Kousek za odbočkou z rušné pražské ulice se rozevírá údolí lemované činžovními vilami z přelomu století a novějšími bytovými domy, po okolí jsou rozesety původní hospodářské usedlosti. Dramatické modelování terénu a návaznost na přírodní park poskytují oblasti výborné podmínky pro kvalitní bydlení městského typu v činžovních vilách.
Na pozemku dnešního terasového domu stávala ve svahu zhruba 10 m vysoko nad ulicí vilka, respektive polovina dvojdomku, která u sousedů nebyla dostavěna. Parcela je extrémně strmá, na délce zhruba 55 m má více než 20 m převýšení. Majitelé vilky si pro překonání této výšky pořídili malou osobní lanovku, která ovšem neodpovídala jejich představám, stejně jako samotný domek. Rozhodli se proto využít prudkého svahu, vystavět terasový dům a na jeho vršku se usídlit v novém pohodlném bytě.
Princip terasového uspořádání umožnil ke každému bytu přiřadit střešní zahradu – velmi žádaný venkovní prostor. Bylo tak možné vystavět kvalitu bydlení podobnou rodinnému domu, avšak „městsky zahuštěnou“ bez obrovských plošných nároků, které si současná výstavba kolonií rodinných domů v sídelní kaši vynucuje. Dům je členěn na 4 byty, z toho jeden mezonetový. V patře na úrovni ulice je garáž pro osm automobilů, vstupní hala a sklípky pro každý z bytů. Domem prochází výtah, ze kterého se vstupuje přímo do jednotlivých bytů. Společné komunikační prostory tvoří pouze vstupní hala. Schodiště je vytaženo ven z domu. Majitelé bytů tak mohou po holandském způsobu vstupovat do svých jednotek přímo z venkovního prostoru. Spodní tři byty mají terasy na východ a jih, zatímco horní byt má terasu na východ, na západní straně navazuje na soukromou zahradu.
Dům je tvarován na dva základní objemy: na spodní „sokl“ a horní „korunu“. Spodní část soklu se výrazně zakusuje do svahu a v podstatě kopíruje terén. Cílem je, aby co nejméně vystupovala ven a co nejvíce působila jako spjatá se zemí. To ještě časem podpoří zelené terasy porostlé trávou, drobnými keři, popínavou zelení a menšími stromy uloženými do květníků. Členění domu na dva díly se odráží i v materiálovém řešení – spodní díl je proveden v černém probarveném betonu a horní díl je zabalen do pláště měděných kazet podle principu Semperova oblékání domu. Černý probarvený beton byl vybrán podle černé břidlicové skály pod domem. Měděné opláštění „koruny“ navozuje dojem střechy, báně, která sedí jako nástavba na soklu. Skládací okenice jsou ve stejném modulu jako pevné kazety, a tak při svém zavření splynou s fasádou v jeden objem ponechaný ve své fyzické syrovosti. Spodní i horní díl domu jsou tvarovány ve stejném modulu, přičemž měděné kazety se prolínají i dolů formou okenic.
Konstrukční princip tvoří stěnový nosný systém ze železobetonu doplněný v suterénu sloupy. Stavba je izolována proti zemní vlhkosti bentonitovými rohožemi. Obvodové zdivo je sendičové s 15 cm tepelné izolace, horní měděná vrstva je odvětraná na dřevěném roštu. Ploché střechy jsou izolované asfaltovými pásy. Tloušťka vegetační vrstvy je min. 20 cm. Vnitřní dělicí příčky jsou keramické. Okna jsou dřevěná s izolačním dvojsklem, doplněná z interiéru deštěním na tloušťku stěny. Podlahy jsou masivní dřevěné v kombinaci s litým teracem a litými barevnými stěrkami. Dveře jsou dřevěné v úpravě podle přání jednotlivých majitelů bytů. Byty jsou vytápěny samostatně plynovými kotli. Ve vnějších prostorách se uplatňuje černý probarvený beton „soklu“, šedý beton opěrných zídek a schodišť doplněný kameny skládanými do drátěných košů, ocel zábradlí a teplé odstíny modřínových prken a měděných kazet.