Obytný soubor Úsvit
La résidence Salmson du Point-du-Jour
Po druhé světové válce představovaly vybombardované evropské metropole velkou příležitost pro architekty, aby se vypořádali s urbanistickými neduhy měst, které byly na jedné straně lákadlem pro příliv nových pracovních sil z venkova, ale zároveň nedokázaly obyvatelům nabídnout adekvátní životní prostředí. Této výzvy se ujal podnikavý architekt Fernand Pouillon, který doposud pracoval na velkých urbanistických projektech v Alžírsku a jižní Francii. Za účelem získání zakázek od města Paříže založil stavební firmu CNL (Comptoir national du Logement), která pod jeho vedením stavby nejen navrhla, ale také rychle a hospodárně postavila. Firma zpočátku postavila několik menších bytových komplexů v Pantin a Montrouge, čímž si získala důvěru a v roce 1957 obdržela zakázku na obytný soubor Point-du-Jour v Boulogne-Billancourt na jihovýchodním předměstí Paříže. Areál bývalé továrny Salmson nabízí na ploše osmi hektarů 2260 bytů a podzemní parkoviště pro 2000 automobilů (původní projekt počítal se 4500 byty na ploše 25 hektarů). Ačkoli se mělo jednat o sociální výstavbu, tak se Pouillonovi podařilo prostřednictvím konstrukční racionalizace a dispoziční kompaktnosti dosáhnout sídliště jedinečných prostorových kvalit bez materiálových kompromisů.
Obytný soubor tvoří celkem 25 budov: (dva jedenadvacetipodlažní věžové domy, čtyři sedmnáctipodlažní domy, pět třináctipodlažních domů a řada menších bytovek). Vedle architektonické pozice zastával Pouillon u této a řady podobných zakázek také funkci stavebního podnikatele a realitního agenta, což bylo tehdy nezákonné. Na základě udání od konkurence byla Pouillonova stavební společnost v roce 1961 vyšetřována státním zástupcem. Pouillonovi byl udělen čtyřletý nepodmíněný trest, o rok později však z vězení uprchl, aby se v roce 1963 znovu obhajoval před francouzským soudem, který ho sice zprostil původní žaloby, ale odsoudil jej za útěk. Během pobytu ve vězení Pouillon napsal působivý historický román Divoké kameny.
O dokončení obytného souboru Point-du-Jour se postaral zkušený architekt Jacques Henri-Labourdette, který za profesní kariéru postavil 65000 bytů (Pouillon jich postavil “jen“ 50000).
Po propuštění v roce 1964 se Pouillon uchýlil na dvě dekády do dobrovolného exilu v Alžírsku a do Francie se vrátil až na sklonku života, který trávil opravami středověkého hradu Château de Belcaste.
V roce 2008 byl obytný soubor Point-du-Jour zařazen na seznam dědictví architektury 20. století.
Obytný soubor tvoří celkem 25 budov: (dva jedenadvacetipodlažní věžové domy, čtyři sedmnáctipodlažní domy, pět třináctipodlažních domů a řada menších bytovek). Vedle architektonické pozice zastával Pouillon u této a řady podobných zakázek také funkci stavebního podnikatele a realitního agenta, což bylo tehdy nezákonné. Na základě udání od konkurence byla Pouillonova stavební společnost v roce 1961 vyšetřována státním zástupcem. Pouillonovi byl udělen čtyřletý nepodmíněný trest, o rok později však z vězení uprchl, aby se v roce 1963 znovu obhajoval před francouzským soudem, který ho sice zprostil původní žaloby, ale odsoudil jej za útěk. Během pobytu ve vězení Pouillon napsal působivý historický román Divoké kameny.
O dokončení obytného souboru Point-du-Jour se postaral zkušený architekt Jacques Henri-Labourdette, který za profesní kariéru postavil 65000 bytů (Pouillon jich postavil “jen“ 50000).
Po propuštění v roce 1964 se Pouillon uchýlil na dvě dekády do dobrovolného exilu v Alžírsku a do Francie se vrátil až na sklonku života, který trávil opravami středověkého hradu Château de Belcaste.
V roce 2008 byl obytný soubor Point-du-Jour zařazen na seznam dědictví architektury 20. století.
0 comments
add comment
