Fagerborg Kindergarden

Dum jako nastroj na zabijeni deti :E

Moc pěkné, ale na školku nešťastně řešené schody. Bál bych se, že se mi tam dítě přizabije.

Být pětileté dítě brečím každý den kdy tam musím jít. Je to moc pěkná stavba, ale rozhodně ne k účelu mateřské školky

nie som si celkom istý či autor zvoli v tomto prípade správnu cestu...výsledok ma s materskou školkou dost málo spoločné...

už jen z fotek vidím, kde všude by dítě mohlo spadnout, byť to třeba pro ně není vyhrazené. Děti se dostanou všude. S tou bíou mi to připomíná víc nemocnici. Za chvíli to bude špinavé a pomalované, naštěstí:-D Takže to přece jen bude připomínat místo pro děti. Jen aby to dovolili

Přestaňte prosím z dětí dělat bezbranné idioty, kteří by měli nosit helmu a chrániče i na pískoviště. Rozbité koleno, hlava, nos nebo odřený loket či vyražené zuby jsou přirozenou součástí dětství a nejde o nic tragického - naopak naučit se padat a poznat některé věci na vlastní kůži je důležitou součástí vývoje. Pokud dětem z jejich okolí odstraníte všechny překážky a tvrdé předměty obalíte vrstvou molitanu, tak dosáhnete jedině toho, že při prvním setkání se skutečným světem se poraní mnohem vážněji.

Karel to vystihnul celkem přesně, dnes se z dětí vychovávají maličký sobečci, prý že osobnosti, které se pak neumějí ve společnosti chovat ani pohybovat, dětské interiéry musejí být užvatlané, ve všem přizpůsobené. Přitom na děti všude čeká spousta nástrah a pokud na to nebudou připraveny, bude zle. Když zavzpomínám na sebe, tak z dnešního pohledu můj pokoj nebyl přizpůsoben nijak, nábytek v tom pokoji stále částečně slouží a vážně to na mě nezanechalo žádné stopy. Schody do patra, kde stejně nejsou prostory určené dětem nevidím jako problém. V rozumné míře je dobré vše dětem přizpůsobit, ale dítě nemá být středobotem světa, ale jeho součástí. No a pokud prostory pro děti budou kultivované jako v tomto případě, je to pro ně ten nejlepší vklad do budoucnosti.

Tady podle mě vůbec nejde o výchovu dětí, ale o to že autor nebo autoři se chtěli maximálně seberealizovat, a tak nějak v tomhle případě vhodný "naivní dětský vzhled" opominuli. Nevidím nic správnosti na myšlence, že by si děti v předškolním věku měly zvykat na surový a dospělý interiér až na výjimky jako jsou malé stolečky nebo sem ta něco barevného. Interiér je svým stylem vhodný možná tak pro fakultu vysoké školy. Zkrátka stavba velice pěkná, ale proč opravdu MALÝM dětem cpát hned "dospělost". Dospělý zaměstnanci taky nepracují v budovách se sluníčky a klauny. Stejně jak si administrativa žádá vážný interiér, školka si žádá naivní a z venku pohádkovou architekturu a ne postmoderní geometrii, která pro malé dítě z blízka dost možná může vzbuzovat dojem že na ně každou chvíli spadne.

Tak nevím, co je na dřevěném obložení, navíc ve Skandinávii, surového. Dětský svět vytvoří na neutrálním podkladu výzdoba, hračky atd., ve výsledku navíc hlavně samotné děti. Narozdíl od řady školek, které jsou barevné, ale na děti vlastně vůbec nereagují jsou tady skvělé věci, např. různá výška oken, díky které i malé děti mají kontakt s venkovním prostředí. To nemluvím o tom, že stejně většinu času ty děti stráví v běžném prostředí. Když si vzpomenu na školku, kam jsem chodil, tak to byla zcela běžná budova, s běžným nábytkem, bílé stěny a stejně to byl úžasný dětský svět. Náplní, nikoliv jen formou.

Jsem toho názoru, že ve věci "bezpečnosti" dětí se dnes jedná více o "covering one’s own arse" než blaho dětí.

“Moje" školka v Lidické ulici slouží svému účelu úspěšně již přes 70 let. Přitom vrchní patro nám později sloužilo i jako školní družina, bez jakýchkoliv úprav, mimo "dospělého" nábytku.

Hledíce zpět, ze všeho v tom prostředí pro ten účel v 30tých letech navrhnuté a postavené "funkcionalistické" školky v paměti nejvíce zůstává stará smuteční vrba na zahradě a vevnitř na stěnách obrázky Josefa Čapka.

Nic moc co dělat s "architekturou".

Pane doktore, já chodila od mateřské školky až do devítky do Bílé ulice (pro mimopražské- postavena dle návrhu arch Gillara v roce 1934), a tahle skvělá budova (tedy vlastně budovy) se mi nesmazatelně vryly do paměti. Já si z mateřské školky odnáším (pokud pominu na můj odpor spát "po o") dojem z prosklenných stěn a velké zahrady se spoustou krásně zanedbaných vzrostlých stromů... Z docházky na základku pak pocit ukřivděnosti, že to skvělé átrium v přízemí bylo postupem komunistického prorůstání zastavováno různými panely a přepážkami. Dnes jsou naštěstí odsraněny.

Pardón, poslední slovo má být "odstraněny", ale považujme to za kouzlo nechtěného Ale ono by to vlastně mohlo tak zůstat...