Vila Františka Kováříka
Rodinné domy J. Kovaříka na Vojáčkově náměstí a F. Kovaříka na náměstí Padlých hrdinů v Prostějově jsou přesvědčivým výrazem individualistické moderny. V projektech z roku 1910, realizovaných v letech 1910-11, vychází autor funkčně a dispozičně z typu anglického rodinného domu, jehož jádrem je obytná hala. Pokrokovým, volným způsobem řadí místnosti podle povahy určení, jejich vzájemnou vazbou vytváří životný prostorový organismus, vyhovující i potřebám společenské reprezentace. V dřívějších autorových praceh latentně obsažená klasicistní nota je nyní zdůrazněna uplatňováním myšlenky atria, ovlivňující a doplňující obě funkce obydlí, soukromou i společenskou.
Dům na Vojáčkově náměstí s hloubkovou dispozicí a bohatým vybavením je začleněn do uliční zástavby, kdežto dům na náměstí Padlých hrdinů využívá velkorysým způsobem nárožní polohy. Jeho volně seskupené prostory interiéru jsou svázány osovou kompozicí vstupního průčelí s cour d'honeur ve dvou úrovních, ohraničeným dvěma postranními křídly, odlehčenými lodžiemi v patře a uzavřeným do naměstí stěnou prolomenou oblouky s výplňovou mříží. Emil Králík naplňuje osobitým způsobem podobu posecesní architektonické moderny. Vyloučil s konečnou platností dekorativní aparát, zdůraznil osovou souměrnost řešení a tvarů exteriéru, uplatnil přirozenou krásu přírodních materiálů a tektonické formy, které se staly nositelem architektonického výrazu. Důmyslná vyváženost horizontálních a podpůrných článků, změkčená výraznými obloukovými motivy, k výtvarné účinnosti povýšený a přiznaný konstruktivní řád, to vše působí ve vzájemné souhře dojmem harmonie, klidu a jistoty, která navozuje novými prostředky vzdálený ohlas klasické tradice. Svým racionalismem a vztahem ke konstrukci a materiálu jako činitelům architektonického výrazu předešel E. Králík svoji dobu a přispěl k vytvoření domácích předpokladů vzniku a vývoje meziválečného funkcionalismu a konstruktivizmu. Uměleckými principy tvorby, ke kterým dospěl složitou cestou vlastního poznání je blízký Adolfu Loosovi.
Dům na Vojáčkově náměstí s hloubkovou dispozicí a bohatým vybavením je začleněn do uliční zástavby, kdežto dům na náměstí Padlých hrdinů využívá velkorysým způsobem nárožní polohy. Jeho volně seskupené prostory interiéru jsou svázány osovou kompozicí vstupního průčelí s cour d'honeur ve dvou úrovních, ohraničeným dvěma postranními křídly, odlehčenými lodžiemi v patře a uzavřeným do naměstí stěnou prolomenou oblouky s výplňovou mříží. Emil Králík naplňuje osobitým způsobem podobu posecesní architektonické moderny. Vyloučil s konečnou platností dekorativní aparát, zdůraznil osovou souměrnost řešení a tvarů exteriéru, uplatnil přirozenou krásu přírodních materiálů a tektonické formy, které se staly nositelem architektonického výrazu. Důmyslná vyváženost horizontálních a podpůrných článků, změkčená výraznými obloukovými motivy, k výtvarné účinnosti povýšený a přiznaný konstruktivní řád, to vše působí ve vzájemné souhře dojmem harmonie, klidu a jistoty, která navozuje novými prostředky vzdálený ohlas klasické tradice. Svým racionalismem a vztahem ke konstrukci a materiálu jako činitelům architektonického výrazu předešel E. Králík svoji dobu a přispěl k vytvoření domácích předpokladů vzniku a vývoje meziválečného funkcionalismu a konstruktivizmu. Uměleckými principy tvorby, ke kterým dospěl složitou cestou vlastního poznání je blízký Adolfu Loosovi.
Crhonek, I. Emil Králík 1880-1946 architektonické dílo - edice katalogy architektura, Muzeum města Brna, 1988, s. 21-25
0 komentářů
přidat komentář
