McCormick Tribune Campus Center

„Nerespektuji Miese. Miluji Miese. Studoval jsem Miese, vykopal Miese, znovu sestavil Miese. Dokonce jsem vyčistil Miese. A protože nemám Miese v úctě, jsem v konfliktu s jeho obdivovateli.“
„Podle statistik se student a jeho nebo její rodiče rozhodnou během pěti vteřin po příjezdu, jestli se na danou univerzitu přihlásí nebo ne. S tímto hodnocením má campus IIT od Mies van der Rohe problém. Je mistrovským dílem, které zůstává současnému oku neviditelné. Miesovo dílo se bez diskuze stalo přezíraným.“

McCormick Tribune Campus Center je první realizovanou stavbou OMA v USA. Koolhaasův tým dostal za úkol vytvořit architektonický bypass v samém srdci univerzitního campusu IIT, který vznikal pod dohledem Lugwiga Mies van der Rohe ve 40. a 50. letech minulého století. Miesův duch je zde dodnes cítit. Na IIT zřídil architektonické oddělení, které pak sám dvacet let vedl. Vybalancovaná kompozice hmot je podobným urbanistickým manifestem jako stuttgartský Weissenhofsiedlung z 20.let, kde Mies také vytýčil urbanismus a zrealizoval jeho největší část. Sterilní pozdní funkcionalismus však Chicagu k srdci nepřirostl. Volnou zástavbu campusu obklopuje osmiproudová dálnice a protíná jej železniční dráha. Od Miesových dob se snížila oblíbenost školy a celkový počet studentů klesl na polovinu.
V roce 1995 IIT pověřilo Dirka Lohana, vnuka Miese van der Rohe, aby se pokusil napravit strukturální a územní deficit campusu. Nový urbanistický plán počítal vedle krajinářských zásahů a rekonstrukcí historických staveb také s novými stavbami v areálu IIT po více jak třiceti letech. V roce 1998 se konala soutěž na campusové centrum, kde byli mezi finalisty Peter Eisenman, Helmut Jahn, Zaha Hadid, Kazuyo Sejima a Rem Koolhaas. Vítěství OMA mohlo být pro některé lidi šok. Koolhaasovy projekty v historii velmi často doprovázely parafráze, ironie a kritika Miesovy tvorby, a teď dostal příležitost stavět v srdci Miesovy největší realizace.
Sám Koolhaas k projektu dodává: „Železniční dráha měla na charakter IIT obrovský dopad: jako prohlášení nového začátku jsme ve středu campusu uzavřeli část dráhy do akusticky izolační nerezové trubky, která uvolnila potenciál okolní půdy a vytvořila rozhodující díl obrazu IIT.
Jak zabydlet dané území s pouhou polovinou obyvatel ve srovnání se 70. léty? Tato hádanka nám sama naznačila jak vytvořit stavbu schopnou reurbanizovat co největší možnou plochu za pomocí co nejmenšího množství stavební hmoty. Situace Illinois Institute of Technology je navíc zhoršena zemí nikoho po obou stranách nadzemní dráhy.
Fyzickým projektem srdce campusu je náš projekt. Nahromadění aktivit, usazení každé části programu jako součást husté mozaiky, naše stavba vytváří sama v sobě městské prostředí.
Síť linií spojující východ campusu se západem zachycuje proudy studentů, uspořádává campusové centrum a rozděluje ho bez fragmentování celkové stavby. Každá část je členěna podle svých specifických potřeb a umístěna tak, aby vytvářela čtvrtě (24-hour, komerční, zábavní, akademická, utilitární), parky a další miniatury urbanistických elementů.
Hlavním společným prvkem je střecha, kontinuální betonová deska chránící centrum před hlukem z nadzemní dráhy a sjednocující nesourodost pod ní.“

Část fotografií jsme převzali s laskavým svolením Falke Bruinsma. Zbývající snímky si můžete prohlédnout na stánkách photos.innersource.com