Kolektivní dům v Litvínově

Předválečné snahy avantgardních architektů, jejichž ústředním problémem byla před druhou světovou válkou bytová otázka, budovatelský elán v osvobozeném státě, kde se kladly základy k budování socialismu a také místní důvody vedly investora – Stalinovy závody v Záluží u Mostu – k záměru vybudovat vedle obvyklé výstavby pro své zaměstnance také nový typ bydlení v kolektivních domech. V nich chtěly vhodně vyřešit problém bydlení těch rodin, kde jsou muž i žena zaměstnáni, tak, aby žena byla osvobozena od domácích prací. Proto Stalinovy závody vypsaly v r. 1946 architektonickou soutěž na stavební dořešení sídliště "Osada" a na návrh kolektivního domu. Autorům vítězného návrhu bylo pak svěřeno vypracování definitivního projektu.

Staveniště bylo velmi šťastně vybráno na pozvolném jižním svahu na úpatí Krušných hor východně od Litvínova a jižně od podkrušnohorské silnice spojující obytné osady se závodem v Záluží vzdáleném asi 8 km. Pozemek je obklopen zelení, která odděluje kolektivní dům od obytné osady. Pozadí tvoří masivy Krušných hor. V původním záměru bylo počítáno s výstavbou asi sedmi kolektivních domů podél komunikace, z nichž se dosud uskutečnil pouze jeden. Dopravu se sídlištěm a závodem, obstarávají trolejbusy a autobusy. V budoucnosti se počítá s elektrickou rychlodráhou, která jest již do Litvínova ze závodu vybudována.

Nedostatek vhodných stavebních ploch, kde klimaticky dobře vyhovuje poměrně úzký pás země na úpatí Krušných hor, vedl nezbytně k řešení výškovému.

Soutěž a vývoj ideového projektu
Po zhlédnutí staveniště bylo naším základním urbanistickým názorem, že celý objekt musí být řešen tak, aby byl zachován průhled na Krušnohoří, tj. nenavrhovat objekt jako monoblok napříč pozemkem, který by vytvořil v krajině vysokou bariéru, ale rozdělit program do dvou symetrických křídel s nižší střední budovou společenských služeb. Tím bylo docíleno soustředěné dispozice s rovnoměrným provozem. Třípokojové byty jsme soustředili do šikmých křídel a pro úsporu komunikací a určité izolace jednotlivých bytů jsme je řešili jako etážové byty a to tak, že ve spodní etáži je pokoj s kuchyňkou a v horní etáži 2 ložnice s koupelnou. V kolmých křídlech jsme soustředili dvoupokojové byty s přístupem ze střední chodby. Všechny naše studie byly založeny na této provozní a hmotové představě. Zprvu jsme řešili křídla jako obrácené závorky proti sobě a po zjištění nadměrnosti budovy zmenšili jsme studii tím, že jsme tato křídla o polovinu zkrátili. Tak vznikl náš soutěžní návrh, který ve svém základním rozsahu zůstal zachován až do realizace.

V úvodním objektu jsme využili sklonu terénu pro zřízení 2 suterénů, které jsou na jižní straně nad terénem, kolmá křídla jsme zkrátili a zvětšili od sebe odstup těchto křídel. Společná zařízení zůstala v plné míře zachována. Tak vznikl projekt kolektivního domu skládající se z dvojice obytných křídel o třinácti podlažích. Mezi nimi je umístěna střední budova o 7 podlažích, v nichž je situována dětská školka a jesle, ústřední prádelna, společná jídelna s kuchyní, kluby, čítárna s knihovnou, distribuce, holičství a kadeřnictví a krejčovna. V horních třech podlažích je umístěn internát pro mládež. V této části je také v druhém suterénu strojovna ústředního topení. Dílny, tělocvična a přednášková síň se nachází v suterénu kolmých křídel. Ateliéry byly soustředěny do XI. patra šikmých křídel.

Postup projekčních prací a provoz v domě
Další postup práce na projektu prodělal řadu dispozičních i konstruktivních změn. První technický projekt vypracovaný v r. 1947 byl konstruktivně řešen jako celomontovaná stavba s ocelovou konstrukcí. Aby bylo možno provést konstruktivní i cenové srovnání, postavily se u závodu v Záluží pokusně dvě třípokojové dvouetážové jednotky jako dvojdomek, obě z ocelové konstrukce, z nichž jedna byla celomontovaná a druhá měla želbet. monolitické stropy s výplňovým zdivém a příčkami z termobetonových tvárnic tovární výroby. Pro celomontovanou jednotku vyrobily se stropní prefabrikáty ve tvaru ležatého U do sebe skládané, uložené do ocelové konstrukce. Tyto prefabrikáty jsou 450 cm dlouhé a 30 cm široké. Ve spodní části každého prefabrikátu je zamontován topný had. Vnější stěny se skládaly z prefabrikátů 50 cm šir. zavěšených na ocelovou konstrukci od okenních záklenků až po parapety. Autorem této montované konstrukce byl náš spolupracovník Inž. Dmitrijev.

Když se pak provedlo srovnání obou způsobů, vyšla daleko levněji konstrukce s monolitickými stropy a výplňovými tvárnicemi. Nevýhodou montované konstrukce bylo, že se stropní i výplňové prefabrikáty musely vyrábět ručně do dřevěných forem. Tím nebylo možné dosáhnout úplné přesnosti vzhledem k ocelové konstrukci a také náklady na ručně vyráběné prefabrikáty byly vysoké. Proto se upustilo od montované stavby. Rovněž konstrukce střední budovy byla pro nedostatek oceli změněna v obvyklou železobetonovou rámovou konstrukci. Dále bylo nutno provést řadu dispozičních změn směřujících k zvýšení počtu bytových jednotek. Dílny a ateliéry byly značně zmenšeny, garáže byly na příkaz investora vypuštěny a nahrazeny garsoniérami. Tyto dispoziční i konstruktivní změny si vynutily v r. 1948 vypracování druhého technického projektu. V tom roce na jaře byla rovněž zahájena stavba západních křídel a střední budovy. Prováděcí výkresy se zpracovávaly během stavby, ovšem tak, že jednotlivé stavební detaily byly podrobně vyřešeny již v technickém projektu. Během této práce se také upřesňovaly představy o provozu a rozsahu služeb pro obyvatele. Tak např. byla strojní ústřední prádelna rozdělena na individuální část s několika kójemi pro rodiny, které si chtějí prát samy, a na společnou část, ve které se obstarává praní speciálními silami. Sběr a roznáška prádla byla vyřešena skřínkami přístupnými z předsíní bytů a ze společných chodeb. Obyvatelé mají tak možnost dát prádlo do těchto skřínek, z nichž si služba prádelny může převzít prádlo během dne i za nepřítomnosti obyvatele.

Pro úklid v domě jest v každém podlaží obytných křídel místnost s čistícími prostředky a se shozem odpadků přímo do spalovny v suterénu. Potrubí shozu slouží zároveň při spalování také pro odvod kouře.

V roce 1950 a 1951 jsme přepracovali projekt východních obytných křídel rovněž na železobetonovou konstrukci s použitím nosných monierových stěn, protože použití ocelové konstrukce se stalo nereálným. Na návrhu této konstrukce se radou podílel akademik Bechyně. Statiku počítal inž. Kostrov. Při přepracování projektu této části stavby se opět přihlíželo k zvýšení počtu bytových jednotek, zejména garsoniér. Po těchto změnách je umístěno v obou obytných křídlech celkem 352 bytů, z nichž je 100 bytů dvouetážových o 3 pokojích, 172 bytů dvoupokojových a 80 garsoniér. Dům dnes obývá 1400 obyvatel včetně internátu.

Konstrukce, technické vybavení a postup výstavby
Jak už bylo dříve řečeno, jest konstrukce západních křídel ocelová. Konstrukci prováděly Třinecké železárny. Kolmé ocelové nosníky jsou natřeny cementovým mlékem a volně obloženy termobetonovými tvárnicemi, vodorovné části konstrukce jsou zabetonovány v monolitických stropech. Vnější stěny jsou rovněž provedeny z termobetonových tvárnic a příčky z termobetonových desek 5 cm silných. Stropy jsou monolitické, deskové.

Střední budova má železobetonovou rámovou konstrukci s deskovými stropy, výplňové zdivo z termobetonových tvárnic, příčky z dutých cihel.

Východní křídla jsou rovněž ze železobetonové konstrukce. Šikmé křídlo jest celé z nosných monierových stěn. Kolmé křídlo má kombinovanou konstrukci z plných nosných stěn vždy přes dvě konstruktivní pole, mezi nimiž jsou pilíře. Stropy jsou rovněž deskové. Výplňové zdivo jest z křemelinových tvárnic, jelikož termobetonové tvárnice se již nevyrábějí. Dělící příčky jsou cihelné.

Okna v obytných křídlech na chodbách a ložnicích jsou posuvná systému "Dual". Okna ve střední budově a do lodžií zdvojená, obvyklé konstrukce. Podlahy na chodbách, v dětské školce, jeslích a tělocvičně jsou z korkových desek.

Průčelí je omítnuto brizolitovou omítkou, sokl do výše přízemí a balkony jsou obloženy keramickými obkladačkami.

Topení je ústřední, sálavé, ze stropních topných hadů. V II. suterénu je strojovna s bojlery na teplou vodu. Kotelna je situována samostatně a slouží pro několik objektů.

V obou obytných křídlech jsou čtyři výtahy.

Kuchyňky bytů jsou vybaveny vestavěným nábytkem s elektrickými sporáky. Plyn není z bezpečnostních důvodů v domě zaveden.

Příslušenství bytu je motoricky větráno. Některé byty byly celé vybaveny vnitřním zařízením podle návrhu projektanta nákladem investora, který je na splátky předal do vlastnictví obyvatelům. Všechny byty jsou vybaveny vestavěnými skříněmi.

Výstavba byla zahájena v r. 1947 stavbou silnice z Litvínova do Lomu, na kterou je kolektivní dům napojen. V témže roce byly také provedeny hrubé výkopy a sondy. Tato část stavby byla stavbou mládeže. V r. 1948 bylo vybudováno staveništní zařízení a zahájena stavba západních křídel a střední budovy firmou Konstruktiva. Montáž ocelové konstrukce západních křídel byla provedena v r. 1949. Hrubou stavbu dále již stavěly CSSZ n. p. Ústí n. L. Tato část stavby byla ukončena a předána do užívání v r. 1953. V témže roce byly zahájeny přípravy pro stavbu východních křídel. Po odkrytí základové spáry se však přišlo na nečekanou geologickou poruchu. V rostlé skále se objevily dvě několik metrů široké trhliny vyplněné bahnem, hlubší než 30 metrů. Projekt základů se musel přepracovat ze základových pásů na silnou základovou desku a místa poruchy zpevnit štěrkovými pilotami. Stavba byla na čas zastavena. Na jaře 1954 byla provedena speciálními beranidly pilotáž v místech poruch a potom zahájena vlastní stavba, která byla ukončena v r. 1958 v létě. Obestavěný prostor činí 150 000 m³.

Dlouholetá práce na tomto úkolu je ukončena. Pracovali a také bojovali jsme s nadšením a s elánem jsme překonávali všechny překážky, které se vyskytly. Radostného výsledku našeho společného úsilí se však nedočkal Evžen Linhart, který zemřel v r. 1949 na samém začátku stavby. Děkuji však i jeho jménem především tehdejšímu generálnímu řediteli Stalinových závodů soudruhu inž. Svitavskému, bez jehož velké podpory a odvahy by nedošlo k realizaci této stavby, dále pak ČSM, který s námi na začátku bojoval proti tehdejším reakčním kruhům, které chtěly stavbě zabránit. Rovněž děkuji našemu spolupracovníku s. inž. Dimitrijevovi za obětavou a iniciativní spolupráci na projektovém elaborátu.