Administrativní budova Shell

S žádnou jinou moderní metropolí není kámen tak spjatý jako s Berlínem. Strohé fasády tlumených tónů odpovídají zažitým představám o vzhledu německé architektury. Přesto lze v hlavním německém městě najít řadu příkladů, kdy je kámen použitý netradičním až dynamickým způsobem.
Administrativní budova pro holandskou ropnou společnost Shell je prvním ocelovým skeletem použitým na výškovou stavbu v Berlíně. Jedná se o nejvýznamnější realizací administrativní budovy z období Výmarské republiky předtím, než si kámen přivlastnila národně socialistická propaganda a chtěla z něj učinit materiál vládních budov na dalších tisíc let. Shell-Haus se nachází ve čtvrti Tiergarten na břehu vodního Landwehrkanal. Fasáda je obložena římským travertinem. Rozvlněná jižní strana rovněž výškově graduje od pětipodlažního nároží až po desetipodlažní věž zvýrazňující hlavní vstup. Po druhé světové válce zde sídlily městské elektrické podniky Bewag. V 60. letech objekt rozšířil Paul Baumgarten o nové křídlo obložené hliníkovými panely. Že Shell-Haus inspiruje i dnešní berlínské architekty, dokládá svými citacemi hotel Sofitel od Jana Kleihuese, který o tři čtvrtě století později propůjčil fasádě z masivního kamene obdobnou dynamiku a ukázal, že kamenný obklad nemusí mít vždy přísně racionalistickou tektoniku s ostře řezanými rysy.