Trojmostí
Tromostovje
Podobně jako u nás se všechny oslavy a protesty odehrávají pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí v Praze, tak Slovinci se při dějinných událostech schází u sochy romantického básníka France Prešerena (1800-49) v centru Lublaně. Autorem sousoší Prešerena a nad ním sedící múzy z roku 1905 je chorvatský sochař Ivan Zajc. Jde tak o jedno z mála hlavních náměstí, jemuž nedominuje žádný svatý, voják nebo politik. V době odhalení vzbudila nahá postava múzy bouřlivý protest, který časem ustal, ale stejně se několikrát zvažovalo přemístění sousoší, neboť leží přímo na ose jednoho z pěších mostů. Kamenný podstavec pod Prešerenovou sochou navrhl architekt Maks Fabiani, mezi jehož první velké úkoly byl urbanistický projekt přestavby Lublaně těžce poničené zemětřesením v dubnu 1895. Tato přírodní katastrofa uvolnila v zakonzervovaném historickém jádru řadu parcel pro stavby v tehdy nastupujícím secesním duchu, což dokládá i několik reprezentativních budov přímo na Prešerenově náměstí.
Náměstí leží na severojižní ose vedoucí od severního vlakového nádraží k hradu na jižním kopci. Trojice mostů překonávající řeku Lublanici se nálevkovitě sbíhá ze širokého náměstí do úzké ulice pojmenované po dalším slovinském básníkovi Josipu Stritarovi (1836-1923). Tato ulice ústí do staré části Lublaně a vede na osu k barokní Robbově kašně před městskou radnicí.
Plečnik původně zamýšlel přesunout Prešerenovu sochu, aby se uvolnil prostor před hlavním průčelím františkánského kostela Zvěstování Panny Marie ze 17. století. Plečnik vyprojektoval kolonádu, kterou by zakončil jižní stranu náměstí a částečně tak odzrcadlil situaci začátku městské tržnice na protějším břehu. Z těchto záměrů nakonec sešlo a vznikla nezaměnitelná trojice mostů přes řeku Lublanici.
Regulaci nábřeží a spojení pomocí nového betonového mostu navrhoval již projekt Alfreda Kellera z roku 1913. Od středověku se na tomto strategickém místech nacházel dřevěný most, který byl v roce 1842 nahrazen kamenným mostem. Ten zde stojí dodnes a představuje centrální nejširší část trojmostí. Plečnik z tohoto mostu odstranil kovové zábradlí a nahradil jej kuželkovou balustrádou z betonových prefabrikátů. Původní centrální kamenný most Plečnik po stranách doplnil dvojicí železobetonových mostů a vizuálně je sjednotil stejnou balustrádou.
Postranní schodišťová ramena vedoucí do rybí tržnice, k veřejným toaletám a na spodní terasy
se odkazují na benátskou architekturu, která v období baroka propůjčila Lublani její středomořský charakter. Šikmá ramena a kuželková balustráda jsou jasným odkazem na mosty klenoucí se přes benátské kanály.
Plečnik se na náměstí v centru Lublaně opakovaně vracel, aby zde provedl změny ve veřejném prostoru nebo přilehlých budovách: upravil františkánský klášter (1933), postavil tabákový stánek (1934), realizoval městskou tržnici (1942) a vybudoval loretu pod františkánským kostelem (1943). Řada jeho záměrů zůstala na papíře (předláždění, vstup do kostela, kavárna). V roce 1992 prošel most důkladnou opravou a od roku 2007 je součástí pěší zóny.
Náměstí leží na severojižní ose vedoucí od severního vlakového nádraží k hradu na jižním kopci. Trojice mostů překonávající řeku Lublanici se nálevkovitě sbíhá ze širokého náměstí do úzké ulice pojmenované po dalším slovinském básníkovi Josipu Stritarovi (1836-1923). Tato ulice ústí do staré části Lublaně a vede na osu k barokní Robbově kašně před městskou radnicí.
Plečnik původně zamýšlel přesunout Prešerenovu sochu, aby se uvolnil prostor před hlavním průčelím františkánského kostela Zvěstování Panny Marie ze 17. století. Plečnik vyprojektoval kolonádu, kterou by zakončil jižní stranu náměstí a částečně tak odzrcadlil situaci začátku městské tržnice na protějším břehu. Z těchto záměrů nakonec sešlo a vznikla nezaměnitelná trojice mostů přes řeku Lublanici.
Regulaci nábřeží a spojení pomocí nového betonového mostu navrhoval již projekt Alfreda Kellera z roku 1913. Od středověku se na tomto strategickém místech nacházel dřevěný most, který byl v roce 1842 nahrazen kamenným mostem. Ten zde stojí dodnes a představuje centrální nejširší část trojmostí. Plečnik z tohoto mostu odstranil kovové zábradlí a nahradil jej kuželkovou balustrádou z betonových prefabrikátů. Původní centrální kamenný most Plečnik po stranách doplnil dvojicí železobetonových mostů a vizuálně je sjednotil stejnou balustrádou.
Postranní schodišťová ramena vedoucí do rybí tržnice, k veřejným toaletám a na spodní terasy
se odkazují na benátskou architekturu, která v období baroka propůjčila Lublani její středomořský charakter. Šikmá ramena a kuželková balustráda jsou jasným odkazem na mosty klenoucí se přes benátské kanály.
Plečnik se na náměstí v centru Lublaně opakovaně vracel, aby zde provedl změny ve veřejném prostoru nebo přilehlých budovách: upravil františkánský klášter (1933), postavil tabákový stánek (1934), realizoval městskou tržnici (1942) a vybudoval loretu pod františkánským kostelem (1943). Řada jeho záměrů zůstala na papíře (předláždění, vstup do kostela, kavárna). V roce 1992 prošel most důkladnou opravou a od roku 2007 je součástí pěší zóny.
0 komentářů
přidat komentář
