Ústředí penzijního fondu AZL

Z roku 1991 pochází Aretsův návrh na rozšíření a rekonstrukci stávající administrativní budovy ze 40. let 20. století. Arets v něm plně rozvinul svůj architektonický prostorový názor - s použitím minima materiálů a forem dosáhnul maximálního účinu. Jeho materiálový rejstřík si v Heerlenu vystačil s pohledovým betonem, černou lakovanou ocelí a masivní břízou.
Stavba velmi obratně těží ze své situace. Možnost napojení areálu ze dvou ulic umožnila vytvořit reprezentativní předpolí směrem k centru města, naopak zadní část pozemku slouží pro zásobování a parkoviště.
Arets dokázal navrhnout zajímavé a stimulující pracovní prostředí pro 230 zaměstnanců penzijního fondu. V budově se nachází buňkové i velkoprostorové kanceláře, restaurace, konferenční místnosti a další vybavení moderní firmy. Nové prostory jsou zasouvány a zapojovány do stávající budovy z režného zdiva. Kontrast hladkého betonu a reliéfu zdiva jasně vymezuje nové a staré. Protažená nástupní reprezentační hmota spojuje dvě kancelářské budovy (starou a novou) v jeden celek tvaru U. Ve dvorní části jsou na fasádě použity plechové perforované kazety, které se dle potřeby otevírají vůči slunečnímu svitu. Právě ve dvorní části je patrné Aretsovo zaujetí japonským zenem. Minimální kompozice implikuje soustředění a klid pro práci.
V Heerlenu jsme svědky dokonalé abstrakce nejdůležitějších architektonických matérií - prostoru, světla a hmoty. Stavba je zajímavou alternativou současných přebujelých digitálních forem. Po delším setrvání v recepční hale si uvědomíte, že pociťujete něco univerzálního. To je ten pravý minimalismus.