Dům Seifert

Paní Seifert, 63-letá kurátorka galerie, si objednala tento projekt poté, co její předchozí 150 let starý dům vyhořel. Pro svůj nový domov měla jedno speciální přání a to, že by se novostavba měla co nejvíce spojit s okolní přírodou, aby její obyvatelé mohli bezprostředně zažívat proměny ročních období.
Koncept domu vznikl po intenzivním zabývání se Miesem, obzvlášť jeho Farnsworth House, jakož i reakcí na tyto koncepční otázky: jak může být vytvořeno prostorové uspořádání domu, které se zcela otevře svému okolí, ale současně nabídne soukromé prostředí? Diskuze vedla dále k otázce, zda-li existuje něco jako (prostorová) svoboda, která určuje, na rozdíl od (prostorového) určení, které osvobozuje. Zatímco první model bral na zřetel Rietveldovy pokusy o vytvoření prostorové volnosti, například použitím zasouvacích dveří, pak druhý model odkazuje na Miesovu strategii otevřeného půdorysu prostorově členěného vestavěnými prvky.
Klientka se pokusila s velkou angažovaností a zájmem promlouvat do formulování konceptu, porozumět mu a v důsledku také vyjádřit své stavební rozhodnutí – které nakonec záleželo na stavebníkovi. V těchto souvislostech se paní Seifert nebála žádných obtíží. Aby například porozuměla a pocítila Miesovu architekturu, podnikla za jeho stavbami několik studijních cest.
Osobní nasazení klientky vedlo při realizaci stavby k tomu, že byl pasivní dům pouze ze skla a betonu vybudován během necelých sedmi měsíců s překvapivě nízkým rozpočtem 1.350€/m².
V interiéru celého domu byl ponechán opískovaný pohledový beton. Jen uvnitř betonových „valounů“ (dvou samostatný betonových hmot) se objeví hladké povrchy v pastelových tónech. Pro zdůraznění otevřené povahy domu, byla (až na „valouny“) vytvořena z šedivě betonové stěrky homogenní plocha podlahy.
Návrh osvětlení domu je úzce spojen s betonovými strukturami: velkoplošné výklenky v betonových hmotách, které jsou zavřeny tabulemi ze satinovaného skla, slouží obytné zóně v noci jako zdroj rozptýleného světla. Během dne osvětlují interiér obou betonových hmot velkoryse navržené světlíky. Vytvořit dokola obíhající skleněnou fasádu, která nemá žádné profily, rámy ani podpůrné sloupky, se střechou vyloženou v některých částech až 7 metrů, bylo možné jen za pomoci vysoce promyšleného způsobu vyztužení umožňujícího zachovat nízkou tloušťku stropu. Díky svému situování je dům i přes svoji velkou transparentnost skoro neviditelný.