Centrální Polsko-německá knihovna Caritas

Německá minorita je na polském území hodně početná a nejvíce obyvatel, kteří se hlásí k německé národnosti najdeme v opolském a slezském vojvodství. V městě Opole se sdružuje nejvíce německých spolků a organizací z celého Polska. Je proto logické, že pro sídlo knihovny společné pro oba národy bylo vybráno právě město Opole. Budova polsko-německé knihovny Caritas se současně stala symbolem polsko-německého usmíření.
Budova knihovny se nachází v historickém centru Opole v místě, které svého času patřilo ve městě k nejzanedbanějším. Na místě nynější knihovny stála neudržovaná budova z režného zdiva, zbořeniště a proluka.
Budova knihovny je složena ze tří částí, které jsou odděleny funkčně, konstrukčně i převládajícím materiálem. Původní historická stavba byla rekonstruována i se zachováním fasády z režných cihel. Na další třetině pozemku je postavena novostavba z betonu a s fasádu vykloněnou do úzké ulice. Extrovertnější přístup k architektuře si autoři mohli dovolit s ohledem na funkci a význam budovy. Střední část obě budovy spojuje a díky použití skla na střechu a pro obvodové stěny je zde umístěná vstupní hala velmi světlá a vzdušná. Skleněná hala svojí transparentností a nehmotností odkazuje na proluku, která se v těchto místech dlouho nalézala. Tento architektonický koncept podporuje i povrch podlahy haly z kostek malého formátu používané na dláždění chodníků.
Vertikální člení fasády není pouze formálním ornamentem, ale vodorovné linie na fasádě zobrazují modul, který je v celé stavbě dále důmyslně rozvinut od konstrukce až po interiér. Modul má výšku 1,1m a v každém patře se zopakuje celkem třikrát. Ve výšce 1,1m nad podlahou (úroveň prvního modulu) najdeme v budově všechny parapety, madla zábradlí, ale také desku informačního pultu v hale nebo kliky u dveří. Výšku 2,2m mají v novostavbě všechna nadpraží oken a dveří. Sečtením výšky tří modulů dohromady se dostaneme na hodnotu 3,3m, která odpovídá konstrukční výšce podlaží.
Novostavba polsko-německé knihovny v Opole dobře ukazuje, že i v místě s původní městskou zástavbou se dá navrhovat a stavět bez prvoplánových reminiscencí na historické stavby.