Knihovna v berlínské čtvrti Hansaviertel slouží jako informační, vzdělávací a společenské centrum pro děti, mládež a dospělé. Byla postavena v rámci Mezinárodní stavební výstavy IBA 57 (Internationale Bauausstellung 1957) podle projektu berlínského architekta Wernera Düttmanna (tehdy státního úředníka pro stavebnictví a brzy stavebního ředitele pro celý Západní Berlín). Při otevření v dubnu 1958 se jednalo první berlínskou knihovnu, která měla všechny knižní regály volně přístupné pro veřejnost a nabízela celkem 12 000 svazků. Tento způsob výpůjčky převzal Düttmann z amerických knihoven.
Knihovna spočívá na čtvercovém půdorysu o délce strany 34 metrů. Nosnou konstrukci tvoří železobetonové rámy, které jsou po obvodu vyzděny a kontakt s okolím tak zajišťuje pouze úzký pás oken pod stropem a malá čtvercová okna u čtenářských stolků.
Před vstupem do knihovny se nachází obdélníková vodní plocha. Další vodní prvek je situován do jihovýchodního rohu atria, kde uprostřed zeleně navozuje příjemnou zvukovou kulisu.
Interiér se všemi čtyřmi stranami obrací do čtvercového atria. V západním křídle se nachází servisní část, kancelářské prostory a čítárna periodik. V severním křídle původně navazovaly regály s knihami pro dospělé a ve východním křídle byla čítárna. Knihovna pro děti a mládež byla situována do jižního křídla, které šlo oddělit a zpřístupnit samostatným vchodem. Obvodové cihlové stěny chrání čtenáře před pohledy zvenčí. Prosklené čítárny jsou orientovány do atria. Velkoformátová okna vizuálně umožňují plynulý přechod z interiéru knihovny do zahrady v atriu. Tímto úzkým propojením knihovny se zahradou vznikla jedinečná čtenářská oáza, která láká návštěvníky za každého ročního období. Hanzovní knihovna, která dotváří jižní část Hanzovního náměstí (Hanzaplatz), je krytou pergolou spojená se vstupem do metra U9 (nadzemní část rovněž navrhl Werner Düttmann). Na jižní obvodové stěně knihovny je pak instalována skleněná mozaika od Fritze Wintera.