Dřevařská škola
Švýcarský dřevařský průmysl přestavuje kolem 12 000 provozoven a 100 000 pracovních sil. Ročně jím ve všech podobách zpracování proteče 8 miliard švýcarských franků. Dřevařský obor má staletou tradici, je do průmyslu a společnosti hluboce zakořeněn. Dojem z vnějšku jako na "hájený svět" se uvnitř ve skutečnosti velmi mění. Pokrok a vývoj branže se odráží v úkolu a cestě školy.
Krátce po Druhé světové válce (1952) byla založena Švýcarská dřevařská odborná škola. Centrální nabídka vzdělání následujících třiceti let se skládala z odborných kurzů, které sloužily k rozšíření řemeslných znalostí pro truhláře, tesaře apod. S rozvojem moderních technologií a přibývajícím významem digitálního zpracování dat započala se v roce 1986 nová struktura vzdělávání. Ke stávajícím odborným kursům byl vytvořen vzdělávací obor pro inženýry. V roce 1992 se odborné kursy pro tesaře a truhláře vyvíjely směrem k technickému vzdělání. Nové denní typy studia byly rozděleny do tří oborů: stavby ze dřeva, technologie dřeva a dřevařský průmysl. Škola obdržela akreditaci spolku a nový název: Švýcarská inženýrská a technická škola dřevařského průmyslu - SISH. V rámci celošvýcarské reformy vzdělávání v roce 1997 přešla SISH jako jedna z částí pod nově vytvořenou Bernskou odbornou vysokou školu. Škola obdržela svůj zatím poslední název: Švýcarská vysoká škola pro dřevařský průmysl, SH-Holz a vedle vysokoškolského oddělení provozuje tři technické obory vytvořené v roce 1992.
V soutěži na novou budovu byl jediný směrodatný požadavek - užití dřeva. Projekt kanceláře Meili & Peter z Curychu "nabídl třípodlažní budovu, která přinesla standart malého kompaktního domku." Použili kontrast dřeva a betonu. Umělec Jean Pfaff vymaloval vnitřní prostory modře a žlutě. Na 94 metrů dlouhý vnitřní trakt uvnitř vyplněný čtyřmi asymetricky rozmístěnými betonovými jádry byly navěšeny prostory učeben. Clusterové rozmístění vyukových boxů umožnilo přivést do nich denní světlo ze tří stran. Jižní fasáda je kompletně otevřená. Severní totálně zaslepená. Střešní konstrukce je poctou dřevu a atika interpretací Plan libre.
Krátce po Druhé světové válce (1952) byla založena Švýcarská dřevařská odborná škola. Centrální nabídka vzdělání následujících třiceti let se skládala z odborných kurzů, které sloužily k rozšíření řemeslných znalostí pro truhláře, tesaře apod. S rozvojem moderních technologií a přibývajícím významem digitálního zpracování dat započala se v roce 1986 nová struktura vzdělávání. Ke stávajícím odborným kursům byl vytvořen vzdělávací obor pro inženýry. V roce 1992 se odborné kursy pro tesaře a truhláře vyvíjely směrem k technickému vzdělání. Nové denní typy studia byly rozděleny do tří oborů: stavby ze dřeva, technologie dřeva a dřevařský průmysl. Škola obdržela akreditaci spolku a nový název: Švýcarská inženýrská a technická škola dřevařského průmyslu - SISH. V rámci celošvýcarské reformy vzdělávání v roce 1997 přešla SISH jako jedna z částí pod nově vytvořenou Bernskou odbornou vysokou školu. Škola obdržela svůj zatím poslední název: Švýcarská vysoká škola pro dřevařský průmysl, SH-Holz a vedle vysokoškolského oddělení provozuje tři technické obory vytvořené v roce 1992.
SH-Holz homepage info
V soutěži na novou budovu byl jediný směrodatný požadavek - užití dřeva. Projekt kanceláře Meili & Peter z Curychu "nabídl třípodlažní budovu, která přinesla standart malého kompaktního domku." Použili kontrast dřeva a betonu. Umělec Jean Pfaff vymaloval vnitřní prostory modře a žlutě. Na 94 metrů dlouhý vnitřní trakt uvnitř vyplněný čtyřmi asymetricky rozmístěnými betonovými jádry byly navěšeny prostory učeben. Clusterové rozmístění vyukových boxů umožnilo přivést do nich denní světlo ze tří stran. Jižní fasáda je kompletně otevřená. Severní totálně zaslepená. Střešní konstrukce je poctou dřevu a atika interpretací Plan libre.
0 comments
add comment
