Mateřská škola s komunitním centrem

Záměrem investora bylo vytvořit mateřskou školu pro 50 dětí, opírající se o principy waldorfské pedagogiky, a zároveň prostor pro mezigenerační setkávání a  zájmovou činnost pro všechny věkové kategorie během celého dne. Pro tento záměr byl vybrán pozemek v obci Sluštice, při východním okraji Prahy. Pozemek se nachází v jádru obce a přiléhá k jedné z hlavních ulic. Jedná se o bývalý hospodářský dvůr s přilehlým sadem. Dvůr byl během let proměněn v rekreační zahradu a z původních objektů hospodářství zbyla jedna stodola, fragmenty kamenného zdiva druhé stodoly a dvoupodlažní obytný dům s barokní fasádou.
Pro pozemek byla charakteristická určitá uzavřenost před okolním světem. Na severní straně je od ulice a ostatních parcel oddělen vlastními budovami a ohradní zdí, z jihu a východu pak rozsáhlým objektem sousedícího hospodářského dvora. Na jihozápadní straně k parcele přiléhá velký sad a na západě zahrady okolních rodinných domů. Vzrostlé stromy pak především v létě uzavíraly jakékoliv výhledy ze zahrady ven i z okolí na zahradu. Bujná vegetace a trosky bývalé stodoly dávaly pozemku jedinečnou atmosféru tajuplného vnitřního světa, ve kterém je možné objevovat další a další zákoutí v šeru korun stromů a keřů. Přitom byla zahrada z velké části bývalými majiteli udržována a ošetřována. Je zřejmé, že tato pozoruhodná atmosféra, která se tu vytvářela desítky let, mohla být stavbou nové budovy vážně narušena ne-li zcela zničena. Snahou návrhu tedy bylo, začlenit novou stavbu do stávajícího organismu zahrady tak, aby tato zůstala v maximální možné míře nedotčena. 

STAVBA - DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Budova mateřské školy je samostatným objektem vestavěným do prostoru zahrady mezi stávající budovy. Ty byly rekonstruovány a slouží jako komunitní centrum a provozní zázemí areálu. 
Jádrem mateřské školy je téměř zrcadlově souměrná stavba dvou tříd s příslušenstvím, v jejichž středu je umístěn prostor společného vstupu a provozního zázemí. Celý objekt je umístěn co nejtěsněji v jižním cípu zahrady tak, aby ponechal co největší plochu pozemku volnou. Část objektu s kuchyní a některými technickými místnostmi je pak natěsnána podél jihovýchodního okraje pozemku za bývalou stodolou.
Vstup do budovy vede mlatovou pěšinou přes zahradu, mezi stromy a zbytky zdiva bývalé stodoly. Centrální vstupní prostor  je jednak hlavní křižovatkou budovy, jednak prostorem pro drobné slavnosti, především kolem pečení v chlebové peci umístěné v zadní části prostoru. Na vstupní halu navazují šatny, které mají ještě samostatný přímý vstup na zahradu. Se šatnou je také spojena umývárna a záchody pro děti. Tyto prostory jsou pak spojeny se třídou. Třída samotná je funkčně rozvržena do dvou částí. Herny, která je intimnější a jídelny, která je určena pro společné stolování a pracovní aktivity. Na jídelnu navazuje malá kuchyňka sloužící pro výdej jídel do třídy. K jedné ze tříd přiléhá samostatná místnost, sloužící jako ložnice pro odpolední odpočinek dětí.
Centrální prostor budovy obsahuje krom již zmíněné vstupní haly také toalety pro invalidy, technickou místnost a kotelnu. Dále kancelář, sborovnu a schodiště do druhého podlaží. Zde se nachází sál pro větší slavnosti, dětská představení a případné odpolední a večerní zájmové činnosti (eurytmie, jóga, apod.). Na mezipodestě schodiště jsou situovány toalety pro účastníky programu v sálu.  K prostoru sálu přiléhá venkovní terasa, která je vybavená schodištěm do zahrady. Toto schodiště umožňuje samostatný vstup do sálu, aniž by se vstupovalo do školky.
 Kuchyně v severovýchodní části budovy je umístěna tak, aby bylo umožněno snadné zásobování a odvoz odpadu a zároveň aby byla snadno přístupná přes výdejní okénko i ostatním návštěvníkům areálu. Se školkou je propojena chodbou podél východní hranice pozemku.

STAVBA - VÝTVARNÉ ŘEŠENÍ
Prostorová a vizuální koncepce areálu školky vychází jednak z prostorových možností a atmosféry původní zahrady, jednak z principů waldorfské pedagogiky, která je hlavním nosným pilířem pedagogické koncepce projektu.
Pro zahradu byl typický členitý prostor s množstvím vzrostlých stromů. Snahou návrhu bylo tedy vyhnout se stavbou těm partiím, které se nejvíce podílejí na celkovém charakteru místa, a zároveň orientací vstupů a výhledů z oken maximálně kvality místa využít. Tento postup se pak zásadním způsobem promítá do půdorysného a výškového členění stavby.
Pro pedagogický koncept školky je typický důraz na srozumitelný řád v čase i prostoru a velmi osobní vztah mezi dětmi, vychovateli a prostředím.  Vnitřní prostory budovy jsou proto organizovány kolem čitelných vertikálních a horizontálních os, mezi místnostmi existuje vnímatelná významová hierarchie, a interier je proveden z "opravdových", identifikovatelných materiálů.
Jak již bylo zmíněno, větší část objektu školky je přízemní, obklopená stromy, a z centrální části zahrady není jako celek přehlédnutelná. Působí tak jako "dům ukrytý uvnitř zahrady". Přízemí by mělo také z větší části postupně porůst popínavými rostlinami, tak jak je to již dnes u stávajících staveb. Protože stromy objekt zároveň částečně stíní, jsou třídy osvětleny shora velkými jehlanovými světlíky. Do prostoru heren zároveň přichází světlo velkým kruhovým oknem, které se stává dominantou prostoru. Kruhové okno je do zahrady orientováno tak, aby výhled vytvářel určitou kompozici, živý obraz, který se v průběhu roku proměňuje. Prostor heren má tak určitou zasněnou, imaginativní náladu.  Naproti tomu třídy s horním osvětlením podporují aktivní činnosti u pracovních a jídelních stolů.
Kvalitativně jiným, slavnostním prostorem je pak sál ve druhém podlaží. Ten je uspořádán tak, aby do něho přicházelo světlo ze všech stran a zároveň zůstal intimním do sebe obráceným prostorem. To je umožněno vnitřním pláštěm z průsvitného závěsu a silným centrálním motivem dřevěného stropu s hedvábným svítidlem-vnitřním sluncem. Výhled z oken také povznáší tento prostor nad zahradu a vizuálně ho spojuje s nedalekým barokním kostelem. Určitá obrazná symbolika je vlastní nejen sálu, ale celému prostorovému konceptu budovy.
Součástí výtvarné koncepce budovy je také použití přírodních materiálů, jemných teplých barev, zaoblení hran, členění oken a další prvky, které vytvářejí uklidňující, harmonické prostředí, bez velkých kontrastů, kde věci jakoby plynule přecházely jedna v druhou. 
 
MATERIÁLOVÉ A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
Technické řešení stavby vychází z požadavku investora na maximální použití přírodních a zdravotně nezávadných materiálů a technologií, se současnými vysokými požadavky na estetickou kvalitu díla.
Budova školky je řešena jako převážně jednopodlažní zděný objekt doplněný o prostor sálu v druhém podlaží. Založena je na pasech z prostého betonu. Zdivo je navrženo jako kompaktní, jednovrstvé, z keramických cihelných bloků tl. 500 mm (Heluz Supertherm 49 STI). Oválný plášť střední části je opatřen kontaktním zateplovacím systémem z minerální vlny tl. 100 mm.
Vodorovné nosné konstrukce stavby jsou, krom železobetonových věnců, provedeny ze dřeva, s výplní tepelnou izolací z konopných vláken (Steico canaflex). Střechy jsou opatřeny hydroizolací z fólie na bázi FPO (Sarnafil) a vegetačním substrátem s extenzivní zelení.
V interieru je také ve velké míře použito masivní dřevo. Veškeré výplně otvorů, podlahy a některé podhledy jsou provedeny ze dřeva, převážně z modřínu, místy pak z dubu a borovice.  Podlahy na chodbách jsou opatřeny cihelnou ruční dlažbou, na toaletách pak dlažbou kamennou (Solnhofenský vápenec). Omyvatelné povrchy stěn na toaletách a v kuchyňkách u tříd jsou provedeny z tradičního Marockého štuku (Tadelakt). Veškeré vnitřní omítky v budově jsou provedeny z hliněné omítkové malty a v některých místnostech je použit pohledový kletovaný štuk z barevného jílu, místy doplněný otisky rostlin. Povrchové úpravy dřeva jsou provedeny z  přírodních vosků a olejů (Kreidezeit). Díky těmto materiálům stavba nejen krásně vypadá, ale interier také voní a povrchy jsou příjemné na dotek.
Budova je vytápěna kotlem na dřevěné peletky. Teplo je rozváděno centrální teplovodní soustavou a jako otopná tělesa jsou použity soklové konvektory vedené po celém obvodu místností. Prostory kuchyně jsou vybaveny větrací vzduchotechnickou jednotkou s rekuperací tepla (Atrea). Ve třídách jsou pro přívod větracího vzduchu použity systémové větrací průduchy (Lunos). 

Mateřská škola ve Slušticích je mimořádným investorským a kulturním počinem. Svým pojetím je jedinečná, jak po stránce pedagogické, tak jako budova, která se nenásilně začleňuje do stávajícího organismu venkovské zahrady a přilehlé zástavby a zároveň vytváří kvalitní, zdravé a inspirativní prostředí pro děti.

foto: Tomáš Rasl, Aleš Dorazil