Obnova vily Münz

Záměrem návrhu obnovy vily Münz nebylo zakonzervovat stav z doby dokončení vily v roce 1928, ale navodit situaci, která by nastala, pokud by byla zachována kontinuita rodinného bydlení po celou dobu její existence.
Dům byl v průběhu let takřka zcela přestavěn a přišel o většinu autentických prvků a o kompletní interiér. Na počátku rekonstrukce v roce 2012 se navíc ukázalo, že stávající konstrukce je ze statického hlediska v havarijním stavu. Z tohoto důvodu bylo přijato rozhodnutí odstranit nesoudržné konstrukce nadzemních pater, posílit chybějící základy a vystavět repliku domu. Stavební část byla realizována se snahou o maximální shodnost s původním domem. V tomto smyslu bylo možné porovnávat nový stav s původním prováděcím projektem z roku 1925 a s dochovanými fotografiemi z doby před druhou světovou válkou. Bylo přirozené, že zůstanou zachovány všechny autentické prvky, zbylo jich však jen několik. K nejdůležitějším patřilo jedno původní okno z hudebního pokoje, ocelová okenní konstrukce zimní zahrady, svislé pásové ocelové okno na schodišti, dřevěná garážová vrata a vstupní dveře bočního vstupu. Všechny tyto prvky byly pečlivě restaurovány a osazeny v nové stavbě na původní místo. U stavebních prvků, které se nezachovaly ve stavbě ani ve výkresech a na fotografiích, byly hledány analogie v jiných Wiesnerových stavbách z přibližně stejné doby vzniku. Zdrojem inspirace pro řešení mnoha detailů byly především vily Stein, Stiassni, Neumark a Haas. Z těchto vil byla odvozena řešení dveří, oken, zábradlí, podlah, vestavěných skříní, mříží a mnoha dalších detailů. Cílem byla funkční obnova stejných prostor v původních proporcích, jakými byly především jídelna, přijímací salon, pracovna a hudební salon.
Obtížnějším úkolem bylo navržení vestavěného nábytku pevně spojeného se stavbou. Zde již nebylo možné opřít se při navrhování o nějakou dochovanou předlohu. Navíc vila Münz byla jednou z prvních puristických Wiesnerových staveb, která však měla ještě mnohé dekorativní pozůstatky z dřívějších forem. Je velmi pravděpodobné, že Wiesnerův návrh i realizace byly v rozsahu vestavěného nábytku a obkladů poměrně strohé. Nové řešení hledalo v této oblasti spíše předlohu u materiálově bohatých interiérů Adolfa Loose než přímo u Wiesnera. Při návrzích vestavěného mobiliáře bylo cílem evokovat především dobu vzniku stavby. Aby se však nejednalo o nehodnotné kopie, byly důsledně zachovány dobové řemeslné postupy a materiálová řešení. Hlavní obytné patro je stejně jako u ostatních vil reprezentativní, realizované se záměrem maximálně zachytit jeho původní podobu, ve spodním patře a v horních patrech se snaha přiblížit se původnímu charakteru domu oslabuje. Volně stojící nábytek byl nakombinován z repasovaných originálů z dvacátých a třicátých let 20. století a ze současné produkce předních světových nábytkových firem a návrhářů. Obdobně časově komponovaná je rovněž kolekce výtvarných děl, která interiér dotvářejí.