Rekonstrukce secesní vily

Katastrofální zde není míněna ani tak samotná rekonstrukce, která pravděpodobně taková bude, ale ze snímků to nelze přesně stanovit. To však je chyba fotografa. Ale katastrofální je prezentace této obnovy, nic se nedovíme o použitých materiálech, kolik zůstalo zachovaných původních detailů, z jakých východisek se vycházelo.. U tohoto autora se ale není čemu divit, přestože prezentace vlastní práce, i disakutabilní, by měla být nejdůležitější devizou. Dále je zaměněn pojem "minimalistický", za "sterilní" neboť interiéry působí naprosto sterilně. Takže toto je snad důležité jako ukázání slepé uličky rekonstrukcí a architektonické tvorby obecně.

pochvala nejen pro autory ale i pro ty od fochu co objekt realizovala (fasadu obzvlast)...ososbne se mi to velmi libi

DD, exterier na fotografiích zdá se zdařilý, není poznat trvanlivost a volba materiálů, proto nekomentuji, vlastně co vidím, tak chválím, včetně oplocení. Ale trápí mě vybavení interiéru, které v žádném případě neakceptuje objekt jako takový. Proč?? Myslím, že budova má být harmonická jako celek. Nemám nic proti modrnímu interiéru, ale tento sterilní přístup, kdy i tužka na stole je nepořádek do kvaliní architektury nepatří. Ta má sloužit a ne naopak!! Nedovedu si představit, jak tento interiér užívat???

vnější vzhled nemá prakticky chybu. co bych však vytknul, je vytvoření "prázdného" a, jak už tu napsal Patrik Líbal, "sterilního" vnitřního prostoru. tato prázdnota a sterilita (skoro se chce napsat "vakuum") působí stísňujícím dojmem a z té bílé barvy, kterou je celý interiér vymalován a nastříkán, bolí oči. pracovat v takovém prostředí může být vysilující a pro mnohé i stresující. myslím, že se dalo popřemýšlet minimálně nad jiným nábytkem, jež by se do tohoto domu hodil více.

Může to být velmi hezky udělaný dům. Fotky hodně matou. Co však určitě nemate je madlo na schodišti v buku. S velkou pravděpodobností interiérový nonsens. Pokud se jedná o doložený původní stav, pak je to důkaz, že ani 1910 nebylo neomylné.

Ze své zkušenosti mohu tvrdit, že 2D prezentace je u některých staveb problematická a spíše je poškozuje, protože nemůže absolutně nahradit fyzický a mentální prožitek návštěvou stavby. Ideální řešení, pro utvoření si názoru, je stavby osobně navštívit a vyhnout se tak subjektivním emocím na základě neúplné informace. Relevantní názor se bohužel skládá z více složek a obvykle zásadní nejsou jen teoretické a praktické znalosti v daném oboru, ale dar interpolace racionality a citu (to se bohužel nedá naučit) na základě otevřenosti v přísunu informací (tomu se říká moudrost). Realita mě také naučila získat informace o samotném procesu vzniku stavby, neboť ne vždy je výsledek jednoznačný.

Tato realizace nemá rozhodně ambice někomu něco dokazovat a s ohledem na privátní investici si velice vážím investora, že se vůbec do tohoto očistce v Čechách pustil. Jde o čistě účelový projekt s omezenými finančními zdroji a tak i já musím majiteli leccos odpustit a považuji ho i přes kulturní pragmatismus za osvíceného a s výsledkem velmi spokojeného klienta.

Pro Vás a pro většinu lidí v čechách asi nová informace, ale žijeme v době iPadů! Nostalgici
si mohou, pokud na to mají a se vší úctou a respektem, svobodně konzervovat, kompletovat a
vystavovat mrtvoli dle libosti. V tomto případě by to nedávalo smysl.

Zájem o zachování detailního členění fasády, plotu či na schodišti je zřejmý a vcelku chvályhodný. Dezén i odstín barev na fasádě není příliš líbezný, ale i ty zbytky starého byly opršelé. Interiéry na fotkách působí jakoby skoro nějak dutě. Ale prostě je to asi jen ten minimalismus dovedený na maximum a je to věc zvyku. Ale co mě pobavilo, je ten úlet v uspořádání příček v horních rohových křidélkách čelního okna v prvním patře nárožního rizalitu. Nicméně aspoň z uličního prostředí by ta geometrická(?) secese při podobném přístupu nemizela tak plošně, jak se asi v nadměrném stupni děje. Čili celkový přístup je relativně pozitivní a vhodné o míře detailů diskutovat.

To zde nectu poprve (viz. napr. Kravare). Ty "mrtvoli" take jedou, ale za to muze uz iPad (jsme prece v 21. stoleti, vy nostalgici).

...obránce...parafráze slavného výroku hokejového mága nebožtíka pana Hlinky mne vytanula jako první po shlédnutí fotek a přečtení příspěvků...ale k věci...krásná práce...čistý minimalistický interiér, který nepřekáží a dá vyniknout fantastickým detailům, na kterých oko spočine a není rušeno rádoby "dotvořováním" nebo lépe "aby interiér souzněl s exteriérem"...a na čem že má oko spočinout?...přísně zachovaný půdorys podlaží bez snahy rozfrcat prostor příčkami jinak...oni ti naši dědulové uměli s prostory zacházet "aby byly akorát" pro lidský rozměr...fantastické vlýsky...původní olivy a půlolivy kování oken a dveřní kliky a panty...nádherné leptání dveřních výplní...dřevěná madla s mosaznými zachycovači proti případnému uklouznutí ruky...díky za osvěžení v džungli originality za každou cenu

Otázka fotografické přílohy je až druhotná, hlavní je naprosto nedostatečný popis východisek a postupu rekonstrukce. A myslím, že nejen já nemám čas objíždět každou rekonstrukci, navíc problematickou, která je prezentována. To má zprostředkovat autor projektu.
Ale když se zamyslíme na výrazem "čistě účelový projekt", dojde nám, že je to nad síly autora. Nejenže je to ta nejhloupější fráze, ale kdybychom jí přijali a chtěli více rozebrat, tak bych chtěl vědět, co jsou čistě neúčelové projekty? A existují i poloúčelové? Ono se totiž vše souvisí s účelem, a může to být kancelář nabo muzeum. A že žijeme v době iPodů je jasné asi každému, ale to neznamená, že se tím musí nutně snížovat kvlita architektury, resp. to s tím vůbec nesouvisí.