Interiér bytu v Praze 12

Mladý pár si pořídil byt v bytovém domě postaveném na místě bývalého továrního komplexu Orion v Praze Modřanech. Charakteristický původní monolitický skelet haly, ač zajímavý, se ukázal být pro vyřešení interiéru bytu spíše na obtíž, zejména v ložnicích byly železobetonové pilíře a šikmé náběhy průvlaků značně omezující. Bylo by jistě bývalo zajímavé odhalit podhledem zakryté původní trámové stropy, bohužel to ale znamenalo přílišné navýšení nákladů a problémy s akustikou bytu.
Byt majitelé zakoupili ve „standardním“ developerem dodávaném stavu a teprve pak se rozhodli pustit do úprav. Vzhledem k jejich finančním i časovým možnostem vznikal projekt i následná realizace po částech a například dětský pokoj (v současnosti pokoj pro hosty) nebyl zatím dokončen.

Celkový koncept řešení vycházel z touhy byt opticky zvětšit a zachovat v něm – i v dokončeném stavu – pocit vzdušnosti. Jedinou větší stavební úpravou, kromě přestavby koupelny, bylo vybourání příčky mezi vstupní halou a obývacím pokojem s kuchyňským koutem, která byla nahrazena jednoduchým posuvným panelem (na celou výšku místnosti) zasouvaným za novou sádrokartonovou předstěnu.
Většina nábytku byla řešena jako vestavná, maximálně střídmá a v bílé barvě doplněné pouze o několik barevných akcentů, ve snaze přiblížit se moderním japonským interiérům, které jsou ideálem majitelů bytu.

Nábytek v nově vzniklé sjednocené obývací zóně bytu je tvořen opakujícím se modulem bíle lakovaných skříní, které plní různé funkce a prochází přes celou délku bytu od vstupních dveří až k oknům. Do nich jsou pak vsazeny barevné díly – otevřené police, které zdůrazňují funkci bytu i nábytku v daném místě.
Dispozice vlastního obývacího pokoje byla oproti návrhu developerského projektu otočena – kuchyně s ostrůvkem byla přesuta do zadní, lépe osvětlené a větrané části a naopak společenská zóna obývacího pokoje se tím dostala blíže vstupu.
Kuchyňský kout s ostrůvkem byl opticky propojen s jídelnou pomocí sníženého podhledu se světelnou rampou.

V koupelně bylo požadavkem investorů umístění jak vany, tak sprchy. Původní koupelna byla zcela vybourána a nově řešena jako soustava dvou šedých výklenků obložených mozaikou, jeden s vanou a druhý se sprchou, vložených jako kontrast v jinak bílém prostoru. Předěl mezi nimi i oddělení sprchového koutu od umyvadla nejsou vyzděné, ale tvoří je skříňky, jejichž boky jsou obloženy opět šedou mozaikou. Obdobně bylo vyřešeno i samostatné wc.

Na rozdíl od zbytku bytu měla ložnice odrážet obdiv majitelů k Japonsku citací některých tradičních japonských prvků – šatní skříň tak dostala posuvné dveře se subtilním tmavě mořeným dřevěným rámováním a papírovými výplněmi. Postel navržená na míru zase opakuje jednoduchost a neutrální barevnost ostatního nábytku.

V celém bytě kromě ložnic byla položena jednotná dřevěná podlaha – průmyslová mozaika.
Původní developerem dodané dveře byly ponechány. Elektroinstalace naopak byla kompletně nahrazena novými prvky.