Dům s balkonem
Před desítkami let bývalo běžné, že se domy otevíraly do ulice verandami a balkony a propojovaly tak dění ve veřejném a soukromém prostoru. Balkony a verandy byly používány jako místa pro rozjímání a sledování světa kolem, nebo klábosení se sousedy vracejícími se ze zaměstnání nebo z nákupu. Tato interakce během let postupně vymizela. V našem projektu jsme se pokusili terasou a balkonem tuto tradici komunikace oživit.
Newtown, původní dělnická čtvrť na předměstí Sydney, kde byl každý vítán a kde nic nebylo nemožné, měla vždy silnou komunitní atmosféru. V současné době je čtvrť obývána pestrou směsicí mladých rodin, pracujících a studentů, kteří žijí bok po boku v malých domcích seřazených do úzkých uliček. Těsné sousedství, preference chůze před ježděním v autě a spousta malých místních podniků určuje přátelského ducha místa.
Námi navržený dům se nachází na rohu dvou ulic, jedna je hlavní cestou k vlakovému nádraží, druhá směřuje k místní základní škole. Díky své lokaci může dům intenzivně komunikovat s životem na ulici. Když přišla potřeba rozšířit stávající dům o další ložnici, kontext a tradice předurčily koncept přístavby. Projekt je tím pádem spojením místní tradice a moderní architektury.
Lokalita je pod ochranou památkového úřadu, a proto bylo nutné plánovanou přístavbu projednat a uhájit její design. Přístavba ve formě velkého balkónu s posuvnými dřevěnými okenicemi není obvyklá a rozcházela se s původní představou památkářů. Projekt byl pro nás poučením, jak s památkovou Radou komunikovat a dosáhnout dobrého výsledku. Uhájili jsme náš koncept, kdy původní bylo citlivě opraveno a nové bylo pravdivě postaveno soudobými prostředky. Díky památkářům se hranice mezi starým a novým neustále rozmazává a staví se zmatečně.
Vykonzolovaná hmota směřuje symbolicky k ulici a přibližuje soukromé bydlení k veřejnému prostoru. Míru otevření mohou obyvatelé regulovat posuvnými dřevěnými okenicemi. V krajním případě se může celá ložnice odsunutím oken přeměnit na otevřený balkon s příčkami dřevěného zábradlí.
Při výběru materiálů pro interiér jsme volili takové, které se běžně používají i v exteriéru. Chtěli jsme tím co nejvíce pocitově propojit vnitřek s vnějškem. Obklady stěn jsou z překližky, stejně tak nábytek. Podlaha je z australského blahovičníku. Ve stávajících místnostech byly odkryty původní materiály - režná cihlová zeď byla vyspravena a natřena. Materiálovou paletu jsme drželi na uzdě. V každé místnosti dominuji maximálně dva materiály.
Staré dělnické domky nenabízely dostatek úložných prostorů. Proto jsme všude, kde to bylo možné, navrhli vestavný úložný nábytek. Dřevěné stěny a posuvné dveře přecházejí v nábytek a obklady. Na nových i starých oknech jsou osazeny dřevěné okenice, které pomáhají sjednotit výraz domu.
Rekonstrukce a přístavba ke stávajícímu domu přinesly obyvatelům čtvrtou ložnici, flexibilní pracovnu a komfortní společnou koupelnu. Konzola ložnice-balkonu slouží jako přístřešek nad venkovními schody propojujícími zahradní terasu s kuchyní a obývacím pokojem v přízemí. Největším přínosem projektu je však obnovení dialogu v sousedství.
Newtown, původní dělnická čtvrť na předměstí Sydney, kde byl každý vítán a kde nic nebylo nemožné, měla vždy silnou komunitní atmosféru. V současné době je čtvrť obývána pestrou směsicí mladých rodin, pracujících a studentů, kteří žijí bok po boku v malých domcích seřazených do úzkých uliček. Těsné sousedství, preference chůze před ježděním v autě a spousta malých místních podniků určuje přátelského ducha místa.
Námi navržený dům se nachází na rohu dvou ulic, jedna je hlavní cestou k vlakovému nádraží, druhá směřuje k místní základní škole. Díky své lokaci může dům intenzivně komunikovat s životem na ulici. Když přišla potřeba rozšířit stávající dům o další ložnici, kontext a tradice předurčily koncept přístavby. Projekt je tím pádem spojením místní tradice a moderní architektury.
Lokalita je pod ochranou památkového úřadu, a proto bylo nutné plánovanou přístavbu projednat a uhájit její design. Přístavba ve formě velkého balkónu s posuvnými dřevěnými okenicemi není obvyklá a rozcházela se s původní představou památkářů. Projekt byl pro nás poučením, jak s památkovou Radou komunikovat a dosáhnout dobrého výsledku. Uhájili jsme náš koncept, kdy původní bylo citlivě opraveno a nové bylo pravdivě postaveno soudobými prostředky. Díky památkářům se hranice mezi starým a novým neustále rozmazává a staví se zmatečně.
Vykonzolovaná hmota směřuje symbolicky k ulici a přibližuje soukromé bydlení k veřejnému prostoru. Míru otevření mohou obyvatelé regulovat posuvnými dřevěnými okenicemi. V krajním případě se může celá ložnice odsunutím oken přeměnit na otevřený balkon s příčkami dřevěného zábradlí.
Při výběru materiálů pro interiér jsme volili takové, které se běžně používají i v exteriéru. Chtěli jsme tím co nejvíce pocitově propojit vnitřek s vnějškem. Obklady stěn jsou z překližky, stejně tak nábytek. Podlaha je z australského blahovičníku. Ve stávajících místnostech byly odkryty původní materiály - režná cihlová zeď byla vyspravena a natřena. Materiálovou paletu jsme drželi na uzdě. V každé místnosti dominuji maximálně dva materiály.
Staré dělnické domky nenabízely dostatek úložných prostorů. Proto jsme všude, kde to bylo možné, navrhli vestavný úložný nábytek. Dřevěné stěny a posuvné dveře přecházejí v nábytek a obklady. Na nových i starých oknech jsou osazeny dřevěné okenice, které pomáhají sjednotit výraz domu.
Rekonstrukce a přístavba ke stávajícímu domu přinesly obyvatelům čtvrtou ložnici, flexibilní pracovnu a komfortní společnou koupelnu. Konzola ložnice-balkonu slouží jako přístřešek nad venkovními schody propojujícími zahradní terasu s kuchyní a obývacím pokojem v přízemí. Největším přínosem projektu je však obnovení dialogu v sousedství.
0 komentářů
přidat komentář
