Villa Bianca

Obytný komplex se nachází na trojúhelníkovém pozemku, který je součástí pražské diplomatické čtvrti v blízkosti městského centra. Lokalitě dominuje vila Bianca od Jana Kotěry. Dům byl vystavěn v letech 1910-11 a je expresivním vyjádřením modernismu s delikátním citem pro historickou architekturu. Po roce 1920 byl přestavěn v novobarokním stylu a ztratil výrazovou sílu původního řešení. Devadesát let po vzniku vily se do ní vrátil život, když se stala ústředním prvkem nové obytné zástavby. Objekt je dominantou celého projektu a nabízí šest luxusních apartmánů. Je obklopen čtyřmi novými stavbami, v nichž je celkem šedesát čtyři bytů ve velikostech od 1+3 po 1+6. Kompozici rámují dvě rohové jednotky trojúhelníkové půdorysu, které skýtají prostor pro čtyřicet sedm bytů různých velikostí. Uprostřed komplexu byla založena anglická zahrada, v níž tvůrci zachovali mnoho původních vzrostlých stromů, které doplňuje rozsáhlá výsadba nové parkové zeleně. Další příležitost k poklidné reflexi v přírodě nabízí malá intimní skalní zahrada japonského stylu. Kvalitní tradiční materiály se harmonicky propojují s materiály moderními. Plochy omítky jsou kombinované s bílým mramorem, jako obložení přízemních částí a na podlahu vstupních prostor byl užit leštěný těšínský pískovec, střechy jsou z prepatiovaného titanzinku. Historická budova byla renovována s respektem k jejímu původnímu tvůrci a byly jí ponechány všechny autentické architektonické prvky. Výraz nových staveb je moderní, přitom však souhlasně rezonuje s původním Kotěrovým jazykem a plně respektuje klasické architektonické elementy vily. Výsledek lze chápat jako opravdu současnou interpretaci historického výrazu.

V našem nepřetržitě se měnícím světě, v němž se životní tempo hekticky zrychluje, byt už dávno neplní funkci pouhého ubytování. Dům vnímáme spíš jako osobní prostor, který nám nabízí útěchu, kdy můžeme zažívat štěstí a jistotu, kde se cítíte doma. Tak jak se stále více lidí odvrací od sériové produkce ve snaze najít individualizovaný prostor, přizpůsobený jejich osobním potřebám, jsme postaveni před nutnost zaměřit svou pozornost novým směrem. V průběhu celého minulého století jsme se pokoušeli nalézt konečné funkční řešení, v tomto století po nás však trh vyžaduje, abychom byli schopni nabídnout svobodu volby a obohatit bytovou typologii rozmanitostí a flexibilitou.
V síťové struktuře současné společnosti, ve světě globalizace, se kulturní identita hlásí stále zřetelněji o své nároky. Být dnes architektem a mít možnost pracovat na kterémkoliv místě planety - to vyžaduje hlubokou znalost a chápání specifik rozdílných kulturních prostředí. Individuální interpretace by vždy měla respektovat odlišnosti kultur a snažit se je sjednotit životními zkušenostmi a myšlenkovým světem konkrétního jedince.
Vzdor skutečnosti, že žijeme v síťově strukturované společnosti, nemůžeme se spolehnout výhradně na digitální komunikaci. Přímý lidský kontakt tváří v tvář pro nás nikdy nepřestane mít svou základní hodnotu, a proto veřejný prostor hraje stále tak důležitou roli, možná dokonce důležitější než kdy dřív. Protože veřejný prostor rozhoduje o kvalitě našeho bezprostředního okolí, je architekt nebo urbanista ve velmi odpovědném postavení: musí nalézt rovnováhu všech prvků systému - podnikání, obchodu, dopravy, udržitelnosti a v neposlední řadě estetických kritérií. Nejenže je veřejný prostor místem, odkud vyvěrá život města, k němuž nezbytně patří i bydlení, je to rovněž skvělý nástroj, který umožňuje řídit proudění mezi ním a individuálními jednotkami.
Jsme přesvědčeni, že kvalita našeho bezprostředního okolí má přímý vliv na naše životy. Podaří-li se nám vytvořit rozmanitost, podaří-li se nám vytvořit místa plná jedinečnosti a nezaměnitelnosti, potom cítíme, že budeme schopni pozitivním způsobem přispět k zlepšení světa v globálním měřítku. Naším cílem není postulovat, ale hledat vztah, nikoli posuzovat, ale svádět, nikoli budit hněv, ale přesvědčovat a překvapovat - tvořit místa plná krásy.