Goetheanum

Nové Goetheanum ve švýcarském Dornachu bylo odlito z betonu v letech 1924-28 na místě původního dřevěného Goetheana, které vyhořelo na Silvestra roku 1922. Jádro stavby tvoří sál pro tisíc diváků s velkým jevištěm. Při slavnostním otevření v roce 1928 nebyla stavba zdaleka dokončená. Goetheanum se postupně dostavovalo až do roku 1998. Za národní kulturní památku bylo prohlášeno pět let před dokončením. Goetheanum je dodnes věrné svému původnímu poslání: podpora alternativní pedagogiky, školství a kultury.

První Goetheanum – byla dřevěná budova, kterou v Dornachu navrhl Rudolf Steiner jako jednu ze sedmnácti staveb, které zde vznikly v období 1908-25. Goetheanum bylo zamýšleno jako gesamtkunstwerk (sloučení různých uměleckých prostředků a smyslových účinků) naplněný duchovním významem. Vzniklo v letech 1913-19 a původně mělo jen hostit pravidelný letní divadelní slavnosti Antroposofické společnosti. Brzy se stalo centrem malé osady lidí hledajících duchovní naplnění. Lidé se v Dornachu shromáždili kolem charismatické osoby Rudolfa Steinera. Do stavby bylo zapojeno mnoho umělců: vitráže dodaly prostoru barevnost, malíři vymalovali strop motivy lidské evoluce, sochaři vyřezali sloupům ohromné patky i hlavice a architrávy vytváří přechod mezi architektem vytvořenou neobvyklou dřevěnou dvojitou kopulí klenoucí se přes zakřivenou betonovou základnu. Již v průběhu stavby začali hudebníci, herci a tanečníci vystupovat se svými představeními v sousední cvičebně. Když byl hlavní sál dokončen, přesunuly se tyto představení na jeviště pod menší kopulí. Hlediště bylo umístěno pod větší báň. Dřevěné Goetheanum zničil žhář během silvestrovské noci v roce 1922.

Druhé Goetheanum – vzniklo na stejném místě a nahradilo původní vyhořelou stavbu. Projekt postavený kompletně z litého betonu vznikl podle Steinerových plánů z roku 1923. S realizací se začalo o rok později a budova byla dokončena až po architektově smrti. Konstrukce představuje zcela novátorské využití pohledového betonu v architektuře. V roce 1993 byl Goetheanu udělen status švýcarské národní památky. Kritik umění Michael Brennan budovu nazval „opravdovým mistrovským dílem expresionistické architektury 20. století“.
V současném Goetheanu se nachází sál pro 1000 diváků, který slouží jako centrum umělecké společnosti pro představení místní divadelní a eurytmické společnosti jakož i hostujícím umělcům z celého světa. Rekonstrukce hlavního sálu se odehrála v polovině 50. let a na počátku tohoto století. Vitráže v současné budově pochází ještě ze Steinerovy doby; výmalba stropu a sochařsky ztvárněné sloupy jsou současnými replikami nebo interpretací původních prvků z prvního Goetheana.
Architektonické základy – pro Steinerovu architekturu je charakteristická snaha osvobodit se od tradičních architektonických omezení, zvlášť pak upuštění od pravého úhlu jako základního kamene většiny stavebních projektů. U prvního Goetheana se mu podařilo vytvořil oblé formy zaměstnáním lodních stavitelů; u druhého Goetheana docílil pomocí betonu sochařský účinek v architektonickém měřítku. Využití betonu pro vytvoření výrazných organických forem bylo ve své době novinkou; v obou stavbách Steiner usiloval o vytvoření duševně působivých forem.