Plavecký stadion v Praze-Podolí

Roku 1955 bylo zásadně rozhodnuto vybudovat v areálu bývalé podolské cementárny plavecké středisko s plaveckým stadiónem, plně vyhovujícím mezinárodním předpisům. Uplynulo právě deset let a plavecké středisko bylo komplexně dáno k dispozici.
V té době byla také navržena alternativní řešení v situování tohoto zařízení, s ohledem na dané místo a provozní požadavky. Na těchto alternativních řešeních podíleli se ss. inž. arch. Kolátor, nár. um. prof. Kroha, inž. Mareš, arch. Kvasnička. Všemi bylo prokázáno, že daný a ze tří stran omezený pozemek je na daný program 3 bazénů a samostatnou krytou halu s vlastním bazénem malý, avšak z hlediska polohy ke středu města a místa samého, velmi výhodný.
Proto bylo upuštěno od výstavby krytých plaveckých a tělovýchovných zařízení pro nedostatek místa na pozemku a měly být postaveny pouze dva otevřené bazény s tribunami na straně západní a východní.
Přes toto rozhodnutí, které bylo podkladem projektové práce plaveckého stadiónu ke II. CS navrhl autor z vlastní iniciativy vedle oficiálně požadovaného řešení diametrálně odlišné řešení, dnes realizované, které umožnilo maximální využití pozemku k rekreaci vypuštěním východní tribuny a umožnilo realizaci kryté haly současně, pod tribunou otevřených bazénů.
Zadávací projekt byl proveden za 5 měsíců, schválen a předán k vypracování P. P. projektovému odboru Vodních staveb n. p.
Lze velice litovat, že tak závažná stavba byla postižena nařízením o rozdělení projektové dokumentace a mohla by sloužit jako nedobrý příklad tohoto nařízení, zvláště v projektech stavební části.

Provozní a technologické zásady
Na plavecké zařízení v Podolí byly kladeny tyto provozní požadavky:

1. Výstavba dvou otevřených bazénů k pořádání domácích i mezinárodních závodů. K tomuto účelu byly stanoveny rozměry a celé zařízení. Oba bazény jsou 21 m široké a 50 m dlouhé, hloubka 180 cm, 33,33 cm dl., skokanský má hloubku od 3 až do 4,5 m se skokanskou věží o plošinách 10, 7,5, 5, 3 a 1 m vysokých s možností instalace výtahu pro 5, 7,5 a 10 m plošiny, což částečně určuje formu skokanské věže.
Oba bazény i třetí vnitřní jsou upraveny pro vodní polo. Tímtéž zařízením je upraven třetí bazén v hale o rozměrech 50×20 m se stejnou skokanskou věží.
Tomuto zařízení slouží šatny se skříňkami pro 350 mužů a 250 žen se sprchami, masáží, parní lázní a sanitárním zařízením.
Návštěvníci přicházejí na tribuny z manipulačního dvora a ze společné přístupní pasáže pěti schodišti.
V této pasáži jsou též umístěny šatny pro návštěvy v kryté hale asi 700 osob a občerstvení sloužící oběma provozům v hale i na tribunách. Rovněž sanitární zařízení jsou z této pasáže přístupná, přísně izolována jak pro rekreaci, tak i závodníky.

2. Oba venkovní bazény mají současně sloužit rekreaci s letními šatnami v počtu pro 1.000 žen a 1.000 mužů. Šatny mají oddělený vstup situovaný mimo nástupní prostor přímo z ulice Podolské. Každá z šaten je opatřena příslušným počtem sprch a toalet se vstupní halou a pokladnami. Šatny jsou skříňkové a hromadné se svlékacími boxy.
Uzavřená hala byla vybudována převážně pro tréning plavců, skokanů a vodní polo.
V poslední době je umožněn též přístup veřejnosti, což vede k nežádoucím komplikacím jak v šatnových prostorách, tak hlavně s požadavky na čekárny a odpočívárny, s nimiž nebylo vůbec od počátku počítáno.
Lze tedy shrnout, že plavecké zařízení v Podolí slouží třem základním provozům:
1. závodům, s tribunami pro 4.500 návštěvníků a v hale pro 700 návštěvníků,
2. rekreaci pro 2.000 návštěvníků a
3. tréningu a výcviku závodníků se šatnami pro 600 osob.

Administrativní část řídících složek je umístěna ve sníženém přízemí s přístupem ze vstupní haly s pokladnou. Na tuto halu navazuje klubovna a vstupy k šatnám plavců. V prvém podlaží je nad klubovnou tělocvična.
Na ochozu otevřených bazénů jsou umístěny místnosti pro televizi, rozhlas a soudce. Novináři a soudcové mají ještě místnosti ve sníženém přízemí. Pro televizi a rozhlas jsou instalována napojení na vyhražených místech venkovní tribuny i v hale.

Z technologických zařízení byla věnována největší péče recirkulaci vody. Rozsáhlá recirkulační stanice trvalým koloběhem vody z bazénů tuto kvalitu vody zajišťuje.
Recirkulace vody v plaveckých zařízeních je stanovena ministerstvem zdravotnictví na 8 hodin, což při 7.710 m³ vody ve všech bazénech udává výkon stanice na 1.000 m³/hod. (zvýšený až na 1.500 m³/ hod.). V zimním období bude výkon pouze z 1 bazénu 500 m³/hod. (zvýšený na 750 m³/hod.).
Do plaveckých zařízení je instalováno ústřední topení s plynovou teplárnou, které zajišťuje žádoucí čistotu ovzduší rekreačních míst.

Mimo vytápění všech prostor plaveckého stadiónu je zahřívána i voda do venkovních bazénů.
Voda pro celé plavecké zařízení jest dodávána z pražské podolské vodárny a přepadová voda z bazénů a čistících filtrů je přes lapač písku vpouštěna přímo do Vltavy.

Větrání a klimatizace
Užitkové a sanitární prostory jsou větrány teplovzdušným způsobem.
Pro klimatizaci vlastní haly plaveckého bazénu je samostatná strojovna v suterénu s nasáváním vzduchu z prostoru ochozu u venkovních bazénů a vyfukování potrubím vyústěným na střeše haly.
Protože se jedná o velkou prostornou halu, je vzduchotechnické zařízení rozděleno na několik samostatných celků, umístěných ve strojovně.

Vzduch do haly je přiváděn:
a) mezi stropem a vyfukován horem na čelní okenní plochy;
b) kanálem pod bazénem a vyfukován štěrbinami u podlahy na čelní okenní plochu;
c) potrubím u podlahy a rabicovým kanálem pod stropem je vyfukován vzduch horem i spodem na jižní skleněnou plochu;
d) potrubím pod stropem vyfukován od shora dolů u severní stěny;
e) do prostoru pro diváky je přiváděn vzduch otvory ve svislých stěnách sedátek.
Tento vzduch je upravován na nižší teplotu s ohledem na sedící oblečené diváky (-f-22°C).
Sedadla a podlahy v hale jsou ještě vytápěny Critalem. Strop bazénu je vytvořen akustickým podhledem zavěšeným na nosnou konstrukci haly a tvoří mezi jednotlivými nosnými oblouky meziprostor, v kterém je umístěno odsávací potrubí vlastní haly. Mezistrop slouží jako kanál přívodního vzduchu pro čelní zasklenou plochu shora.

Tato úprava přívodu vzduchu zaručuje:
1. naprosto suché prostředí mezistropu; 2. prohřátí akustického stropu a znemožnění kondenzace vodní páry na akustických deskách a tím kapání vody se stropu.
Teplota vzduchu je automaticky regulována pneumatickou regulací, která zaručuje konstantní teplotu uvnitř haly při jakékoliv venkovní teplotě.

Architektonická koncepce
Za účelem získání co největších volných ploch pro rekreaci a k docílení co největšího prostoru v uzavřeném prostředí byla výstavba hlediště soustředěna do jednoho objektu umístěného přímo k Podolské ulici na straně západní a na straně severní opřena o svah terénu.
Tím bylo docíleno žádoucího klidu od rušné výpadové komunikace a příjemného klima v uzavřeném prostoru.
Návštěvníci při odpoledních produkcích na západní tribuně nejsou oslňování sluncem.
Vypuštěním východní tribuny bylo docíleno volného prostoru až k úpatí skal, ale též odstraněno stínění v době nejvíce používané rekreanty. Pro zvětšení rekreačních ploch bylo využito nejen všech rovných ploch na objektech šaten, vodního hospodářství a širokých ochozů kolem haly u slunečných stran, ale také svahů pod Kavčími horami.
V rekreační ploše je zřízeno dětské brouzdaliště.
Objekt kryté haly vytvořený z tribuny k otevřeným bazénům s konstrukcí obloukových nosníků vytváří sníženou římsou do Podolské ulice úměrnou výšku zástavby daného prostředí pod Kavčími horami, přičemž vychází z výšky potřebné pro desetimetrovou skokanskou věž.
Okolí venkovních bazénů je doplněno květinovými úpravami mezi jednotlivými brodítky.
Krytá hala je ze tří stran plně zasklená trojitým sklem, kde vnější strana je zasklena sklem determálním. Provozní část zařízení je soustředěna do dvou provozních nádvoří.

---

K REALIZACI PLAVECKÉHO STADIÓNU
"Architektura ČSSR" přinesla zprávu o projektu tohoto komplexu již v r. 1960 v článku inž. arch. Fr. Troníčka, doprovázeném reprodukcemi projektové dokumentace. Dnes je komplex dohotoven a slouží již plně sportovcům i veřejnosti. Praze přibylo tak zařízení, kterým se může právem chlubit. Přibylo jí i významné architektonické dílo, schopné důstojně reprezentovat čs. architekturu, přesto, že bylo projektováno a budováno za podmínek, které úsilí o jeho kvalitu zdaleka nepodporovaly.

Z kladů, které podle mého názoru dílu především dominují, je to za prvé jeho umístění jak ve vztahu k městu, tak vzhledem k jeho vlastním potřebám a za druhé jeho dispoziční koncept, který s neobyčejnou důmyslností vytěžil ze stísněného pozemku maximum užitných hodnot i maximum prostorové pohody. Staveniště se jistě zdálo stísněné a před předložením konečného projektu asi nikdo nepředpokládal, že je schopno pojmout tak kapacitní zařízení. Prostorové a mikroklimatické podmínky architekt zhodnotil dále tím, že proti komunikaci s dostatečným odstupem navrhl bariéru objektů, které uzavřely prostor ze západní strany, takže dnes se otevřené bazény octly v jakémsi interiéru ze všech stran uzavřeném, odděleném od vnitroměstského ruchu, v prostředí klidném, příjemném. Použití střešní konstrukce kryté haly pro vybudování požadované venkovní tribuny znamená maximální úsporu zastavěné plochy a možnost šetření plochy pro trávník rekreantů. Vzniká prakticky jednostranná tribuna funkčně dobře položená se správnou orientací vůči slunci. Položení vodních ploch o etáž výše, než jsou nástupy diváků i sportovců, umožnilo využít prostory mezi bazény a objektem letních šaten pro technické vybavení. Veliké květinové vázy na plato, takto vzniklém, skrývají v sobě vyústění odvětrání prostorů technického vybavení. Vskutku důmysl architekta zde přinesl společnosti provozní a ekonomickou hodnotu, kterou pochopíme, srovnáme-li rozsáhlé užitné možnosti komplexu s jeho minimální plochou a plochou, kterou by si komplex vyžádal při obvyklém řešení.

Původně měla krytá plavecká hala sloužit výlučně sportovcům, zatímco dnes je samozřejmě hala větším dílem používána veřejností. Dnes je možno vytýkat, že bufet u vstupní haly je stísněný, že hala sama neodpovídá prostorově ani funkčně skutečnému poslání, že vnitřní zařízení je nesourodé. Architekt nebude mít příležitost vysvětlit všem, že bufet zde neměl vůbec být, že hala byla navržena podle docela jiných předpokladů, takže ji uživatel doplnil zařízením podle nových potřeb. V novém provozu chybí hale, aby byla dostatečně plošně i architektonicky vybaveným prostorem pro čekání a aklimatizaci návštěvníků před odchodem z budovy. Čekání se děje v komunikaci před šatnami, dodatečně vybavené jakýmisi provizorními sedadly.

Koncepce provozu podle původního určení nemá, myslím závad. 2000 míst v letních šatnách stačí pro oněch 3000 návštěvníků v létě. Stejně stačí šatny krytého bazénu se 600 skříňkami určenými původně jen pro sportovce a nikdo nepostrádá tradiční průchozí kabiny, i když zde "průchozí" způsob čistého a nečistého provozu ustoupil požadavku, aby všichni návštěvníci šli kolem kontroly, která původně nebyla přirozeně nutná. Myslím, že kdyby v budoucnu se tato okolnost jevila jako závada, lze skříňky dobře přestavět na "průchozí" systém, nebo do daného prostoru vestavět jiný způsob s obsluhovanou šatnou. Poněkud nelogická je dlouhá přístupová cesta z vestibulu podél kancelářského traktu k šatnám žen.
Hospodářský provoz je obstarán dvěma hospodářskými příjezdy.

Provoz diváků je plynulý, lze však mít pochybnost o tom, zda bude mít profil v rohu nástupního prostoru při vstupu do komunikační haly k jednotlivým schodištím dostatečné dimenze. Tribuna v čele (oblouková) se bude naplňovat spíše z horního ochozu.

Z architektonického hlediska je cenná hmotová koncepce, přimykající se dobře terénnímu útvaru, stejně tak jako živá hmotová kompozice ze strany městské komunikace. Z fasád se nejintenzívněji uplatňují zasklené stěny kryté haly, zvýrazňující do exteriéru její mohutný interiér. Výraz ostatních fasád nemá oné lehkosti, s kterou dnes spojujeme představu moderního díla tohoto účelu, zato však působí klidně a uměřeně.

Z interiérů je na prvním místě přirozeně vlastní prostor krytého bazénu. Operuje s mohutnou zasklenou stěnou na západě a jihu. Stěna je provedena ze značně plastických hliníkových profilů s trojitým zasklením, takže se sklo nezamlžuje dík též řešení vzduchotechniky. Akustický podhled je z děrovaného hliníkového vlnitého plechu, modře smaltovaného, uspořádaného do jednoduchého plastického reliéfu, který dodává interiéru zajímavosti. Akustika je jednou ze silných stránek řešení. V ČSSR neexistuje bazén s lepší akustikou a tuto okolnost vysoce oceňují i zahraniční odborníci. Okrový obklad tribunových stupňů a prostý modrý a krémový latexový nátěr nosné betonové konstrukce doplňuje tvář interiéru. Celek je důstojný v prostorovém řešení, modrá barva podhledu a nátěru sloupů mu dodává půvabu. Snad i zde lze mít představu daleko lehčí nosné konstrukce, její dimenze je však dána sloučením funkce zastřešení s funkcí podpory pro rozsáhlou vnější tribunu.

Na severní čelní straně bazénové haly je za skleněnou stěnou umístěno restaurační zařízení. Optický kontakt prostoru bazénu s restaurací je interiérová hodnota, kterou by neměl uživatel poškozovat zavěšením neprůhledných závěsů.

Poutavým architektonickým prvkem bývají u bazénů skokanské věže. Zde jsou ze železového betonu vyřešeny tak, aby umožnily dodatečné instalování výtahů. Povrch železobetonu je zde ponechán vlastnímu působení a čisté řešení jejich konstrukce slouží ku chvále statika (inž. Kuchař).

Jak jsme zvyklí u děl arch. Podzemného, je architektura doplněna několika díly výtvarných umělců. Keramická plastika sochaře Chlupáče nad vstupem do kryté haly má umístění, které se často nabízí, její pásová koncepce je však řešena originálně v robustních formách, vlastních Chlupáčově tvorbě s jeho velkým smyslem pro souhru sochařského a architektonického projevu. Plastické dílo "Slunce" od sochaře Janouška u otevřené tribuny je provedeno v hliníku, jehož efekt se ztrácí oslepnutím materiálu. Mozaika prof. Fišárka uvnitř haly zdobí úměrně nenáročné místo na boční stěně interiéru haly. Zajímavou práci jistě měl sochař Pacík, když tvořil dětskou skluzavku u dětského bazénu umístěného venku u rekreační plochy.

Dílo se tedy podařilo vzdor mnoha potížím i vzdor obavě z určité těžkopádnosti konstrukce i ostatního řešení, jak se nám jevil projekt, když jsme jej kdysi prohlíželi v porotě "Přehlídky". Tím lépe ovšem pro skutečnost.