Vzorkovna Sipral

Česká firma Sipral se zabývá komplexním opláštěním budov. Ve svém sídle v Praze nejen produkuje výrobky ze skla, hliníku, oceli atd., ale pořádá zde každoročně i různé kulturní akce – výstavy, módní přehlídky – a různá společenská setkání. O svůj areál velice pečuje a postupně ho podle potřeby rozvíjí. Nejvhodnějším místem pro vznik dalšího nového objektu – pavilonu vzorkovny – se zdála být zahrada. (Pavilon má být jednoduchým objektem, na němž bude možné předvádět klientům i architektům různé typy skel, žaluzií a zařízení na mytí fasád a zároveň využít vnitřní halový prostor k výstavě modulů částí fasád, stavebních prvků, materiálů a prototypů.)

Pane, pojďte si hrát
Na zahradu pozemku, kam se před deseti lety přihnal dlouhý stříbrný rychlík továrny Sipral, pomalu přijíždí menší vláček. Přijíždí s velkým zpožděním. Podle jízdního řádu tam měl být už v roce 2001, ale hlavně, že už jede! Opatrně, s citem, se promotává mezi stromy a jeho mašinka se trochu neposlušně vzpíná nad betonovou hradbu a nahlíží až do ulice. Vagónky jsou prosklené směrem ke svému většímu, staršímu bráchovi a to různými všelijak barevnými skly. Lidem uvnitř vláčku ta různobarevnost nevadí a lidem venku to je k užitku, neboť sem skoro všichni přišli proto, aby si vybrali, jakým typem skla si mají zasklít nějaký svůj právě rozestavěný „vláček“.
Opačná strana vagónků už není tak důležitá, a proto je vytvořená celá ze zbytků - jakoby lakomá Barka šila záclony z kůžiček od vuřtů. Je celá záplatovaná z odřezků „alucobondu“, kterým se oplášťují luxusní fasády honosných domů. Jenže ty luxusní domy si mohou dovolit alucobond ve stejné barvě a nám zbyly odřezky z fasád různých domů, a proto máme na našich vagóncích mnohobarevnou, lehce mihotavou, fasádu. No, ale co! Aspoň se můžete podívat, jaké všechny barvy jsou v tomto materiálu možné.
Čelní strana prvního vagónku, co vykukuje přes hradbu směrem k jihu, je uzavřená skly s fotovoltaickými články, které napájí barevné blikající LED diody a dobíjejí unaveným lidem baterky. Tenhle první „motorový“ vagónek je vůbec extravagantní. Tak, jak se vzpíná nad betonovou hradbou, odhaluje svoje červené svítící bříško a osvícená plocha pod ním umožňuje osvíceným dál využívat téměř celou plochu zelené zahrady tak, jak byli zvyklí, než sem vláček přijel. („Pane, pojďte si hrát! Tady je pěkně útulno a takový hezky červený světlo...“)