Radnice v Boulogne-Billancourt

Radnice v Boulogne-Billancourt je poslední realizací lyonského architekta Tonyho Garniera. Jde o jednu z mála zakázek, k níž se dostal po první světové válce. Ačkoli se jedná o stavbu zralého tvůrce, který měl z pozice hlavního architekta města Lyonu za sebou realizaci velkých urbanistických souborů, tak se dlouhou dobu potýkal s nejistotou, jak by měla vypadat radnice dělnického města, aby se zbavila oficiální podoby a osvobodila od standardů kladených na veřejné budovy. U předchozích variant zvažoval radniční věž či slavnostní sloupořadí, až se dopracoval k obyčejnému kvádru bez zbytečných ozdob. Ve výsledku se jedná se dílo dvou architektů, což je patrné zvenku i uvnitř. Ačkoli jsou obě části spojeny střešní římsou, tak předek navržený Garnierem má klasičtější vzhled a pozadí navržené Debat-Ponsanem nese industriální charakter. Přední část se symetricky umístěným vstupním schodištěm a foyer plní reprezentativní funkci a obsahuje společenské sály. Strohá kamenem obložená fasáda bez zbytečných detailů nedává tušit bohatost vnitřní výzdoby. Zadní železobetonový objekt je čirým funkcionalismem. Mělo se jednat doslova o “továrnu na městskou správu“ (délka 65 m, šířka 28 m, výška 22 m), kterou tvoří čtyřpodlažní hala s horním osvětlením. Kolem ochozů jsou pak rozmístěny jednotlivé kanceláře a úřednické přepážky. Za zmínku stojí skutečnost, že architekt Jacques Debat-Ponsan, autor zadní části radnice, byl zároveň starostovým švagrem.