné větě popsán celý program tohoto oboru.“
„Architekti jako nevděčná profese rozkročená mezi znalostmi a uměním žárlivě hledí na tento karneval a někteří se také chtějí připojit. A tak se najednou nemluví o plnění požadavků investora, ale o stylu nebo rukopisu. Zde se však pohybují mnohem větší peníze, a je obvyklé chtít po investici splnění nějakého účelu. Takže se ještě nabízí možnost proniknout do veřejného sektoru, kde je zodpovědnost nejmenší. Architekt chce protlačit svůj kus zmačkaného papíru, a tak do jinakosti, na kterou vsadil svoji prodejní strategii, vecpe tu operu, tu knihovnu, tu sportovní halu, tu most, pln arogance k účelu i k místu. Když neumí a žije v provincii, něco dokonce okopíruje, vlastně říká se ocituje, nebo po neúspěchu v metropoli jde do provincie přímo prodávat. Zde jsou Čechy opožděny i za provinciální Vídní, těch stálých třicet let za Německem a Francií, které jsou třicet let za Amerikou. Sázka na tzv. volné umění může ale i v architektuře vyjít s výhrou – opera v Sydney jistě již na prodeji pohlednic mnohonásobně vydělala. A posluchačům nakonec v akusticky nevyhovujícím sále ve většině postačí hudba elektronicky zesílená. Ovšem jak takových dílek přibývá, prodej pohlednic stagnuje a umělec musí hledat jiná pozitiva – u neobvyklé veřejné stavby například zodpovědné politiky jistě zaujme nemožnost dopředu odhadnout investiční náklady. Nyní to máme v přímém přenosu v Praze.
Je skoro k smíchu, že v této situaci architekti přitvrzují s autorským zákonem. Když si necháte postavit nefungující autorské dílo, budete muset sedmdesát let počkat, než ho můžete opravit do použitelné podoby. A to i když očekávané křídové časopisy s publicitou nezaberou. Naštěstí soudů milovní Američané přišli s protiopatřením: autor může být souzen, že nesplnil požadované parametry zakázky. To je pro architekturu velká naděje a snad ji to časem udrží mimo umělecký obor a autorská práva. Stavba, která se nedá průběžně dle libosti přestavovat nebo dokonce v případě potřeby zbourat, je přece evidentně špatně navržená.“
"§ 13
(1) Autorizovaná osoba je oprávněna podle druhu udělené autorizace používat označení "autorizovaný architekt", "autorizovaný inženýr" nebo "autorizovaný technik", a to ve spojení s označením oboru, popř. specializace, pro který jí byla autorizace udělena. Osoba, které byla udělena autorizace podle § 4 odst. 2 písm. b) může používat označení "autorizovaný urbanista". Autorizovaný inženýr nebo technik činný v oblasti realizace staveb může používat označení "autorizovaný stavitel".
(2) Označení podle odstavce 1, jakož i označení architekt, pokud není součástí akademického titulu, nesmějí být používána žádnými jinými osobami, a to ani ve spojení s dalšími slovy."
Co je všechno potřeba, aby si člověk mohl říka "architekt"? Nebo naopak jak málo je třeba, aby si člověk mohl říkat "architekt" - vykládejte si to, jak je libo (já osobně nemám problém označit za architekta již zmiňovaného Le Corbusiera nebo třeba boxera Tadao Ando). Ještě že zákon nestanovuje požadavky po používaní přídavných jmen jako "kvalitní" apod.
Já nevím, školy (zadaří-li se ještě pár dní) nemám, ale podle mě je architektura (a především v podobě těchto zakázek typu rodinný dům, ve které soukromý investor většinou utopí nemalý zlomek svých celoživotně získávaných finančních prostředků) především služba. Zákony nezákony, trošku mě zaráží, jak nejen v tomto případě jsou mnohdy autoři , se kterými se investor v průběhu spolupráce rozešel, schopni vehementně dožadovat toho, aby jej donutili s odporem vyřknout jejich jména coby autora stavby, kterou pak stejně musel někdo jiný přepracovat k nepoznání... Nemá být náhodou na konci dobře odvedené práce spokojený zákazník, investor, který za vše platí?
Nevím, jak Váš příspěvek souvisí s uvedeným domem, diskuze se dostala už do více rovin a začíná být zmatená. Musím na něj ale reagovat.
Autora citovaného textu Ing. Josefa Šandu Neznám, ale jeví se mi to celé jako naprostý nesmysl, určitěne moudro. Už samotný fakt, že autor s umělcem operuje jako s přežitým klišé nezodpovědného zhýralého jedince, dělá z jeho názorů čistou demagogii, chápal bych tento postoj třicet let zpět.
Kdybych si vzal jako architekt (jako že jím ještě nejsem) jeho rady za své, znamenalo by to vzdát se "rukopisu" (autorův pojem), tedy něčeho, co činí konkrétní architekturu výjimečnou. Architektova profese by se tedy zredukovala na pouhé stavění stokrát vyzkoušeného.
Autorovi textu nedochází, že mnohdy si tento "rukopis" sám zákazník objedná a že požaduje zvláštnost.
Síla domů netkví pouze ve funkční (co to vlastně znamená, že? pro krátkou formu ale slovo ponechám) vyrovnanosti, ale stejně jako v umění je to z velké části o pocitech. Kdybychom z architektury vypustili autorský faktor, který Šanda dovozuje jako umění, zbyde nám exaktní stavění. Stačil by tedy jeden vzorec, Pythagorova věta architektury, která by vyřešila každou situaci. Nic takového neexistuje. Architektura není věda a z velké části spočívá na zvůli jedince, který komunikuje s investorem, má své znalosti, zná celou situaci, všechno se mu to v hlavě promíchá a něco VYTVOŘÍ. A to je jen dobře. Nedokážu říct, jestli to nazvat uměním, ale architektura určitě je autorská tvorba.
Co jsem napsal je snad natolik zjevné, že to snad ani netřeba opakovat. Stále tu ovšem existuje frakce, které je to třeba to znova ukazovat.
Jinak, co se autorského zákona týká, neznám podrobnosti, dohledám si. Ale architekt svůj nápad prodá s domem, nevidím důvod, proč by investor neměl právo později provádět změny, majitel obrazu, nemýlím-li se, jej taky může beztrestně pomočit, ne? I když si uvědomuji, jaké zlo to může přinést. Pokud byl investor spokojen bylo by fair pro úpravy znovu přizvat původního autora.
.....Třináct let je dlouhá doba,160 je tedy velké číslo,a je tedy na čase,abychom přesunuly zorné pole na další oblast umění.A tak hodláme,počínaje tímto číslem,dát prostor architektuře.
Architektura má zvláštní postavení mezi uměním.Stará se nejenom o tvary,mezi nimiž se člověk pohybuje a které vnímá,ale také o prostor,v němž se ocitá a který obydluje.Jako obor hraničí architektura s fyzikou/na př.statikou/,technologií/inženýrstvím/,krajinou ekologií/zasazením do terénu/,ekonomií/jsou to drahé věci/sociologií/týká se to lidských komunit/psychologií/týká se to člověka/filozofií/jako všechno/a další si můžete domyslet.Vyjmenoval jsem všechny obory pro než je v časopise Vesmír místo,na posledních stránkách bychom proto měli hledět na architekturu především jako na žánr umělecký.
Výtvor architekta je ovšem specifickým typem umění.Ve srovnání s obrazy,sochami,hudebními skladbami,literárními díly a divadlem je architektonické dílo daleko pevnější a trvale svázáno sevsvým reálným okolím,které je mu pozadím kontextem,partnerem,oponentem a spoluhráčem.Známý Steven holl napsal:"Architektonická syntéza popředí,středního plánu a pozadí spolu se subjektivními vlastnostmi materiálu a světla utváří základ celkového vjemu".Proto abychom atchitektonické dílo opravdu prožili,mělibychom se s ním osobně setkat v jeho reálné podobě,vstoupit do něj a stát se přímo jeho účastníkem.Nákresy,vizualizace a fotografie (které ve Vesmíru nabídneme) to umožní též,od čtenáře si však vyžadují určitou představivost a schopnost vcítit se do prostoru-jako by do virtuální reality obrazu vysílal svého pomyslného,leč vnímavého dvojníka. Architektonická díla často přetrvávají horizont lidského života,ba i života kultur.Stávají se tak navíc i součástí lidské kulturní historie-kdo navštívil Egypt či Řecko,ví,o čem mluvím-a dějepisci mohou ze zdánlivě duchaprázdných kamenných zdí,sloupů,chodeb a bran odečítat ducha dávných dob.Rozhodli jsme se ,že přesto-či právě proto-zaměříme na architekturusoučasnou,která nám může leccos prozradit o duchu dnešní doby.
Nebudeme se pak totiž divit,nalezneme-li v dílech architektů stopy jejich zájmu o vědu a filozofii posledních desetiletí.Tyto stopy mohou nabývat různých podob,od poetických metafor až po inženýrské problémy.........
Nevidím tedy důvod proč by bylo nadějí architektury její udržení mimo umělecký obor a s tím související autorská práva.Nadějí architektury je,že tu tvorbu budou realizovat,vzdělaní ,citliví a především slušní lidé.Umělecká složka architektonického díla je nesporná ,pouze může být lépe či hůře prezentována.Úvaha,že se najednou nehovoří o plnění požadavků investora ,ale o stylu a rukopisu-to první je totiž samozřejmé,je tedy nesmyslná.Opírat o to ,že mnohdy tomu tak není prezentované závěry je zavádějící.Zrovna tak je zavádějící negovat smysl autorských práv vycházeje z nějakých hloupých klauzulí,které do nich kdosi vtělil.Úvaze o tom,že stavba,která se nedá průběžně dle libosti přestavovatnebo dokonce v případě potřeby zbourat,je přece evidentně špatně navržená nerozumím,to je spíš evidentně hloupá úvaha.Utzonova Opera v Sydney možná nevyhovuje akusticky-chyba-leč ovlivnila svým tvarováním vývoj mnoha architektů na celém světě-nemá tedy smysl pouze v penězích utržených za pohlednice-to je silná vulgarizace.Mohli bychom se asi o tento problém-umění a neumění přetahovat a nebyli bychom první-pro toho kdo tu tvorbu neprožívá to stejně nemá smysl.
Jsem ráda, že se i tady začalo diskutovat o jiných věcech než o tom, kdo má jaký titul. Hovory o postavení architektury vůči umění, filosofii, technickým vědám i celé společnosti považuji za důležité, a právě konfrontace odlišných názorů může být přínosem, na obou názorových stranách budou určitě stát lidé vzdělaní a moudří (stejně jako nevzdělaní a hloupí). O architektuře se dnes mluví v naší společnosti málo a časopis Vesmír ji podává způsobem, před kterým hluboce smekám.
Nechci Vám oponovat, necítím se být v tomto směru odborníkem, nejsem filosof ani teoretik. Architektem jsem přestala být (ve smyslu výkonu profese), ale mám architekturu ráda a uvítám, když se bude kdekoliv prezentovat ve všech souvislostech a v názorech slušných lidí, i když úhel jejich pohledu bude odlišný. Moc děkuji za Vaše příspěvky.
Paní Ivě Novákové: chodí za mnou klienti, kteří tvrdí , že ralaitní a stavebí společnosti jim nabízí projekt zdarma. Je to logické, klientovi projekt naúčtují ve stavebních a dodavatelských pracích a ještě je mohou natáhnout, neboť si sami dělají cenu a nezávislá kontrola projektanta je vyloučena z finančního toku. A tak to dělá Donlič. Dle mého odahadu dům stál stavebně včetně technologií asi 30 mil a dodávku Donlič odhaduji na více než 10 mil. Dále nová prováděčka nestála nových 700 tis.. Již jste někdy dávala takový projekt dohromady ? Včetně ceny kooperantů -statiky, stavařiny elketro a další TZB?. Při prováděce není o co stát. Vavřík
Co se týče tedy zábradlí-architekti jsou posedlí vytvořit originální tvary a často zapomínají,že existují normy a vyhlášky, ve kterých je zmatek ,některé jsou závazné a některé pouze doporučené-přičemž někteří žijí celý život ve stresu,že jim někde někdo spadne a někteří jsou nad věcí.V případě zábradlí,alespoň pro Prahu platí Vyhláška o obecných technických požadavcích,která je závazná a v čl.38-Zábradlí,tam jsou odkazy na normu ČSN 743305 Ochranná zábradlí čl.35,který určuje,že svislé a šikmé mezery do úhlu 45 stupňů nesmějí být širší jak 12cm a vodorovné a šikmé mezery o sklonu větším jak 45 stupňů nesmějí být větší jak 18 cm.Nevím jaké mezery má sporné zábradlí,ale pokud jsou mimo tato ustanovení neměl být dům zkolaudován.Vím,že se na to již příliš nedbá a znám vily kde zábradlí není-lámání chleba nastane až se někomu něco stane.Tož tolik o normách,které nemám také v malíčku,ale tuto jsem nedávno při dokončování veřejné stavby nastudoval a obecně je tento "neestetický "požadavek znám.
Asi bych se obrátil na Komoru,aby pana architekta přezkoušela nejen z norem,ale myslím ,že tento případ je navíc hodný zamyšlení v oblasti etické-vztahu architekta ke klientovi.Pak je tu stavební úřad,který by měl posoudit správnost zábradlí ve vztahu ke kolaudaci.Nevím jak vypadala smlouva mezi architektem a klientem,ale i na takové případy by měla myslet a eventuelní škodu,která vznikla by bylo možné hradit z povinného pojištění,které kryje škody do 200000 kč a lze předpokládat,že by to tento případ pokrylo.
Vzhledem k tomu,že řada klientů vítá naše odvážné experimenty a zábradlí často nevyhovují oněm článkům norem,které jsem citoval a klient souhlasí s tvarem neodpovídajícím těmto kriteriím,je dohoda,že až budou děti,budou opatřena ochrannými sítěmi po dobu než dostatečně vyrostou-to ale nevylučuje pád dítěte návštěvy-pak si to holt musíme vzít na triko a doufat.Ve Vašem uváděném případě bych na toto odvážné řešení nikdy nepřistoupil.
Jsem si vědom, že cokoliv řeknu, tak nějaký "škarohlíd" mně okamžitě chytne za slovo a začne rozvíjet opět nějakou svou teorii
Vavřík tvrdí, že vyparacoval varianta rodinné domu, a já jako jeho majitel tvrdím, že žádné varianty NEVYPRACOVAL !!! Ani je vypracovat nemohl, protože SOD (smlouva o dílo) byla uzavřena dne 3:6.2005 s tím, že architektonická studie, pro získání předběžného souhlasu obce se stavbou měla být hotova do 14.6.2005. Zdůrazňuji, že potřeba předběžného souhlasu obce spočívala v tom, že v obci na základě (veřejně neprojednaných) regulačních směrnic, se nesměl stavět dům s rovnou střechou. A ptám se současně, jak mohl Vavřík za 10-11 dnů zpracovat několik variant (jak uvádí) domu???? To by musel ležet jenom nad tímto domeme a múza architektonická by musela s ním obcovat denně třikrát. A tak, jako pohádky nejsou realitou, tak i tvrzení Vavříka o nějakých návrzích jsou pohádkou. Tohle byl třetí dům, který jsem stavěl, tudíž jserm měl jasnou představu, co v tom domě chci mít. A Vavřík to "otrocky" namaloval. Bez fantazie, bez invence, bez promýšlení, bez návazností atd. A pokud Vavřík tvrdí, že architektonická studie (co se týče střechy) byla odsouhlasena stavební komisí obce a následně starostou obce, tak opět lže, protože ani stavební komise obce a ani starosta obce nemají v tomto směru rozhodovací pravomoc. Má jí zastupitelstvo obce. Tečka. Jestli ¨Vavřík tvrdí, že po vydání stavebního povolení byla vypracována realizační dokumentace, pak to opět není pravda. Stavební povolení bylo získáno až dne 13.2.2006, přičemž práce na realizačním projektu pro hrubou stavbu byly ujednány dodatkem č.1 k SOD ze dne 21.7.2005, tzn. 5 měsíců před získáním stavebního povolení. A dokumentace pro realizaci celé stavby (prováděcí doumentace) byla ujednáná dodatkem k SOD č.2 ze dne 20.12.2005, tzn. 2 měsíce před získáním stavebního povolení. Pan Vavřík asi "levituje v čase" a nekouká na dokumenty a realitu. Vavřík má pravdu v tom, že jsem se spletl v číslech
Zášti plné a na všechno už zas plivající to mě tedy vzalo Jestli takhle reagují architekti a diskutující zde
Ale možná jsou citlivější než jsem myslel na základě toho co si zde nejednou přečtu Každopádně jsem rád že tu redakci nedělá pan milan a zajímala by mě diskuse kterou někde provozuje Mohla by být inspirativní
zase děkuji redakci za případné zveřejnění mého příspěvku
Užívání si domu které čiší z Vašich příspěvků Vám přeji
Asi víte proč tu nechcete jmenováním poškozovat české firmy když přece mnohé z nich vyrábějí západní výrobky pod Vámi možná nepřesně uvedenými jmény ale mohu se mýlit protože se často praktikuje parazitování užíváním napodobivých názvů
Gratuluji Vám k domu který Vás těší i archiwebu k investorovi prezentované stavby který sleduje diskusi o svém domu Předem majiteli také děkuji za budoucí sdělování jeho zkušeností Mohl by v tom být i jakýsi respekt k architektům v míře v jaké si jej zaslouží Možná i oživení diskuse zde
Kde a po čem se klouže nebo zakopává atd
Jen ten ohled k prostředí Ale ten naštěstí ani většinu investorů ani architekty ne...trápí.
Nad těmito otázkami bedlivě myslí MK
A pan dr Plos
jaky investor takovy dum
Vůbec nechápu, proč tento článek na tomto místě citujete zrovna Vy, která na jiném místě hájíte práci arch.Dombkové. Pan Šanda ve Vámi citovaném odstavci šmahem haní práci architektů jako lidí, kteří si bez ohledu na požadavky investorů staví, co chtějí. Při obhajobě práce jakéhokoliv architekta se přeci nemůžete zaštiťovat článkem, který tuto profesi dehonestuje. Zajímalo by mě, jestli paní architektka Dombková souhlasí s větou, že "Stavba, která se nedá průběžně dle libosti přestavovat nebo dokonce v případě potřeby zbourat, je přece evidentně špatně navržená". Ona se totiž jakákoliv stavba dá s potřebnými razítky dle potřeby zbourat. Klidně i Národní divadlo, když si to někdo vezme do hlavy a Zítek se z hrobu těžko bude bránit.
K domu samotnému se vyjadřovat nehodlám.
PS majiteli domu.
Koncepce do L byla Vámi vybraná z několika variant původní studie. Vybral jste ji Vy, ale mi ji Vám to pro Vaše rozhodnutí nakreslili. Mohu opět dokumentovat.
Na stavbě jsem byl mnohokrát, mám fotodokumentaci. Zápisy ze stavebního deníku to ostatně jasně dokazují. Mimo jiné i zápis, kde jsem upozorňoval, že úpravy Donlič jsou stavebně a technicky nevhodné, a že za ně v případě pojistné události neponesu odpovědnost.
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1569&typ e=19&comments=show
to jsem, s prominutím, valila oči.
Je opravdu zarazejici, ze jako autor realizace je uvaden atelier "Design by Donlic" a o vypracovateli projektove dokumentace v clanku neni ani zminka!
je to pro me jiz lehce trapne, opetovne reagovat na dalsi nepodlozene osocovani....
ale, zde prezentovana causa (vavrik x donlic) je naprosto odlisna od problemu, ktery ma slecna architektka radka vojtova s nasi realizaci
domnivam se, ze vetsi cast ctenaru diskuse na uvedenem odkazu, velmi snadno pochopi, kde je zakopany pes...
ze zverejnene korespondence zcela jasne plyne, ze radka vojtova predala vec k reseni dalsim organum (zatim nasi kancelar v teto veci nikdo nekontaktoval) a tak, bych si z dovolenim pockal na dalsi vyvoj a pokracovani...predpokladam, ze to bude velmi zajimave a jeste nedostatecne otravene ctenare s nim radi seznamime
mimochodem...obecne....nekoho narknout z kradeze a plagiatorstvi, bez predlozeni alespon minimalnich dukazu, se stava v cechach zjevne normou chovani....problemem dalsiho vyvoje takovych to sporu je, ze i kdyby se stokrat dokazalo, ze narcena osoba se nikdy obdobneho cinu nedopustila, ba co vic, ani v nejtemnejsich snech na neco takoveho ani nepomyslela...stale si ponese jisty cejch a jista pachut v ustech zustane
takze pro pastilku a ji podobne.....podobnou zhovadilost dokaze napsat kazdy, kdo dokoncil prvni stupen zakladni skoly...bohuzel
tato reakce, je pouze mym osobnim postojem a nelze ho ztotoznovat z nazorem ostatnich clenu atelieru.
v zadnem pripade jsem se Vas nechtela dotknout, naopak, kazdy soudny clovek nad tim, co deje kolem Sneka, musi kroutit hlavou. Chapu, ze je pro Vasi kancelar situace neprijemna, mne reakce R. Vojtove prijdou naprosto absurdni. Jen jsem si vsimla, ze jmeno teto osoby figuruje uz ve dvou "kauzach" (viz zakladni udaje stavby u prispevku Projekt pana Vavrika). Pokud jste z meho prispevku pochopil, ze chci na Vaši kancelar hazet spinu, tak se omlouvam a preju Vam, at vsechno dobre dopadne.
tak, ze jeste jednou....omluva
Slusi se, hned ze zacatku, priznat, ze k clanku o tomto domu jsem byl priveden nezvyklym poctem jeho ohlasu. Po prohlednuti a precteni vseho na mou mysl padl Ciceruv vyrok, zde v nadpisu. Coz, kdyz nic jineho, nam rika, ze lide si meli vzdy na co stezovat. Lec, bylo tomu vzdy tak?
Pred mnoha lety, pracujice na dizertaci jez se zajimala, mimo jine, o vilu Tugendhat, jsem byl upozornen cleny rodiny T. na ohlasy kolem jejich rodinneho domu v Deutsche Werkbund casopise "Die Form", ktere se zucastnili i jejich rodice.
Brzo po dostaveni vily Tugendhat, vydavatel casopisu "Die Form", Dr. Riezler, jejich dum popsal ve svem clanku (Walter Riezler/Das Haus Tugendhat in Bruenn, "Die Form" Vol. VI/9 (1931) p.321).
Hned v pristim cislo sameho casopisu si vzal slovo (tehdy) mlady kunsthistorik Justus Bier (1899-1990) aby zpochybnil i samu obyvatelnost vily Tugendhat, prirovnavaje ji k tzv. "Paradewohnens" (Justus Bier/Kann man im Haus Tugendhat wohnen, "Die Form" Vol.VI/10 (1931) p.392). V temze vydani se mu dostalo odpovedi od Dr. Riezlera (Ibid. pp.303-4).
V nasledujicim cisle se jiz ozvali i oba manzele Tugendhat, coby obyvatele zmineneho mista, aby namitky pana Justuse Biera presvedcive vyvratili (Grete und Fritz Tugendhat/Die Bewohner des Hauses Tugendhat assern sich: "Die Form" vol.VI/11 (1931) pp.437-8).
Zaroven se k nim pridal i Ludwig Hilberseimer (1885-1967) jinak tehdy jeden z "nejdoktrinalnejsich" vykladatelu moderni architektury, coby vedy (na rozdil od umeni) ktery, na rozdil od panu Riezlera a Biera, dum osobne jiz navstivil. Jeho nadseny prispevek vypevoval prednosti vily Tugendhat slovy jez by nikdo od ponekud doktrinalniho, "vedecky" zalozeneho architekta ani necekal: "..Wohnlichkeit, Behaglichkeit, ja man koente sagen, Gemuetlichkeit.."{ (Ibid. pp. 438-9).
Nejpozorohodnejsi, na tehdejsi rozprave o ville Tugendhat, nebyl jeji vysledek (patrne veskery zadny) ale kulturni uroven, ne ktere se tato britka a "ideologicky nabita" slovni potycka konala. Ac slo o stavbu jez pry tehdy stala destinasobek cinzovniho domu (vsak take jeji stale odkladana obnova ma stati asi desetinasobek nakladu na zde recenou stavbu) a ktere pozemek dala a naklady platila rodina pani Tugendhat LoewBeer, tehdy pry jedna z deseti nejbohatsich rodin v republice, tak o nejake zavisti nikde ani slovo nepadlo (moje maminka take tvrdila, ze o penezich slusni lide nemluvi). Navic, Tugendhatovi vystupuji coby obyvatele (slo nakonec o obyvatelnost, ne o majetek) a jejich architekt (jen jeden, od zacatku az do konce) mlci. To ale neprekvapuje, Mies van der Rohe nikdy nic o zadne sve praci nenapsal.
Ac take vlastne architect, tak presto zastavam nazor, ze pro zdar dila je mnohem dulezitejsi osviceny stavebnik, nez nadany architect (tech je, tak rikajic, za korunu kornout). Proto take napr. tzv. "Parlerova" gotika je pro mne gotikou Karlovou. Tento velikan nasich dejin, po nekolikaletych zkusenostech s bezpochyby "know it all" starym Matyasem, si vybral nadaneho mladika, skrze ktereho pak mohl uskutecnovat svoji vidinu, mnohem snadneji.
Podobne, novopecena pani Tugendhat vyhledala nadaneho (i kdyz jiz ne mladika) Mies van der Rohe, ktery pry ze zacatku se do projektu zrovna nehrnul, ale po navsteve staveniste (a take mozna i po zjisteni nevycerpatelneho rozpoctu - ale slusni lide o penezich nemluvi) se do prace pustil. A zbytek je uz "history". Tvrditelne nejlepsi moderni "domek" ve Stredni Evrope (ne-li na svete).
Ale zpet do dnesni drsne skutecnosti. Zdejsi vzajemne osocovani (vymena nazoru to neni) mezi majitelem a (alespon ze zacatku) jeho architektem asi vysvetli lepe nez sebelepsi pruvodni zprava, vysledek jejich (a ostatnich) snazeni, ktery vidime na prilizenych fotkach. Vila Tugendhat to neni (a Karlova gotika teprve ne).
Ale ten svet investoru nebude zase tolik krasny. Kdyby byl, tak vsichni jejich architekti by museli byti az v sedmem nebi. Mezi investory jsou casto zakonite velmi soutezivi chlapci (a dnes jiz i devcata) a taci se se svyma chybama zpravidla nevytahuji. Videl jsem jiz ale mnohokrate, zpravidla v sobotnich novinach, clanek na pul stranky, kde takovy majitel peje chvaly nad svym hnizdeckem (jaky to raj ,na pohled ..) a druhou polovinu stranky zabira inzerat, na prodej toho sameho. Dokonce si pamatuji pripad, kdy na prednasce architekt (mimochodem dosti znamy i v ceskem doliku) predvadel sve dilo "plovouci" nad zemi, uprostred zatopove oblasti. To, ze mezitim dum koupil od sveho zakaznika, aby zabranil soudnimu stihani, ovsem nerozhlasoval.
To, kdyz lide vynalozi tolik kapitalu, a obzvlaste toho citoveho, aby si s pomoci architekta vybudovali to svoje misto a pak zjisti, ze v tom co dosahli nemohou ani vydrzet, be mela byt pro jejich architekta snad ta nejvetsi prohra. Proto vyber zakaznika rozhoduje pro architekta, zdali jeho prace bude pro nej tvorbou a radosti, navic bohate odmenenou, nejen penezi ale treba i chvalou a pratelstvim na cely zivot, ci nevdecnou drinou k nezaplaceni, koncici u soudu.
Co oceňuji u paní architektky je, že dům navrhne včetně interieru. Nestane se pak, že se člověk nastěhuje do domu a pak zjistí, že si s tím neví rady a že neodpovídá potřebám rodiny.
Zajímalo by mne, zda existují i architekti, kteří nám dokáží navrhnout dům moderní, ale zároveň příjemný a útulný a opravdu na míru jeho obyvatelům ... a samozřejmě v ceně, která více odpovídá realitě
Patrne hloubka Vaseho zahledeni se do mych zde nazoru Vam zabranila pochopeni toho, co jsem napsal (ci lepe nenapsal) o tomto zde uverejnenem bydlisku. Proto si dovolim Vas uvest nejdrive na zacatek meho lonskeho prispevku:
"Slusi se, hned ze zacatku, priznat, ze k clanku o tomto domu jsem byl priveden nezvyklym poctem jeho ohlasu."
Tedy ne velestavba sama, ale uroven nazoru kolem ni vyjadrovanych, k porovnani s kterou jsem pouzil jinou vymenu nazoru o nove postavenem obydli, z pred 80 lety. Z toho porovnani jsem pak dospel k zaveru, ze:
"Nejpozorohodnejsi, na tehdejsi rozprave o ville Tugendhat, nebyl jeji vysledek (patrne veskery zadny) ale kulturni uroven, ne ktere se tato britka a "ideologicky nabita" slovni potycka konala. Ac slo o stavbu jez pry tehdy stala destinasobek cinzovniho domu (vsak take jeji stale odkladana obnova ma stati asi desetinasobek nakladu na zde recenou stavbu) a ktere pozemek dala a naklady platila rodina pani Tugendhat LoewBeer, tehdy pry jedna z deseti nejbohatsich rodin v republice, tak o nejake zavisti nikde ani slovo nepadlo (moje maminka take tvrdila, ze o penezich slusni lide nemluvi). Navic, Tugendhatovi vystupuji coby obyvatele (slo nakonec o obyvatelnost, ne o majetek) a jejich architekt (jen jeden, od zacatku az do konce) mlci. To ale neprekvapuje, Mies van der Rohe nikdy nic o zadne sve praci nenapsal."
O teto stavbe, zde pojednavane, jsem se zminil jen tak mimochodem, az v mem tehdejsim zaveru:
"Ale zpet do dnesni drsne skutecnosti. Zdejsi vzajemne osocovani (vymena nazoru to neni) mezi majitelem a (alespon ze zacatku) jeho architektem asi vysvetli lepe nez sebelepsi pruvodni zprava, vysledek jejich (a ostatnich) snazeni, ktery vidime na prilizenych fotkach. Vila Tugendhat to neni (a Karlova gotika teprve ne)."
Z toho lze vyvodit toliko, co to rika: Tato zde pojednavana budova zcela zrejme neni Vila Tugendhat ani nebyla postavena ve 14. stoleti, pro Otce vlasti.
Ta Vama zminovana zavist zcela jasne v zde rozebiranem mem prispevku z vice nez pred rokem, ocividne chybi. Mozna, kdybych vedel, ktere to z bydlisek, na kterych jsme se dle Vas s kolegou "šakalem" (a nam podobnyma) tak "pěkně vyřádili", bylo to Vase, tak bych snad lepe pochopil Vase zrejme rozcarovani se mnou.
Takze, v ocekavani Vasi laskave odpovedi zustavam s pozdravem.
PS.
Jak se zije v tom "umakartovém jádru"? Ma to neco spolecneho s jadernou energii ? V Temelinu bych asi bydlel nerad i kdyz jih Cech miluji.
Rozumím li dobře, píšete o kostce Praha-západ. Tu jsem viděl jenom zde a jak jsem se již loni zmínil, více než kostka mne zaujalo to pozdvižení okolo ní. Takže k ní se příliš povolán posoudit necítím.
Vilu T. jsem studoval léta a velmi podrobně, jak v písemných pramenech, vzpomínkách účastníků a pamětníků, tak i "in situ". Ale skutečnost, že této vile (Praha-západ) tolik pozornosti bych asi určitě nikdy nevěnoval, mluví sama za sebe.
U vily T. mne od začátku upoutala u moderní architektury zpravidla nevšední skutečnost: Ač až nestydatě moderní (krabicoidni) tak o její vztahovosti k místu (place relatedness) nemůže býti žádných pochyb.
Plochým střechám osobně příliš neholduji (především zpomalují svod vody a tak o zatékání si přímo škemrají). Přes všechny technické pokroky posledních sto let, ploché střechy i dnes někdy zatékají. V roce 1987 jsem navštívil tehdy ani ne rok starou repliku Barcelona pavilonu, znovu postaveného na svých původních základech a vevnitř byl již zmapovaný strop, od zatékání do střechy.
Kdyby to stavěl Mies van der Rohe, tak jsem si jist, že to by se nestalo. Byl to prostě stavitel. Však také, když se jiní ptali na jeho názory na jeho práci, jednoduše odpovídal: "Ich baue" (Já stavím).
A já dodávám, že zvláště dobře je to vidět na stavbách gotických, románských a barokních...Pokud tedy zámky lze považovat za lidské příbytky. Ale uznávám, že s tím pravým úhlem jsem se dopustil zjednodušení, kterého jste rád okamžitě využil.
Takže si třeba pomáhali tak,že nejen šířka a délka ale i uhlopříčka klenebního pole byly založeny v celých číslech, každé z nich určitého významu. Proto pravé úhly půdorysu klenebního pole byly takto znatelně znetvořeny, k jedné straně. Proto příští stavební pole bylo pak "znetvořeno" opačným směrem, vyrovnat tak tuto nesrovnalost.
.
Když po staletích novogotičtí nadšenci začali takové dílo podrobně zaměrovat moderníma přístroji, "objevili" zaražející nepřesnosti středověkých stavitelů. Samozřejmě, že při dostavbách gotických katedrál se novogotikové vyvarovali těchto "nepřesnosti" a proto dnes, středověká část takového místa působí na nás zpravidla "organicky" kdežto její novodobá dostavba mrtvě, schematicky.
Co to má co dělat se zde probíraným domem ? Až na to, že v tomto se určitě žádné takovéto míněné "nepřesnosti" nevyskytují, naprosto nic.
Ale co mě opravdu "dostalo", v tom nejlepším smyslu slova - jedné virtuální internetové kamarádce jsem poradila Studio Donlič - s tím, že finančně na ně sice asi nedosáhne, ale že může u nich načerpat alespoň nějakou inspiraci (líbí se jí podobný styl zařizování interiéru). Tato známá byla nadšená přístupem pana Černíka, ochotou, radami, časem, který jí a jejímu manželovi věnoval, přestože věděl, že k budoucí spolupráci nedojde. (je to nad jejich finančními možnostmi) Tomu říkám profesionálové.
Majiteli domu s nejdelší diskuzí
No možná jedno minus jsem našla, protože nevím jak je řešen ten skleněný plot a zábradlí, nejsou na něm mapy od deště? Možná to není minus, jen spíš zvědavost.
s niecim suhlasit mozem,nieco mi tam vadi,ale byva tam investor,je to site na mieru investorovi,a tak to ma byt.
nikdy nepochopim komentare typu ze je to neutulne,je to ako banka atd....
kazdy clovek si moze postavit co chce a co preferuje.