Dům XXS
Hiša XXS
Investor:Marko Dekleva
Project:2002-03
Completion:2003-10.2004
Area:37 m2
Built Up Area:43 m2
Site Area:45 m2
Price:62 000 Euro
„Slovinsko je malá země, máme jen jednu Lublaň. Každá budova se počítá.“
Ze svazujících limitů častokrát vzejdou zajímavější výsledky, než když vám klient ponechá zcela volná křídla. Dům XXS (eXtra-eXtra-Small) navrhl Aljoša Delkeva pro své rodiče ještě před založením společného ateliéru se svojí dnešní ženou Tinou Gregorič. Nezvykle malý pozemek leží v malebné lublaňské čtvrti Krakovo - bývalé středověké vesnici, která dříve zásobovala nedaleký klášter čerstvým jídlem a dnes je přísně chráněnou historickou částí města. Základní hmotu nového domu již předem určily stavební předpisy vycházející z tvaru původního výminku, který na místě stál předchozí století.
Nově navržený dům slouží manželskému páru žijícímu na venkově k přenocování a občasným návštěvám města.
Hlavním úkolem bylo začlenit všechny obytné funkce do neskutečně malého objemu a poněvadž je celý dům orientován na sever, bylo dalším nesnadným úkolem přivést otvory ve střeše dostatek slunečních paprsků do obytného prostoru v přízemí. Pravidla památkového úřadu umožňují umísťovat na střechu světlíky, ale v tomto případě se světlíky vystupují a vyklánějí ze střešní roviny směrem k obloze. Toto vysunutí zároveň umožnilo začít obývat také podkroví a využít jej jako ložnici. Dalším místem, kudy se dostává nepřímé slunce do interiéru je obří posuvné okno směřující severně do malého dvorku. Střechu i fasády architekti navrhli ze stejného materiálu – cetrisových desek. Podobná jednoduchost ve výběru materiálu panuje i v interiéru, kde je použitý pohledový beton, terazzo, překližka a železo.
V současnosti je domek o rozloze 43m² využíván trochu častěji, protože v něm občas kromě prarodičů pobývá i sám architekt a jeho malá ratolest. Kouzlu čtvrti Krakovo propadl i jiný významný slovinský architekt a dlouholetý pedagog na nedaleké fakultě architektury Aleš Vodopivec, který si o rok později než XXS a o padesát metrů severněji zrekonstruoval pro svoje potřeby malý přízemní domek.
„Pro Lublan je Plečnik stále ještě největší známkou. Jeho architektura je momentálně daleko důležitější než jakákoliv současná architektura - alespoň z turistického hlediska. To je pro nás principiálně dobré. Guggenheimovo muzeum v Bilbau nebo Kunsthaus v Grazu jsou samozřejmě něco zcela jiného, nejsou také žádným relevantním vzorem pro Lublaň. Eventuální by byla varianta jako v Kodani. Všechny tyto projekty ale vznikají v neposlední řadě také z politické vůle. Na základě dominance privátních investorů není tohle ve Slovinsku dobře možné. Co bych si ještě přál? Aby stát veřejně financované projekty lépe ošetřoval, co se týká organizování soutěží, výběrem dobrých projektů a prosazování kvalitní architektury. Slovinsko je malá země, máme jen jednu Lublaň. Každá budova se počítá.“
A.Dekleva
Ze svazujících limitů častokrát vzejdou zajímavější výsledky, než když vám klient ponechá zcela volná křídla. Dům XXS (eXtra-eXtra-Small) navrhl Aljoša Delkeva pro své rodiče ještě před založením společného ateliéru se svojí dnešní ženou Tinou Gregorič. Nezvykle malý pozemek leží v malebné lublaňské čtvrti Krakovo - bývalé středověké vesnici, která dříve zásobovala nedaleký klášter čerstvým jídlem a dnes je přísně chráněnou historickou částí města. Základní hmotu nového domu již předem určily stavební předpisy vycházející z tvaru původního výminku, který na místě stál předchozí století.
Nově navržený dům slouží manželskému páru žijícímu na venkově k přenocování a občasným návštěvám města.
Hlavním úkolem bylo začlenit všechny obytné funkce do neskutečně malého objemu a poněvadž je celý dům orientován na sever, bylo dalším nesnadným úkolem přivést otvory ve střeše dostatek slunečních paprsků do obytného prostoru v přízemí. Pravidla památkového úřadu umožňují umísťovat na střechu světlíky, ale v tomto případě se světlíky vystupují a vyklánějí ze střešní roviny směrem k obloze. Toto vysunutí zároveň umožnilo začít obývat také podkroví a využít jej jako ložnici. Dalším místem, kudy se dostává nepřímé slunce do interiéru je obří posuvné okno směřující severně do malého dvorku. Střechu i fasády architekti navrhli ze stejného materiálu – cetrisových desek. Podobná jednoduchost ve výběru materiálu panuje i v interiéru, kde je použitý pohledový beton, terazzo, překližka a železo.
V současnosti je domek o rozloze 43m² využíván trochu častěji, protože v něm občas kromě prarodičů pobývá i sám architekt a jeho malá ratolest. Kouzlu čtvrti Krakovo propadl i jiný významný slovinský architekt a dlouholetý pedagog na nedaleké fakultě architektury Aleš Vodopivec, který si o rok později než XXS a o padesát metrů severněji zrekonstruoval pro svoje potřeby malý přízemní domek.
„Pro Lublan je Plečnik stále ještě největší známkou. Jeho architektura je momentálně daleko důležitější než jakákoliv současná architektura - alespoň z turistického hlediska. To je pro nás principiálně dobré. Guggenheimovo muzeum v Bilbau nebo Kunsthaus v Grazu jsou samozřejmě něco zcela jiného, nejsou také žádným relevantním vzorem pro Lublaň. Eventuální by byla varianta jako v Kodani. Všechny tyto projekty ale vznikají v neposlední řadě také z politické vůle. Na základě dominance privátních investorů není tohle ve Slovinsku dobře možné. Co bych si ještě přál? Aby stát veřejně financované projekty lépe ošetřoval, co se týká organizování soutěží, výběrem dobrých projektů a prosazování kvalitní architektury. Slovinsko je malá země, máme jen jednu Lublaň. Každá budova se počítá.“
Aljoša Dekleva
0 comments
add comment
