Visutá cyklistická lávka v Kadani

Lávka na přehradu je v trase nábřežní promenády velmi důležitým místem, kterým nábřeží přechází do volné krajiny směrem na Klášterec nad Ohří. Místo je významné jak z důvodu ukončení nábřeží, neboť další část původních břehů Ohře je zatopena vodami Kadaňského stupně, tak z důvodu výrazné terénní konfigurace břehů řeky s přehradní hrází, kde přidání výrazného prvku šikmé rampy není bez úskalí a musí být velmi citlivé, aby konfiguraci místa podpořilo, nikoli oslabilo. Lávka umožňující cyklistům i pěším překonat výškový rozdíl mezi korunou hráze a nábřežní promenádou bez nutnosti použít původní strmé a nepohodlné schodiště podél hráze je jediným adekvátním řešením tohoto problému.

Definitivní návrh lávky je výsledkem dlouhého hledání adekvátního řešení a tvaru, který by zásadně nezměnil hierarchii prvků tohoto prostoru a přitom umožnil bezpečný pohyb cyklistů i pěších. Původní návrh jednoduché ocelové lávky byl převzatý z projektu cyklistické stezky Kadaň - Klášterec nad Ohří, v němž byly lávky na trase stezky navrženy jako typový prvek s páteřovým spojitým nosníkem na řadě sloupů s roztečí středních polí 10 m, ve variantách se prvek opakuje na celé trase stezky modifikovaný podle výškového a směrového průběhu trasy. Z tohoto důvodu šlo o konstrukčně i pohledově jednoduchý prvek schopný drobných změn podle polohy v krajině.                
Obava, že prvek lávky přes svou konstrukční jednoduchost vstoupí do území příliš výrazně vedlo k návrhu několika možných variant řešení, ve kterých byl zvažován větší odstup navržené lávky od skalního masivu, vylámání zářezu skálou a skrytí stezky pro pohledy z nábřeží uvnitř masivu nebo jiné polohy lávky v méně výrazné poloze nebo subtilnějším provedení, které by však bylo možné pouze při zrušení cyklistické stezky v tomto úseku a její náhradě subtilnější konstrukcí stezky pro pěší. Přerušování cyklistické stezky úsekem, kde by bylo nutné kolo vést po úzké stezce bylo nakonec z několika důvodů odmítnuto. Základním důvodem pak byla skutečnost, že není možné přerušovat cyklistickou stezku v místě, které je z různých hledisek obtížně řešitelné,  jen proto, abychom se vyhnuli obtížím při projektování tohoto úseku.

Důležitou okolností návrhu je skutečnost, že jakékoli řešení musí překonat výškový rozdíl mezi korunou hráze a nábřežní cestou při přípustném sklonu pouze 9%, což představuje celkovou délku lávky s navazujícími rampami kolem 100m. To ovšem znamená, že se taková konstrukce poměrně obtížně ukrývá.

Konečný návrh se snaží využitím konfigurace skály potlačit pohledové působení i faktický rozsah nosné konstrukce lávky, i když je nutně se skálou v užším kontaktu. Pro částečné ukrytí části lávky před pohledy z blízkého i vzdálenějšího okolí je především využita konfigurace skály, která tvoří levobřežní svah údolí řeky.

Tvar skalního masivu je v tomto místě poměrně členitý - na hráz Kadaňského stupně navazuje blok vystupující směrem k řece, za ním navazuje rozsedlina zasahující ve skále do hloubky až 10 m při šířce až 15 m. Právě popisovaná roklina je využita v návrhu pro to, aby se do ní skryla část konstrukce a hmoty lávky.

Kromě jednodušší konstrukce plošiny přisazené těsněji ke skále se jako další kvalita tohoto řešení projevuje skutečnost, že se člověk při pohybu po lávce dostává do těsnějšího kontaktu s partiemi skály, které při chůzi u její paty jen v určitém odstupu míjí. Výškové i směrové trasování lávky bylo velmi pečlivé vedené především snahou co možná nejvíce využít tvaru skalního masivu a minimalizovat rozsah ocelové konstrukce lávky.

Navržená lávka tedy klesá ve sklonu 8% z hráze kolem skalního ostrohu, na jeho úrovni se protisměrným obloukem stáčí rovnoběžně se skálou do rozsedliny, ve které opět ostře zahýbá téměř protisměrným obloukem podél skalního masivu. Vedlejším efektem směrového vedení kopírujícího tvar skály je snížení rychlosti cyklistů na stezce přispívající ke zvýšení bezpečnosti provozu. Tvar skály v další části lávky je již méně dramatický a směrové vedení lávky je pouze mírně zvlněné.

Stezka je v celé délce, kdy je v kontaktu se skalním masivem, vedena na visuté ocelové konstrukci, aby byl minimalizován zásah do skály. Na konci tohoto úseku klesá sklon  lávky na 4 %, aby mohla být zakončena v úrovni, odkud může plynule pokračovat po rostlém terénu bez nutnosti budovat výraznější násypy nebo rampy.

Plošinu lávky vyzvednutou nad úroveň terénu nebo skály tvoří ocelový pozinkovaný  rošt nevyžadující následnou údržbu a odolný vůči provozu na stezce, který je přistřelený ocelovými hřeby na ocelovou nosnou konstrukci, jejíž prvky jsou pohledově minimalizovány. Částečně průhledná a pro dešťové a do jisté míry i sněhové srážky propustná konstrukce vozovky je pravděpodobně v tomto místě nejvhodnějším řešením, které současně bude nejméně konkurovat masivu skály, průhlednost roštu v pohledech oběma směry bude spíše znamenat vhodný kontrast ke hmotě skály. Toto řešení pragmaticky i poeticky využívá vlastnosti místa a kromě citlivého zacházení se skálou znamená i obohacení zážitků při průchodu i průjezdu po stezce.

Délka: 83 m
Sklon: 8% - 65 m délky lávky; 4% - 18 m délky lávky