Památník benátským partyzánkám

Město na laguně je bytostně spjaté se jménem italského architekta Carlo Scarpy, jehož díla rozvíjející bohatou místní tradici můžeme spatřit po celých Benátkách, ale největší koncentrace je ve východní čtvrti Castello v oblasti výstavního areálu Giardini della Biennale, kde Scarpa soustředěně působil od 40. do 70. let minulého století. Snadno přehlédnutelnou instalací je mořskou vodou pravidelně zatápěný památník partyzánek na nábřeží Sedmi mučednic (Riva dei Sette Martiri). Ačkoli se památník nachází u hlavního vstupu do výstavního areálu, tak jej řada návštěvníků míjí bez povšimnutí. Scarpa se totiž rozhodl, že nejsilnější způsob, jak hledět na sochu, bude umístit ji na nepřístupné místo do nižší úrovně, než je pozorovatel.
Expresivní bronzová socha vzdává hold sedmi benátským partyzánkám veřejně popraveným nacisty v roce 1944. Původní terakotová socha ženy od Leoncillo Leoncilliho byla instalována v Napoleonských zahradách u jihozápadního vstupu do areálu bienále. V noci ze 27. na 28. července 1961 však byla socha poničena při bombovém útoku. Jako memento se na místě dochovalo pouze torzo betonového podstavce navrženého Scarpou a resturaurovaná kolorovaná socha kráčející ženy byla přemístěna do paláce Ca' Pesaro, kde je dodnes ke zhlédnutí.
Tři roky po atentátu proběhla soutěž, v níž zvítězil sochař Augusto Murer a následně byl Scarpa pověřen umístěním sochy na nábřeží. Murer si zpočátku představoval plovoucí plošinu, ale nakonec vznikly kamenné kvádry postupně mizející pod hladinou. Voda v zálivu se rozbíjí o istrijský mramor a s pravidelností zaplavuje dvanáct set kilogramovou bronzovou sochu. Instalace sugestivním způsobem zobrazuje tenkou hranici mezi životem a smrtí, hrdé obětí vzdorující živlům a připomínající se s každým odlivem.
Scarpův návrh nebyl zcela realizován. Nevznikla válcová stěna pevně rozdělující moře od pevniny a přechod je tak pozvolný. Později byla nedaleko památníku zřízena zastávka vaporetta, která narušila pietu místa.