Maison de l'Iran
Fondation Avicenne
Univerzitní campus CIUP (Cité Internationale Universitaire de Paris) ležící ve 14. pařížském okrsku byl založen roku 1925 v duchu tolerance a mezinárodní výměny studentů z celého světa. CIUP je zhmotněním humanistického snu tehdejšího ministra pro vzdělávání André Honnorat za pomocí štědrých darů alsaského průmyslníka Émile Deutsch de la Meurthe. Univerzitní capus vychází z konceptu anglický zahradních měst. Převážná část budov vznikla v meziválečném období a podíleli se na nich slavní tvůrci jako W.M.Dudok nebo Le Corbusier. Po druhé světové výstavba pokračovala a během pouhých dvou dekád přibylo sedmnáct nových pavilonů věnovaných jednotlivým zemím. Rozšiřování campusu se nezastavilo ani s příchodem nového milénia a na jižním okraji v přilehlém sousedství městského okruhu Boulevard périphérique vznikl Korejský dům (Ga.A Architects, 2015) a koleje pro vědecké pracovníky (Bruther, 2017). V současnosti slouží zahraničním studentům na čtyřicet kolejních budov. S celkovou kapacitou 5600 lůžek se areál rozkládající na 35 akrech řadí mezi největší ubytovací kapacity v celé Paříži.
Mezi nevýznamnější stavby realizované po druhé světové válce se řadí strukturální Íránský dům (Maison de l'Iran) postavený v 60. letech. V roce 1958 se íránská vláda rozhodla vybudovat v areálu CIUP koleje pro své student. Projektem pověřila Mohseine Foroughiho, který získal vzdělání na pařížské École des Beaux-Arts a kromě vedení fakulty architektury na tehránské univerzitě byl také státním architektem. Jeho návrh, který na úzkém pozemku těžce přizpůsoboval nově vybudované okružní třídě, byl však správou CIUP zamítnut. V roce 1960 Foroughi přizval dalšího íránského architekta Heydara Ghiaï, který se obrátil na původem alžírského malíře a sochaře André Bloca, který byl v té době předním žurnalistou a propagátorem skulpturální architketury, aby se projektu ujal. Bloc realizaci projektu svěřil Claude Parentovi, s nímž v roce 1960 na Francouszké Riviéře dokončil vlastní dům s ateliérem Villa Ex v Cap d'Antibes, který se ve zmenšeném měřítku hodně podobá Íránskému domu. Tato dvoupodlažní vila s předsazenými modře natřenými ocelovými nosníky a venkovním točitým schodištěm výrazně ovlivnila vzhled projektu do CIUP. Za projektem desetipodlažní ocelové megakonstrukce se zavěšenými stropy nakonec vedle íránských architektů Mohsen Foroughi a Heydar Ghiaï stojí také dvojice francouzských tvůrců Claude Parent a André Bloc.
Jejich společný návrh je na úzkém pozemku vklíněný mezi Německým domem (Maison Heinrich Heine) na východě a Domem umění a řemesel (Gymnasium of Arts and Crafts) na západě. Objektu dominuje téměř 38 metrů vysoká černě natřena předsazená ocelová konstrukce s dvojicí zavěšených čtyřpodlažních boxů se studentskými pokoji a ředitelským bytem, k nimž vede vnější točité únikové schodiště. Ve volném parteru se nachází společenské prostory pro obyvatele kolejí. Za šáhova režimu se v roce 1972 Írán vzdal svého domu v CIUP, aby se zbavil ohniska opozičních sil. Následně se budovy ujala Nadace Avicenna a v roce 2008 byl objekt zapsán na seznam francouzských historických památek. V současnosti se v bývalém Maison de l'Iran nachází stálá expozice dokumentující historii univerzitního campusu, která přístupná každý den (kromě pondělí) od 14:00 do 18:00 hodin.
Mezi nevýznamnější stavby realizované po druhé světové válce se řadí strukturální Íránský dům (Maison de l'Iran) postavený v 60. letech. V roce 1958 se íránská vláda rozhodla vybudovat v areálu CIUP koleje pro své student. Projektem pověřila Mohseine Foroughiho, který získal vzdělání na pařížské École des Beaux-Arts a kromě vedení fakulty architektury na tehránské univerzitě byl také státním architektem. Jeho návrh, který na úzkém pozemku těžce přizpůsoboval nově vybudované okružní třídě, byl však správou CIUP zamítnut. V roce 1960 Foroughi přizval dalšího íránského architekta Heydara Ghiaï, který se obrátil na původem alžírského malíře a sochaře André Bloca, který byl v té době předním žurnalistou a propagátorem skulpturální architketury, aby se projektu ujal. Bloc realizaci projektu svěřil Claude Parentovi, s nímž v roce 1960 na Francouszké Riviéře dokončil vlastní dům s ateliérem Villa Ex v Cap d'Antibes, který se ve zmenšeném měřítku hodně podobá Íránskému domu. Tato dvoupodlažní vila s předsazenými modře natřenými ocelovými nosníky a venkovním točitým schodištěm výrazně ovlivnila vzhled projektu do CIUP. Za projektem desetipodlažní ocelové megakonstrukce se zavěšenými stropy nakonec vedle íránských architektů Mohsen Foroughi a Heydar Ghiaï stojí také dvojice francouzských tvůrců Claude Parent a André Bloc.
Jejich společný návrh je na úzkém pozemku vklíněný mezi Německým domem (Maison Heinrich Heine) na východě a Domem umění a řemesel (Gymnasium of Arts and Crafts) na západě. Objektu dominuje téměř 38 metrů vysoká černě natřena předsazená ocelová konstrukce s dvojicí zavěšených čtyřpodlažních boxů se studentskými pokoji a ředitelským bytem, k nimž vede vnější točité únikové schodiště. Ve volném parteru se nachází společenské prostory pro obyvatele kolejí. Za šáhova režimu se v roce 1972 Írán vzdal svého domu v CIUP, aby se zbavil ohniska opozičních sil. Následně se budovy ujala Nadace Avicenna a v roce 2008 byl objekt zapsán na seznam francouzských historických památek. V současnosti se v bývalém Maison de l'Iran nachází stálá expozice dokumentující historii univerzitního campusu, která přístupná každý den (kromě pondělí) od 14:00 do 18:00 hodin.
0 comments
add comment
