Museum Het Valkhof
Z hlediska programu je současné muzeum hybridní prostor: supermarket, chrám i místo společenských setkání. Po technické a konstrukční stránce není muzeum o nic méně heterogenní. Tento projekt je fúzí tras, instalací, prázdných stěn, konstrukce, světlých i temných místností; vychází z toho, že jsou k dispozici, všezahrnující konstrukce, a usiluje o to, aby všechny komponenty splynuly vjedno.
Inspirace kosmického věku: světlo a struktura toku
Muzeu dávají řád dvě hlavní konstrukce: schodiště, které začíná na náměstí před muzeem a pokračuje k balkonu na horním podlaží, a strop, který sleduje tutéž trasu. Oba prvky plní několik funkcí zároveň. Schodiště tvoří konstrukční jádro budovy a je také distributorem: jeho větve vybíhají do různých programových částí, jako je kavárna, knihovna, muzeum a ústřední hala. Strop naproti tomu obsahuje veškeré instalace a dodává soudržnost muzeu, které spravuje množství rozmanitých objektů a uměleckých děl.
Veřejná a administrativní funkce a depozitáře jsou umístěny v přízemí, vlastní muzeum a výstavní prostory zaujímají první patro. Podlaží muzea je rozděleno podélně do paralelních uliček s množstvím podélných otvorů, je jakýmsi hybridem tvrdé regulace a neformálnosti. Návštěvníci, přitahováni světlem nebo průhledy, si mohou zvolit vlastní trasu prohlídky. Stejnorodá konstrukce dispozice podlaží je konfrontována se vzorci pohybu, které ji deformují, jsou spíše fluidní a dynamické, takže vzniká konstrukce nová. Strop je jako přikrývka nedbale přehozená přes objekt: pokrývá, ale nezahaluje ani nemaskuje množství instalací pro kontrolu klimatu a osvětlení, množství různých kabelů a vedení, trubek, hadic a alarmů. Strop má zvlněnou konstrukci, která se liší podle očekávaného pohybu návštěvníků. V prostorách, kde se zdržuje nejvíce lidí, jsou vlny ve stropě hustší, zatímco tam, kde je potřeba méně klimatizačního zařízení, jsou vlny mělčí a řidší. Odstranitelné stropní desky umožňují snadný přístup k zařízení a usnadňují jeho údržbu.
Inspirace kosmického věku: světlo a struktura toku
Muzeu dávají řád dvě hlavní konstrukce: schodiště, které začíná na náměstí před muzeem a pokračuje k balkonu na horním podlaží, a strop, který sleduje tutéž trasu. Oba prvky plní několik funkcí zároveň. Schodiště tvoří konstrukční jádro budovy a je také distributorem: jeho větve vybíhají do různých programových částí, jako je kavárna, knihovna, muzeum a ústřední hala. Strop naproti tomu obsahuje veškeré instalace a dodává soudržnost muzeu, které spravuje množství rozmanitých objektů a uměleckých děl.
Veřejná a administrativní funkce a depozitáře jsou umístěny v přízemí, vlastní muzeum a výstavní prostory zaujímají první patro. Podlaží muzea je rozděleno podélně do paralelních uliček s množstvím podélných otvorů, je jakýmsi hybridem tvrdé regulace a neformálnosti. Návštěvníci, přitahováni světlem nebo průhledy, si mohou zvolit vlastní trasu prohlídky. Stejnorodá konstrukce dispozice podlaží je konfrontována se vzorci pohybu, které ji deformují, jsou spíše fluidní a dynamické, takže vzniká konstrukce nová. Strop je jako přikrývka nedbale přehozená přes objekt: pokrývá, ale nezahaluje ani nemaskuje množství instalací pro kontrolu klimatu a osvětlení, množství různých kabelů a vedení, trubek, hadic a alarmů. Strop má zvlněnou konstrukci, která se liší podle očekávaného pohybu návštěvníků. V prostorách, kde se zdržuje nejvíce lidí, jsou vlny ve stropě hustší, zatímco tam, kde je potřeba méně klimatizačního zařízení, jsou vlny mělčí a řidší. Odstranitelné stropní desky umožňují snadný přístup k zařízení a usnadňují jeho údržbu.
0 comments
add comment
