Bauhaus-Archiv

V roce 1962 se po slavném návratu Bauhausu a ztraceného syna Ludwiga Mies van der Rohe do Berlína zeptal zakládající ředitel Bauhaus-Archiv (Hans Maria Wingler) Waltera Gropia, zda by jim nenavrhl budovu jejich sídla. Kdo jiný by mohl vědět o Bauhausu a jeho potřebách víc než jeho otec - Walter Gropius. Konečný návrh, vypadající v půdoryse jako mírně posunuté tiskací písmeno H, měl původně stát na Rosenhöhe v Darmstadtu. Wingler přijal projekt bez námitek, ale nemohl ho politicky prosadit. Radním města Darmstadt se zdálo umístění, stejně jako celá čerstvě založená instituce, příliš odvážně pojaté. Na jedné ze svých berlínských návštěv se však Gropiovi podařilo zaujmout svým projektem Bauhaus-Archivu stavebního radu Rolfa Schwedlera. Když se v roce 1970 přestěhoval archív do Berlína, začala se pro něj hledat odpovídající stavba. Volba znovu padla na původní projekt z roku 1964, přestože jeho autor byl už po smrti. Tým Gropiových spolupracovníků v čele s Alexanderem Cvijanovicem (TAC - The Architects Collaborative) vzal projekt původně zamýšlený pro svažitý terén, otočil ho o 180º a přidal k němu přístupové rampy. Oproti realizovanému skeletu z prefabrikovaných dílců byl původní návrh monolitický. Světle našedlé betonové plochy jsou tak přerušovány tmavými spárami. Severně orientované vysoké šedy nestačí k prosvětlení 870 čtverečních metrů výstavních ploch a expozice se tak neobejde bez stálého umělého osvětlení. Proti sběratelskému úzu panují mezi velkým sběratelským skladem (224m²) a archívem (112m²) velmi omezené vztahy.
Příběh domu pokračuje. Od roku 1997 je budova pod památkovou ochranou. Po čtvrtstoletí svého fungování přestává archív vyhovovat potřebám instituce. V listopadu 2005 vítězí v soutěži na rozšíření Bauhaus-Archiv japonská kancelář Sanaa.