Keltsko-římské museum, Manching

Severní hranici Římské říše tvořily veletoky Rýn a Dunaj, za něž se vojenské legie sice vypravovaly, ale žádná stabilní města na území, kde sídlily barbarské kmeny, nebudovali. Na pravém břehu Dunaje nedaleko hornobavorského Ingolstadtu (latinsky Auripolis) bylo 3000 let př.n.l. založeno keltské oppidum Manching o rozloze 380 hektarů, které obývalo až 10 000 lidí a bylo tak jedním z největších keltských měst v Evropě. Manching nebyl nikdy zcela dobyt nebo zničen, ale k jeho úpadku a zpustošení vedlo pozvolné zhroucení ekonomického systému. V roce 15 př.n.l. doputovali Římané k opuštěným impozantním ruinám Manchingu a na stejném místě vybudovali kontrolní stanoviště pojmenované Vallatum. Dnes se jedná o nejlépe prozkoumané oppidum ve střední Evropě, přestože velkou část území ve 30. letech minulého století zabrala stavba vojenského letiště dnes využívaného společností Airbus.
Archeologické muzeum leží na poloostrově poblíž Manchingu, kde byly při archeologických pracech odkryty zbytky římských vojenských lodí. V roce 1999 zde bylo nalezeno 450 zlatých mincí, což představovalo objev největšího keltského pokladu ve 20. století. Následně padlo rozhodnutí zřídit nové muzeum, které by představilo tuto bohatou místní historie.
Návrh sto metrů dlouhé prosklené levitující vitríny s obřími nápisy “Římani“ a “Keltové“ pochází od Floriana Fischera a Alexandry Zeilhofer z mnichovské kanceláře fischer_Z architekten, kteří na počátku milénia zvítězili ve vyzvané soutěži. Muzeum přiléhá k dálnici A9, po níž každoročně projede 23 milionů řidičů a výrazná stavba tak zároveň slouží jako reklamní poutač. Do muzea se vstupuje po 80 metrů dlouhé pěší lávce, která současně překonává potok Auergraben. Lávka z proroštů symbolicky překlenuje i časové období několika tisíciletí a uvádí návštěvníky na horní plošinu, do prostorného foyer a následně chronologicky spořádané expozice, která se napůl věnuje keltské a římské historii. Uvnitř muzea jsou voleny zdrženlivé materiály (neošetřená průmyslová podlaha, pískované betonové stěny a hliněná omítka), které dávají vyniknout exponátům pocházejících ze státních archeologických sbírek v Mnichově.