Moravské kartografické centrum

Uplynulo mnoho vody od okamžiku, kdy jsem se začal zabývat dostavbou zámku ve Velkých Opatovicích. Realizace tohoto projektu byl dlouhý a komplikovaný proces, kde jsem byl jako mladý architekt konfrontován s realitou při realizaci své vize.
Zámecký areál Velkých Opatovic byl postaven v novobarokním slohu v polovině 18. století. Areál je od roku 1934 majetkem obce a je dlouhodobě určen pro veřejné užívání. Roku 1973 vyhořelo jižní spojovací křídlo, kde se nacházela škola. Dnes v zámku sídlí obecní úřad, ale také kino, restaurace, menší kulturní sál, či fitcentrum.
V rámci kompletní bytové výstavby byla v 80. letech udělena Velkým Opatovicím dotace na stavbu nového kulturního domu. Nový víceúčelový sál měl být situován na nádvoří zámku, v místě vyhořelého křídla. Řada variant, zpracovaných tehdejším Stavoprojektem, byla památkáři zpochybněna. Já, jako zaměstnanec ÚHA (Ústav hlavního architekta) v Blansku, jsem si z vlastního zájmu naskicoval řešení. Vedení města si nakonec z řady postmoderních panelových návrhů vybrali mnou zhotovený návrh. V době, kdy se v Čechách finišovala masová panelová výstavba sídlišť, byl tento návrh naprosto mimoběžný od běžné stavební produkce. Vedení města projevilo odvahu. Zakázku jsme získali a na přelomu revolučních let 1989/1990 nás tato práce zastihla v nově založené soukromé firmě. Bylo mi tehdy 28 let a jednalo se po stavbě koupaliště ve Sloupě v Moravském krasu o mojí druhou privátní zakázku.
Stavba byla v prvotním návrhu navržena jako reakce (aktivní dialog) na historickou architekturu zámku, jako vyvrcholení jeho klidné barokní kompozice. Realizovaný návrh v sobě pojí tradiční konstrukci, tedy krov, ale také nosnou železobetonovou soudobou konstrukci soudobou, skrytou pod betonovou stěrkou. Námi navržené konstrukční řešení zastřešení sálu předurčilo vymezení (ohraničení) vnitřního prostoru, tak vnější architektonické formy. Do eliptického půdorysného tvaru jsme vyskládali opakující se železobetonové sloupy, na které jsou ukotveny krokve o jednotné délce. Díky tomuto geometrickému řádu vznikl konvexní a konkávní prostor sálu. Nařasená elipsa. Z vnějšku byl objekt zamýšlen jako vlna, jako nová pulzující součást zámku, která přemosťuje dva požárem oddělené břehy původní barokní zástavby.
Po roce výstavby byla stavba v roce 1992 zastavena, což souviselo s omezením přísunu státních financí. Ve stavu hrubé stavby objekt zůstal dlouhých 13 let. Jeho osud byl téměř zpečetěn.
Naděje na záchranu sálu vznikla v roce 2004. Tehdy vznikla idea umístit do rozestavěných útrob plastickou mapu Moravy a Slezska, náhodně naleznou v depozitáři muzea Boskovic na zámku v Lysicích. Tak vznikla myšlenka zřízení Moravského kartografického centra. Náš sál byl pro tuto ideu přímo stvořen. Stačilo zazdít okna, mírně upravit dispozici, ponechat sál v jeho surové stavební podobě. Beton, který byl odlit a zamýšlen pro omítnutí byl po letech zvětralý. V rozestavěném objektu se daly číst stavebně technologické postupy. Tuto estetiku jsme se rozhodli zachovat, neskrývat. V interiéru jsou čitelné pohledové betony, neupravené surové dřevo, železo, hrubé omítky probarvené přímo v jádře, bez fasádních nátěrů. Obdobně jsme pracovali i s organizací vnitřní prostorové struktury. Základní schéma původně zamýšleného divadelního sálu s ochozy jsme ponechali a na „jeviště“ jsme umístili plastickou mapu, kterou lze díky hře osudu sledovat i z ptačí perspektivy z ochozu.
Výsledná architektonická podoba je koláží tehdejší mé zidealizované představy o zapovězených formách, mystičnosti prostoru a o mé velké, nenaplněné prostorové touze, která se utkala s realitou a s časem.
Dnes stavba slouží veřejnosti.
Stavba, nesoucí stopy postupného chátrání, ale i následného dokončení, má ve svých zdech zaznamenány údaje podobné vráskám stárnoucího, ale zrajícího člověka. Tyto stopy, mapy na zdech, jsem se rozhodl nezakrývat žádným kosmetickým nátěrem, ale přiznat je v celé morbidnosti. Betonové sloupy, podlahy a stěny tak nesou stopy faktického vývoje. Jsou plné skvrnitých map, ve kterých může návštěvník číst racionální údaje.