Střední škola Johanna Pachelbela

Tvorba profesora Lederera může nepoučené návštěvníky snadno zmýlit a jeho stavby zařadit o století dříve do období předválečného expresionismu. Také v případě norimberské střední školy použil Arno Lederer své oblíbené režné zdivo, ale formální stránku krotil. U více než dvouhektarového areálu, který sdružuje střední školu Johanna Pachelbela a státní technickou vyšší školu, byl nejdůležitější přehledný provoz. Pro stuttgartský ateliér LRO nehraje roli, zda by měla být budova více moderní nebo spíše vyjadřovat historické hodnoty, ale především vypadat nadčasově, jako by na místě stála odjakživa, což bylo v tomto případě o to složitější, neboť škola leží na konečné stanici metra U3 na východním okraji Norimberku mezi železniční tratí, čtyřproudovou komunikací, hřbitovem a biotopem.
Půdorysná stopa školy má tvar písmene H, čímž vznikla dvojice náměstí. Na východním vstupním náměstí, které má veřejný charakter tradičního tržního nebo radničního náměstí, je zasazena lípa. Druhé náměstí, které je obráceno na západ a osázeno dvěma řadami stromů s travnatými pásy, je veřejnosti nepřístupné a má spíše venkovský charakter. Zatímco první náměstí mohou v létě využívat hosté přilehlé kavárny, tak druhý dvůr slouží jen studentům o přestávkách. V případě deštivého počasí lze u veřejného vstupního náměstí využít šestici lavic ukrytých za sloupovou kolonádou.
Vnější cihelný plášť je uvnitř školy vystřídán břidlicovými podlahami, stěnami a stropy z poledového betonu a vzdušným vstupem s oválným světlíkem. V jinak decentně laděném interiéru se objevují dvě barevně zvýrazněné části: žlutě vymalovaná schodišťová zrcadla a červené podlahy ve výukových křídlech. Přízemní učebny v jižním křídle mají možnost přímého vstupu na terén pro venkovní výuku. Střední škola se nachází v přízemí a prvním patře. Vyšší technická škola zabírá druhé poschodí. Na všechny ploché střechy byla osazena vegetace.