Hotel Quartier 65

Stavění v historickém kontextu

Kavárna “Schwarze Café“, stojící na Schweizer Strasse nedaleko Německého architektonického muzea, patří bezpochyby mezi nejpříjemnější místa, kde se dá strávit ve Frankfurtu večer. Roku 1949 ve východošvýcarském Altenrhein narozenému architektovi Max Dudlerovi, který po svém působení v kanceláři Oswalda Mathias Ungerse (1981-86) pracoval nějaký čas ve Frankfurtu, se v roce 1986 podařilo vytvořit mistrovské dílo kombinující na minimálním prostoru bar s restaurací. Obě dvě části jsou od sebe odděleny černou formou, v níž se nacházejí doplňkové místnosti jako toalety nebo kabina pro telefon. Mezitím se sídlo Dudlerovy kanceláře přesunulo do Berlína, kde se architekt v posledních letech zabýval především většími projekty, mezi něž patří gymnázium v Hohenschonhausen, spolkové ministerstvo dopravy, výstavby a bydlení na Invalidenstrasse, ale také výškovými domy lemující předprostor nádraží v Mannheimu. I když Dudlerova tvorba přesně odpovídá doktríně “kamenného Berlína“, jsou jeho stavby díky svému racionálnímu držení uchráněny před v současnosti – právě ve vilových čtvrtích na předměstí Berlína – zuřící tendencí uchylovat se ke konzervativnímu neotradicionalismu.
Že Dudlerův talent spočívá především v oblasti malých forem, dokazuje právě hotel, který byl realizován ve Weisenau na předměstí Mohuče. Stavebník se o Dudlerovi dozvěděl v roce 1997 z filmového pořadu vysílaného televizní stanicí 3sat a požádal architekta o projekt. Vycházeje z běžných měřítek ostatních ubytovacích zařízení vypadá projekt netradinčně: hotel se šesti pokoji a jedním barem – žádná restaurace, žádný bazén, žádné konferenční místnosti, žádný minibar a také žádný televizor na pokoji. Jde o hotel pro individualisty, kteří se vzdali standardů hotelových řetězců a dokáží ocenit osobní péči hoteliérského manželského páru a jen na to podstatné zredukované vybavení. Tato idea asi nejlépe odpovídá konceptu celého Dudlerova návrhu.
“Quartier 65“ je od Rýnu oddělen rušnou komunikací a železniční trasou. Celkový výraz hotelu se štítem poslušně zapadá do částečně historické nábřežní fronty ve Weisenau. Na pouhých šest metrů zredukovaná šířka hotelu působí jako do krajnosti dovedená miniatura domu: rezignace na jakýkoliv ornament a obklad portugalskou žulou přetvářejí stavbu do monolitické plastiky. Ačkoli úzká štěrbinovitá okna čelní fasády vsugerovávají dojem trojpodlažnosti, ve skutečnosti se jedná o čtyři úrovně – v přízemí je bar a nad ním tři patra vždy po dvou pokojích. Minimalistické ztvárnění platí také uvnitř: podlahu tvoří černé asfaltové desky, stěny jsou natřeny na bílo; k tomu se ještě připojuje podélná dřevěná část laděná do našedlých tónů, v níž je nejprve umístěno zázemí baru a schodiště a v horních poschodích pak kabiny koupelen a vestavěných skříní. Stoly a židle pocházejí z Dudlerova osvědčeného nábytkového programu Black Monday, stojací lampy v šesti rozlehlých pokojích jsou od Arne Jacobsena. “Quartier 65“ překvapuje luxusem, kterého bylo dosaženo zřeknutím se některých věcí. Je dokázáno, že inovační nápady do hotelového sektoru často přicházejí z vnějšku – v tomto případě od majitele, který po úspěšné kariéře u IBM přesedlal na dráhu pohostinské živnosti.