NatWest Media Centre

Okusil jsem dvouhodinou přednášku o historii sportu, kterému dodnes nerozumím, jen abych se dostal do nejfutorologičtější stavby Londýna, jehož síla spočívá v neúprosné konfrontaci moderního s tradičním. Historie kriketového hřiště Lord's bere dech. Hrál se tu tenis daleko dřív než na slavném Wimbledonu, kde se o jeho trávník starají dodnes zahradničtí mistři z Lord's. Je zde jeden z nejstarších krytých tenisových dvorců vůbec a historie kriketu je téměř bezvýhradně spojena s tímto místem. Z většiny místních staveb historie přímo čiší, přesto se Národní kriketová asociace nebála podstoupit omlazující kůru. Vše začal v roce 1986 Michael Hopkins (o rok dříve si postavil vlastní kancelář asi půl míle od stadionu), který smontoval tzv. Mound Stand. Poté následovaly stavby od Nicka Grimshawa a Davida Morleye. Nic z toho se však nemůže srovnávat s tím, co přistálo začátkem května 1999 na východní straně hrací plochy. Šlo vůbec o první veřejnou stavbu kanceláře Future Systems. Jejich portfolio doposud plnily umně designované interiéry obchodů či soukromých vil. Jak Amanda Levete později řekla, vsadili ve vyzvané soutěži na konci roku 1994 vše na jednu kartu.
Přívětivé UFO nabízí v moderní přenosové místnosti, baru a restauraci až 270 míst (Neue Zürcher Zeitung uvádí počet 120 a The Sunday Times 250. Ve skutečnosti jde o 120 novinářů, 100 reportérů a 50 míst v restauraci.). Novináři sedí na bílých kolečkových židlích Series 7 od Arne Jacobsena za bílými kabelovanými stoly a celá místnost je vystlána bleděmodrou látkou. Barva Babyblue je inspirací barevné škály Fordu Thunderbird z roku 1957, forma je inspirací průmyslovým designem kompaktních fotoaparátů či ochranných přileb.
Jednu věc na Janu Kaplickým obdivuji, a to když se nesmíří s faktem, že jeho stavby nejsou běžné stavební firmy schopny realizovat. Jednoduše osloví společnosti, které jsou po stránce konstrukce dál. Loděnice nebo letecké firmy dokáží z tradiční materiálů vymáčknout maximum a ty novodobé využívají beze strachu a předsudků. 26 částí hliníkového těla stavby vzniklo v obří hale loděnice Pendennis a na kriketovém hřišti se hotové díly jen smontovaly. Každý z dílů měl rozměry 3x20 metrů a vážil 4-6 tun. Jan Kaplický má poněkud zvláštní vztah k ekologii. S velkou oblibou užívá hliník, jehož energetická náročnost potřebná k vzniku patří k nejvyšším, ale jeho likvidace a další využití jde naopak celkem snadno. Jeho ateliér spočítal, že 80% centra se dá po skončení jeho životnosti zrecyklovat.
Stavbu doprovázely potíže, rozpočet byl téměř dvojnásobně překročen (z 3,5 mil. GBP na 5,8 mil. GBP, za což mohou i dodatečné požadavky klienta), ale vše se nakonec stihlo ještě před zahájením Světového poháru. Kyklopovo oko nad kriketovým hřištěm získalo ještě tentýž rok Stirlingovu cenu, když porazilo například Fosterovu přestavbu Reichstagu nebo Stradfordskou železniční stanici dvojice Wilkinson Eyre. Johnatan Glancey, dvorní kritik Independentu, nazval média centrum "nejoriginálnější a nejelegantnější stavbou Velké Británie".