Knihovna Tama Art University

Tokijský campus v Hachioji City je jedním ze dvou sloužících Tama Art University, což je soukromá umělecká škola založená v roce 1935 a čítající dnes přibližně 4700 studentů. Ito si představoval, že by se celá hmota knihovny umístila do jedné podzemní úrovně, aby svým objektem už dále nezahušťoval areál campusu a ponechal na místě park se sochami. To však nebylo hned z několika důvodů možné, a tak přišel s variantou pěticípého půdorysu s konkávními obvodovými stěnami. Kvůli omezenému rozpočtu musela být tato varianta rovněž upravena. Itův tým se nadále pokoušel vytvořit prostor, který by odkazoval na éterickou nadzemní jeskyni. Výsledkem této myšlenky převedené do konstrukce byla nepravidelná soustava řady protínajících se oblouků. Ito nechtěl svými betonovými oblouky složit poctu gotickým katedrálám nebo románským kryptám. Aby se vyhnul takovým asociacím, pokusil se vytvořit co nejsubtilnější konstrukci. Pouhých dvacet centimetrů tlustá betonová žebra si však nemohla vystačit s klasickou výztuží, ale nejprve musel být postaven skelet z kovových desek s navařenými ocelovými trny, které pak byly opláštěny betonovou směsí. Rozpony oblouků se pohybují od 1,8 metru až po úctyhodných 16 metrů. Při navrhování základů se muselo počítat se zemětřesením a celá budova proto spočívá na gumových deskách absorbujících seismické otřesy a umožňujících objektu mírný pohyb.
Celý vnitřní prostor definují řady oblouků ubírající se po jemných křivkách. Tyto obloukové stěny se vzájemně v různých úhlech protínají a vytváří nepravidelnou síť lichoběžníků a trojúhelníků. Podlaha v přízemí se svažuje ve sklonu 1/20 a kopíruje tak přirozený spád okolního terénu. Interiér knihovny je tak v těsném kontaktu s okolní přírodou. Nesnaží se vyčleňovat přehnanými terénními úpravami, ale také nemá ambice vměšovat se do okolní krajiny. Přijímá ze svého kontextu přírodní síly vycházející ze země a přetváří je do architektonické soustavy. Ve stejném spádu 1/20 (avšak proti svažujícímu se pozemku) leží také střecha knihovny. Jediným vodorovným prvkem v knihovně proto zůstává podlaha v prvním patře. Jednoduchá myšlenka naklonění podlahy přinesla do interiéru nevídané obohacení pohledů a výhledů. Přízemí klesá směrem k parku a zeleň je tak možné zahlédnou skrz celou budovu již od hlavního vstupu. Polovina přízemí knihovny slouží ke schůzkám, odpočinku nebo jen jako zkratka při procházení campusem. Jediným místem ke schůzkám s učiteli a studenty ostatních fakult byla dříve jen kavárna. Dnes mohou studenti posedět v novém bufetu, prohlédnout si za skleněnými stoly nejnovější časopisy nebo jen strávit chvilku při čekání na autobus. Stavbu tak lze využívat aniž by se muselo vkročit do knihovny.
Knihovna v Tama byla jejími autory vyřešena do posledního detailu. Ito se nespokojil pouze s návrhem obálky, kterou by pak vyplnil nějaký interiérový návrhář sériově vyráběným nábytkem. Sám navrhl stropní svítidla či netradiční plechové police na knihy. Některé z polic se vlní mezi sloupy a jiné jako pavučina nepravidelně vyplňují prostor mezi oblouky. Pro návrh mobiliáře a dalších drobných doplňků oslovil japonskou designérku Fujie Kazuko.

Psáno pro časopis Beton 06/2007, s.66