Hageneiland

Vlna budování a osídlování suburbií zaplavila všechny státy Evropy. V Holandsku se s tímto trendem můžeme setkat například v satelitu Den Haagu - v Ypenburgu. Na vysušeném území tu vznikly nebo vznikají nové obytné čtvrti. V Ypenburgu je možné sledovat a na vlastní kůži okusit různé příklady řešení obytných souborů - bloková schémata s obytnými dvory, řádkovou zástavbu nebo solitérní bodové struktury.
Atelier MVRDV svůj příspěvek do Ypenburgu pojednal jako geometrickou hru 119 řadových domů, které se nahodile sdružují do skupin. Skupiny domků jsou pojednány jediným materiálem, který stoprocentně obaluje archetypální klientskou podobu obydlí. Cihlové, plechové, dřevěné, plastové a cementotřískové domečky jsou komponovány do řad tak, že neunavují stereotypním rytmem, nýbrž rozehrávají příjemná zákoutí a situace. Každý z domků má za sebou mini zahrádku s polykarbonátovým domečkem.
Tento typ souboru je narozdíl od poloostrova Borneo těžko aplikovatelný v jiném prostředí než holandském. Velkorysá dělba obytné intimity s okolím, mikroprostředí pro život, sepjetí s vodními kanály... To, co mne u souboru zaráží, je vyřešení odstavování automobilů na okraji sídliště. Osobně bych od MVRDV očekával hlubší vyjádření fenoménu života obyvatel Hageneilandu. Právě automobil je v životě suburbánní společnosti nutností. Aaron Betsky ve svých textech navozuje paralelu mezi Corbusiérem a MVRDV, avšak Corbu mnohem výstižněji ve vile Savoye demonstroval roli mobility stavebníků. Lidem v Hageneilandu nezbývá nic jiného než své nákupy v plastikových taškách z hypermarketů donášet nepohodlně z parkovišť do svých domečků pěšky. Absolutní bezpečí a klid pro mladá Holanďátka v tomto případě ustoupil komfortu konzumu. Možná že dnešním fenoménem není automobil, ale mobilní telefon nebo mobilní připojení k internetu. Bůh ví, co se právě Maasovi honí hlavou, každopádně za soubor 119 domků v Hageneilandu získalo MVRDV prestižní cenu Nizozemského institutu architektury.