Architektonická podoba 13. ročníku MFDF Jihlava

Jihlavský Mezinárodní festival dokumentárních filmů se za dobu své existence stal nejvýznamnější akcí svého druhu v regionu celé střední a východní Evropy. Každoročně na dobu jednoho týdne oživí jinak ospalou podzimní Jihlavu, do níž za festivalem míří nejen běžní festivaloví diváci, ale také na půl tisícovky hostů: filmařů dokumentaristů, producentů, dramaturgů, novinářů a vůbec filmových profesionálů všeho druhu. MFDF totiž není pro střední a východní Evropu jen nejvýznamnějším festivalem dokumentárních filmů ale také jejich největším trhem.

Jedním ze zásadních úkolů architekta festivalu je přetvoření velkého společenského sálu kulturního domu DKO (mimochodem kvalitní budovy od Věry a Vladimira Machoninových z přelomu 50. a 60. let) v tzv. "Film Industry Area" přístupnou pouze "filmovým profesionálům", která má čtyři sekce: Guest Service (stará se o festivalové hosty), Press Centrum (zázemí novinářů), Doc Alliance Films (sdružení pěti nejvýznamějších evropských festivalů dokumentárních filmů, www.docalliancefilms.com) a East Silver, který je právě oním filmovým trhem, který předkládá televizním dramaturgům, filmovým distributorům, a dalším "filmovým obchodníkům" filmy ze střední a východní Evropy. Každá z částí musí dostat v rámci sálu přiměřený prostor k naplnění svých potřeb. Pro East Silver to např. znamená množství počítačových pracovišť řešených tak, aby filmoví profesionálové mohli během festivalu nerušeně shlédnout desítky až stovky filmů. Proto jsme pro East Silver na podiu vytvořili translucentní labyrint, který každému poskytl dostatek intimity.

Pro Film Industry Area je důležitý systém předávání nejrůznějších tiskovin a vzkazů. Proto jsme jako dominantu sálu vystavěli rondel z cca 1200 speciálně navržených a pro festival vyrobených lepenkových boxů, který byl nejen architektonickým objektem sám o sobě, ale především velkou sumou "poštovních schránek". Lepenkové krabice jako stavební element musely přitom být konstruovány obezřetně, protože cca 500 z nich mohlo být najednou naplněno těžkými katalogy, a tím dosáhnout skutečně nemalé hmotnosti, a přitom nesmělo dojít k deformaci jejich spodních vrstev. Dále byl vyřešen centrální pult odbavení festivalových diváků (akreditace, ubytování a festivalový obchod). Na dobu trvání festivalu jsme také poupravili urbanistický kontext doplněním chybějící nárožní věže k hmotě budovy DKO. Lešeňová věž nesoucí festivalový megaboard a zvýrazněná na své koruně červenými světly se stala hlavním "poutačem" festivalu. Použití klasického trubkového lešení jako synonyma pro dočasnost zároveň korespondovalo s letošním festivalovým motto: "rekonstrukce". Krom nárožní věže tvořilo lešení také poutače před kinem Dukla (festival se odehrával paralelně ve 3 kinosálech v DKO a kině Dukla) a také platformu pro doprovodný výtvarný program: Šest lešeňových kvádrů s bílými stěnami bylo během šesti festivalových dní k dispozici šesti umělcům či uměleckým skupinám (Monsters, Kopr, Juraj Horváth, Svätopluk Mikyta, Eva Maceková, Chrudoš Valoušek). Omezeni byli na černobílé zpracování těchto "galerií ve veřejném prostoru". Černobílá byla i letošní grafická podoba festivalu opět vytvořená dlouholetým grafikem festivalu Jurajem Horváthem.