GFZK 2 - Museum for Contemporary Art

Pavilon moderního umění v Lipsku se zcela odlišně staví k tomu, jakým způsobem jsou ve většině případů koncipovány výstavní prostory pro prezentování současného umění, a namísto obvyklé „bílé kostky“ přichází s polygonální prostorovou skladbou navrženou tak, aby posuvné stěny umožňovaly při koncipování výstav neomezenou variabilitu. Jednopodlažní pavilon zasazený na okraj parku Clara Zetkin na ploše nepřevyšující 1000 m² v sobě zahrnuje výstavní prostory, místnosti pro workshopy a promítání, přednáškový sál a kavárnu se zázemím. Na realizaci a výsledné podobě pavilonu má velký podíl Barbara Steiner, která je uznávanou odbornicí na soudobé umění a od roku 2001 také ředitelkou GFZK.
Není snadné dopředu odhadovat tvorbu současných umělců, a muzeum je tak připraveno na jejich díla pružně reagovat. Kurátor i umělec dostávají v pavilonu ke hře devět posuvných stěn. Tento prostor založený na soustavě polygonů je velice flexibilní a umožňuje vznik stálé nových půdorysných kompozicí s novými pohledy, průhledy a perspektivami. Bez nadsázky lze říct, že s každou další výstavou návštěvník vstupuje do jiného muzea. Divák musí objevovat a nejen pasivně přijímat, musí si odvyknout na zažité schéma. Otevřenost návrhu do všech směrů, odsazení od terénu a téměř dočasné vzezření jen podporují nedeterminovaný charakter prostorové skladby. Díky velkým otvorům v plášti vznikají mezi vnitřními prostory a exteriérem zajímavá spojení. Pavilon lze rozčlenit do tří samostatných částí. Více vstupů do muzea nabízí vedle prostorové flexibility také časovou flexibilitu. Kavárna s promítacím sálem mohou být otevřeny dlouho do noci, zatímco muzeum už má dávno zavřeno. Koncept osvětlení vnitřních prostorů je stejně variabilní a inovační jako ostatní částí projektu.
Třebaže se budova tváří jako by byla navrhovaná z vnitřku ven, tak do svého kontextu zapadá s naprostou samozřejmostí. V těsném sousedství historizující vily lipského nakladatele Paul Herfurth přestavěné v roce 1999 Peterem Kulkou si však nové muzeum zachovává svoji autonomii.
Že je tento malý pavilon významným příspěvkem k diskuzi o současné muzejní architektuře potvrzuje mimo jiné fakt, že autoři za tento projekt dostali četná ocenění od rakouských i německých institucí (Bauwelt Preis 2007, austrian architecture award 2006, Architekturpreis der Stadt Leipzig 2005).