Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
p.s. Arne Jacobsen začínal také svoji kariéru jako zedník na stavbě.
řešení. Jak jinak si vysvětlit užití t.zv. mlynářského schodiště (bez podstupnic!) přímo nad varnou
plochou, sloužící k přípravě jídla ?! Neobvyklé je situování ložnic ve 2.P (přístupných zmíněným
strmým schodištěm !) bez doplnění alespoň min. hygienickým zařízením. Co Modulor a půdorysné
proporce ložnic, že by jen malá nedůslednost ? A co jeho uplatnění na fasádách ? Provozním vztahům
měla být zřejmě věnována větší pozornost. Ale otázek je skutečně víc než dost . . .
Pokaždé, kdy vstoupím do prostoru kde se mohu vztyčenou rukou stropu dotknouti si maně vzpomenu na tuto víru mého útlého mládí, kdy jsem hledal (naprosto marně) ten "kámen moudrosti" architektury. Dnes již vím, že LC (a spol) nebyli tzv. "Form Givers" a architektura je pro mne ne více jakési náboženství ale "jen" povolání jenž mi dává i (doufejme) mým zákazníkům, mnoho spokojenosti a dobrých pocitů.
Proto dnes se podivuji místům, jenž přestože stvořena podle takovýchto omezujících soustav, jsou někdy i obyvatelná a jestliže se začínající architekt stavěním svého návrhu toho mnoho naučil, i že netřeba mu více "berliček" moduloru, tak ten milion a půl nejsou vyhozené peníze. Navíc, teta se má.
Vidět, že to myslí vážně, pěkné to je moc. Nějaké to pomatení, to patří k věci, alespoň je znát mladý chlap. Ne nějaký robot Emil, pěkně člověk Ondřej Pleštil!
1 300 000 za toto? za 45 m2 užitnej plochy ? s výškou, kde by som si ja napríklad už drbol hlavu o strop? Ja tam nebývam, ale od štastia si tam nevyzkočí nikto.
Zdá sa že ten domek naprojektovala slovenská vláda, ktorá chcela presne človeku(moduloru) namieru ušiť kúsoček štastia "lacne" ... ale jej pri tom aspoň ostane na jachty a limuzíny ...
Vzhledem k tomu, že politika a prostituce odjakživa soutěží o titul nejstaršího řemesla, Vaše pocity jsou pochopitelné. Ale zde se jedná o prvotinu začínajícího architekta. Když jsem učil, tak jsem nikdy neznámkoval samotný výsledek studentské práce coby hotové architektonické dílo, ale poměr toho, co si přinesl student do začátku semestru a co si odnášel, na jeho konci.
Porovnám li pak takto tuto prvotinu s (např.) "funkcionalisticky" plytkou prvotinou Jana K. tak se Ondřej Pleštil nemá za co stydět.
sdělení k výsledku jeho práce. Chci se o to v krátkosti pokusit :
- vestavět domek do krychle a zvolit k tomu kromě symetrie fasád i Modulor, je při řešení velmi
svazující,
- je jen otázkou času, kdy si teta začne stěžovat na velice nepohodlné schodiště a kdokoliv bude
nucen jít v noci shora dolů, bude mít o zábavu postaráno,
- v našich klimatických podmínkách je vstupní zádveří nezbytností,
- podélná chodba ve 2.P by se dala po přemístění a úpravě schodiště zcela vypustit, byla by to docela
významná plošná úspora v tak skromné dispozici,
- architektura se stylizuje do polohy ranných Jurkovičových pokusů.
Pokud by si architekt nestavěl omezující vlastní limity a měl při tvorbě volné ruce, byl by výsledek,
o tom jsem přesvědčen, podstatně lepší. Záměrně ponechávám nepovšimnutu úroveň řemeslného
provedení, poněvadž to architekta asi živit nebude.
Výšku stropů bych neřešila, ony jsou parametry stejně v každé zemi jiné a žije se všude, ostatně my sami žijeme ve staré chalupě, kde návštěvy upozorňujeme na futra a trámy- a nemáme s tím žádné problémy. Závidím tetičce, že není svázána potřebou úložných prostor a závidím jí i mnohem lepší klouby, než mám já.
V každém případě je mi zde prezentované řešení esteticky cizí, Le Corbisier, ne Le Corbisier.
v uvedené sumě jsou zahrnuty veškeré práce, tedy inženýrské přípojky (elektřina, vodovod), opěrné zdi, terasa, sklep, septik, terénní úpravy,
samotný domek vyšel odhadem na 800 000 korun. myslím, že to není moc.
Neberte to Ondro jako nařčení z "plagiátu". Protože nic není pod sluncem nového. Když, začátkem 80tých let vyhrál Giurgola soutěž na nový australský parlament, tak jsem hned vytáhl kresbu jednoho z bratrů Tautů, ze začátku minulého století, nazvanou "Sun City". Studenti podobností obou byli natolik okouzleni, že jsem pak připravil celou přednášku z diapozitivů (cesky: slájdz) z těchto náhodných podobností. Dokonce jsem tam uplatnil i zlomek z architektonické soutěže, tuším že v Pardubicích, zase začátkem minulého století, který všechny studenty rozesmál. Natolik připomínal tvar zastřešení Sydney Opera House.
Je možné, že Giurgola mohl někde vidět Tautův návrh, ale jsem si naprosto jist, že Utzon ten architektonický střípek z české soutěže před 100 lety určitě nikdy neviděl.
Ale ta reakce na raného Jurkoviče stejně tak jako vážně míněný modulor (Původně jsem to bral jako zpestření eskamotáže, jako že navíc židle na hlavě a na ní sklenka s vodou...) mne přivádí k podezření, že se někde pana Pleštila už pokoušeli zkazit....
Ale ještě jeden vtip k výše panem doktorem popsanému : Přítel AB jen tak ze záliby vykradl kdys z Rudého práva kus poezie arcibolševika Miroslava Floriana a zvesela z toho stvořil něco svého. Po létech našel v pamětech Jana Zábrany odstavec, ve kterém Zábrana hartusí, že mu cosi ukradl Florian. Šlo o tytéž verše. Pan AB tedy poskládal všechny tři verze vedle sebe, příhodu pěkně popsal na způsob povídky a přátele tak potěšil do té doby neslýchaným akordem.
U této stavby mi však naprosto nulový kontakt s okolím velmi vadí, tato stavbička by vlastně mohla stát kdekoliv. Jako obyvatelce by mi bylo líto, že tu (podle fotek) krásnou krajinu kolem vnímám pouze několika "škvírami" a vlastně ani ten pidibalkonek není obyvatelný.
Je asi pěkné se při projektování zaobírat geometrií, ale byla bych radši, kdyby se toto experimentování udrželo spíše v teoretické rovině. Nemyslím si, že právě toto je nějaké obohacení veřejného prostoru na českém venkově, je mi líto.
S některými výhradami částečně souhlasím, okna by mohla být větší, já bych i jinak řešil střechu (větší sklon, nebo použití jehlanové). Ale to je můj názor a i tak jde celkem o detaily, já jsem prostě nadšen ze dřeva, z hrázděné konstrukce.
Jinak autorovi dík za další info o domu, po shlédnutí webovek ještě více oceňuji, že šlo o stavbu svépomocí.
Praha, nakladatelství ČSVU 1959
Zde lze nalézt řadu seriozních odpovědí na obecně platné otázky architektonické
tvorby a to ze všech možných hledisek. Jedna ze čtyř hlavních kapitol se nazývá
"Komposiční normy", následující pak "Poznámky o konkretním využití estetických
pouček". Kniha je až na pár detailů stále aktuální, bez ohledu na čas, který od
jejího vydání uplynul ...
a bylo by proto záhodno vše uložit do Vašeho archivu. Přmlouval bych se o zařazení něčeho nového.
Pani "sarku" si vzdy prectu velmi rad. Na cokoliv. Tot skutecne moudra to zena (aniz bych opakoval pani kneznu Zahanskou, nebot se zde urcite jedna o osobu stale dusevne velmi mladou).
"mlácení prázdné slámy", tak klidně pokračujte, nic proti tomu nemám. Snad. jen tolik, že toto téma
zabírá místo tématům novým a pravděpodobně zajímavějším.
Co se týče schodů, které mnohým z diskutujících leží v žaludku. Jistě, mohl jsem udělat zalomené schodiště v rohu (to by asi udělal každý architekt) a nahoře jen malou mezipodestu. Zvětšily by se tím pádem pokoje, jak praktické, že!
Porušila by se ale tak tektonika, tedy propsalo by se to na fasádu tak, jak jsem nechtěl, a z vršku by zbyl tuctový paneláček. Osovost, axis mundi. To je to, co mi chybělo, tedy alespoň v soudobé architektonické tvorbě.
děkuji všem diskutujícím za názory
Mlynářské schodiště bylo původně určeno do mlýnic, tedy do provozu, kde se zápasilo s opravdovým nedostatkem místa a kde ovšem se zároveň předpokládalo, že se budou (úsporně) pohybovat zdraví, silní jedinci. Je to vlastně takový pohodlnější žebřík. Ale dobrovolně si ho dát do obytného prostoru?
Dávat přednost teoretickému hledání nějaké ideální formy před pohodlím obyvatel mi připadá téměř neetické. Jde přece jenom o prostor k bydlení a architekt by měl to bydlení vymyslet tak, aby se dalo využívat co nejlépe, především a zvláště, pokud navrhuje novostavbu(!).
Přemýšlet o tom, kterou nohou musím vkročit na schodiště? Dobrovolně riskovat nepoužitelnost půlky domu v případě zhoršení zdravotního stavu? Co návštěva WC uprostřed noci, která se tím může změnit v dobrodružství? A mohla bych pokračovat: co návštěvy-malé děti mají tendenci po schodech běhat, o domácích zvířatech nemluvě. Že tetička nemá ani malé děti, ani psa a je fyzicky zdatná? Tohle jako argument neberu- architekturu považuju (možná staromódně) za umění, které má „přežívat věky“ a myslet (za budoucího uživatele) na všechny eventuality.
slibuji, že už se to nebude opakovat!
jistě, je to jako chtít, aby po silnicích jezdili jen závodní jezdci v super vozech a běžní uživatelé zůstaňte doma.
sám mám s tímto problémem velké zkušenosti, měřím 207 cm, do každé místnosti se nořím jako do nory. život v občanských stavbách stal se pro mě nedobrovolně parkurem. ani byste možná nevěřila, kolika různými způsoby lze dveřmi prolézt.
přeji našemu národu mnoho zdravých a silných jedinců!