Dům s ateliérem v Praze-Liboci

Autor předkládá způsob, kterým se vyrovnal s úlohou vymykající se zadáním běžnému dispozičnímu schematu stavěných vil. Úloha byla ještě ztížena umístěním v kontextu historické zástavby Staré Liboce na okraji Národní kulturní památky Hvězda. Zadáním bylo postavit dům pro dvojici manželů žijících střídavě v Čechách a ve Švýcarsku s odrostlými dětmi víceméně na prožití stáří. Dům měl mít část majitelů s atelierem pro manželku malířku, část pro bydlení správce a možnost ubytování studenta, tak jak je tomu často zvykem ve Švýcarsku. Klient hledal několik let vhodnou parcelu a architekta stejné krve, autora našel na jakési výstavě, když ho zaujala koncepce a architektonický design Domova pro seniory v Týništi nad Orlicí. Místo bylo velkou výzvou a podpořeno vlídností majitelů k experimentům architekta vedlo ke vzniku stavby, která zřejmě dle mínění autora zapadá do aditivně rostlé struktury Liboce přes očekávané námitky památkářů. Autor ve vzájemné konfrontaci zadání s možnostmi pozemku, ve vazbě na sousední historický dům a s ohledem na rušnost Libocké ulice navrhl hmotu, která je na severní straně do ulice velmi strohá s ochraňující funkcí a naopak do zahrady směrem k oboře zcela transparentní tak aby se zahrada stala součástí interieru. Autor rozdělil hmotu na dvě části zasklenou štěrbinou, kterou lze zvnějšku při příchodu naznačit krásu zahrady a Obory na jižní straně domu. Touto štěrbinou vedou propojení mezi oběma částmi - větší hmota obsahuje hlavní obytnou část postavenou na víceméně provozních prostorech tak, aby podlaha byla v úrovni horní zahrady (viz řez) potom obsahuje byt správce na jehož střeše je umístěn malířský atelier, propojený do zahrady lávkou uloženou na "zahradním domku" - zasypaném betonovém objektu pro malotraktor. Nakonec tedy vykrystalizovala základní podoba dispozice do dvou základních prostorových částí s velice volnou dispozicí - část mužská - hlavní obytný prostor s kuchyní (doktor přírodních věd rád vaří), kde v zadní části je soukromí pána domu - parní lázeň, whirpool, koupelna, ložnice, pracovna a část paní domu - malířský atelier, ložnice, koupelna. Obě jsou propojeny červeným uzavřeným tubusem se schody. Dům byl zpracován ve dvou fázích, kdy první přesáhla náklady záměr investora - přesto architekta nevyhodil, ale s důvěrou požádal o úspornější verzi. To se zřejmě vyplatilo, i když autor měl obavy vstoupit dvakrát do jedné řeky, proto nešlo v podstatě o zcela jiný koncept, ale o redukci programu spojenou s ještě bližším poznáním potřeb dvojice klientů promítnutých do dispozice objektu. V této fázi byla potom díky laskavému přístupu klientů doplněna jižní stěna o barevné posuvné desky vytvářející posuvem různá spektra, která mění náladu v interieru. Tento prvek i když vyžadoval zprvu laskavé pochopení klientů si vzhledem k jejich vnímavosti barev velmi oblíbili. V domě mohl autor vyzkoušet právě díky výtvarné vnímavosti klientů i některé další experimenty, které by jiní "nevydýchali". Konstrukčně jde o tradiční stavební dílo, přivádějící některé k omylu, že vnější plášt je pohledový beton. Jde o hrubou, záměrně flekatou omítku, která se blíží omítce sousedního historického domu. Málo klientů by tento design na novém domě připustilo, ale opět se v reálu ukázalo, že volba byla správná. Autor očekává zjemnění severní fasáda popínavou zelení, pro kterou je zde připraven rošt z plotového pletiva, které prolíná i do interiérových zábradlí. Autor si dovoluje upozornit na způsob jak se vyrovnal s požadavkem šikmých střech vyžadovaných památkáři, tyto hrají v pohledech z větší dálky velmi významnou roli v přiblížení okolní zástavbě. Dispozice jsou patrné z přiložených kreseb.