Wellness Sky
Budova původně pojmenovaná jako Dunajská květina byla postavena přibližně před třiceti pěti lety s jasnou ambicí: stát se dominantou dunajského nábřeží. Byla využívána v rámci rozsáhlejšího rekreačního areálu jako exkluzivní restaurace. Projekt byl sponzorován komunistickou vládou a schválen tehdy všudypřítomným prezidentem J. B. Titem, který byl také 22. listopadu 1973 prvním hostem této restaurace. Krásná krajina, do níž je dům zasazen, převážila politickou angažovanost a budova se stala oblíbeným výletním místem. V devadesátých letech propukla v zemi krize, která podobným restauracím příliš nepřála a po propuknutí občanské války byl objekt zcela uzavřen. Toto období temna trvalo celých patnáct let a za tuto dobu Dunajská květina značně povadla a ztratila většinu ze svého lesku.
Dům sám je zajímavý hned z několika důvodů. Jedním z nich může být syntéza konstrukčního a architektonického myšlení autorů. Hlavní hmota budovy, v půdoryse trojúhelníková, je vyzdvižena asi patnáct metrů nad úroveň kolem se vinoucí pěší promenády. Celá hmota patra je podporována pouze centrálním jádrem sestávajícím ze dvou tubusů: výtahu a schodiště ve tvaru dvojité spirály. Dům, jehož dolní hrana se vznáší ve výšce patnácti metrů, pro kolemjdoucího postrádá jakoukoli hmotnost a spíše se tiše vznáší nad terénem.
Okolní krajina byla zřejmě pro autory důležitým motivem. Zatímco hmotou domu se od ní distancují, nechávají jí probíhat pod levitujícím domem, koncept interiéru je s okolní přírodou zcela provázán.
Pocit absolutního propojení s exteriérem je docílen díky kontinuální skleněné fasádě obíhající po celém sto padesát metrů dlouhém obvodu budovy. Návštěvníci tak mají ojedinělou možnost vychutnat si výjimečný panoramatický výhled na údolí řeky Dunaje.
Společně se zadavatelskou společností, která již v centru města provozuje tělocvičnu a lázně, vypracovali autoři projekt rekonstrukce torza původní budovy s náplní zaměřenou na podporu aktivního životního stylu. Prostorový koncept de facto vycházel ze síly původního objektu, jehož mottem byla lehkost a maximum volného prostoru. Záměrem architektů bylo posílit všechny klady domu tak, že by klienti měli při vstupu získat pocit výstupu do oblak.
Původní budova byla navržena v modulovém systému rovnostranných trojúhelníků o straně 7,3 metru, který definoval strukturu i organizaci vnitřního prostoru. Původní koncepce byla architekty respektována, ti se jí ale nerozhodli doslovně převzít a citovat. Autoři i zadavatel se dohodli na současnějším výrazu interiéru, který je definován použitými materiály ale především výraznou plochou stropu. Jeho konstrukce navazuje na geometrické členění původního rastru a dále jej rozvíjí soudobými prostředky do podoby 390 podsvícených trojúhelníkových panelů.
Dům sám je zajímavý hned z několika důvodů. Jedním z nich může být syntéza konstrukčního a architektonického myšlení autorů. Hlavní hmota budovy, v půdoryse trojúhelníková, je vyzdvižena asi patnáct metrů nad úroveň kolem se vinoucí pěší promenády. Celá hmota patra je podporována pouze centrálním jádrem sestávajícím ze dvou tubusů: výtahu a schodiště ve tvaru dvojité spirály. Dům, jehož dolní hrana se vznáší ve výšce patnácti metrů, pro kolemjdoucího postrádá jakoukoli hmotnost a spíše se tiše vznáší nad terénem.
Okolní krajina byla zřejmě pro autory důležitým motivem. Zatímco hmotou domu se od ní distancují, nechávají jí probíhat pod levitujícím domem, koncept interiéru je s okolní přírodou zcela provázán.
Pocit absolutního propojení s exteriérem je docílen díky kontinuální skleněné fasádě obíhající po celém sto padesát metrů dlouhém obvodu budovy. Návštěvníci tak mají ojedinělou možnost vychutnat si výjimečný panoramatický výhled na údolí řeky Dunaje.
Společně se zadavatelskou společností, která již v centru města provozuje tělocvičnu a lázně, vypracovali autoři projekt rekonstrukce torza původní budovy s náplní zaměřenou na podporu aktivního životního stylu. Prostorový koncept de facto vycházel ze síly původního objektu, jehož mottem byla lehkost a maximum volného prostoru. Záměrem architektů bylo posílit všechny klady domu tak, že by klienti měli při vstupu získat pocit výstupu do oblak.
Původní budova byla navržena v modulovém systému rovnostranných trojúhelníků o straně 7,3 metru, který definoval strukturu i organizaci vnitřního prostoru. Původní koncepce byla architekty respektována, ti se jí ale nerozhodli doslovně převzít a citovat. Autoři i zadavatel se dohodli na současnějším výrazu interiéru, který je definován použitými materiály ale především výraznou plochou stropu. Jeho konstrukce navazuje na geometrické členění původního rastru a dále jej rozvíjí soudobými prostředky do podoby 390 podsvícených trojúhelníkových panelů.
0 komentářů
přidat komentář
