Požádal jsem Davida Kubíka, aby napsal o projektu v Krňanech, na kterém pracoval.
M. Rajniš, 5.11.2006
Pracuji v atelieru Martina Rajniše už déle než rok. Dělal mi oponenta diplomové práce na Akademii výtvarných umění. Osobně jsem pana profesora neznal. Martin, jak se představil hned v úvodu, je velmi přímý člověk. Všichni mu tykají a mně nabídl, jestli s ním nechci nějaký čas dělat. Ať prý druhý den ráno přijdu za ním do kanceláře. Co jsem mu na to měl říct? Plánované prázdniny se nekonaly.
První samostatný úkol byla Stodola v Krňanech. Třetí objekt založený na principu „hrání"- systému odvozeného od skladování dřeva. Předešlé realizace postavené na tomto principu, jako jsou Stodola a Věž v Jizerských horách, už archiweb publikoval.
Konstrukční řešení stodoly je téměř totožné s tou v Maxově. Přibyly prvky rozpírající vazníky nesoucí rošt podlahy. Šlo o to stabilizovat vazníky a zabránit tak jejich rotaci. To, že je stodola hodně dlouhá, si vyžádalo krátké zpevňující příčné zdi. V konstrukci krovu jsme, doufám, došli k určitému zjednodušení. Vazby se poměrně hustě opakují, aby se prkna na střeše nepronášela.
Jak jsme k zakázce přišli? Martinův kamarád si u nás objednal studii rodinného domu do údolí pod malou vesnicí Krňany. Říká tomu místu Na sadu a uprostřed něho, stulený do trávy a okolní zeleně, měl být celodřevěný dům doplněný sklem a kamenem. Projekt dostal jméno
Kolouch a s Martinem jsme se do něj zamilovali.
Obecní úřad v Krňanech projekt zastavil. Rozhodnutí typické pro dnešní dny:
"Tato stavba je v rozporu s uzemním plánem obce". Z celého projektu se nakonec postavila jen stodola a na mokřině pod strání investor vybudoval rybníček, na který se měl Kolouch původně dívat.