Požární zbrojnice ve Vrchovině u Nové Paky je umístěna v objektu bývalé školy se zázemím pro pořádání společenských akcí (dnes "hasičský dům"). Prostory, které využíval sbor dobrovolných hasičů, byly zcela nevyhovující, bránily dalšímu rozvoji sboru a jeho technického vybavení. Zřizovatel organizace - Město Nová Paka - objednal architektonický návrh, který měl za cíl rozšířit zázemí pro hasiče a najít i ekonomicky přijatelné řešení kultivace fasády celého objektu, který v minulosti utrpěl několika necitlivými zásahy, které byly v nedávné době završeny nevhodnou výměnou oken. Investor v zadání vyloučil rozsáhlejší práce směřující k rekonstrukci původní podoby objektu školy, což by znamenalo především úpravu členění fasády, rekonstrukci stavebních otvorů, výměnu oken a střešní krytiny. Přes všechny dřívější nešťastné zásahy zůstala alespoň hlavní hmota domu se sedlovou střechou a prostředním štítovým rizalitem tvarově neporušená.
Nevyřešeným problémem zůstává okolí podél komunikace, v celé obci stále chybí zřejmý koncept organizace dopravy (pěší/ cyklisté/ auta).
Hlavním námětem návrhu byla požární zbrojnice, tj. prostory určené pro výkon služby hasičů zařazených v jednotce sboru dobrovolných hasičů (SDH) obce a určené pro požární techniku a věcné prostředky požární ochrany ve vybavení dobrovolné jednotky PO (8-10 členů SDH).
Původní garáž byla odstraněna a na jejím místě vznikla dvoupodlažní přístavba s dostatečně velkou garáží pro parkování zásahových vozů. V prostoru garáže je vymezeno místo pro zavěšení historické stříkačky.
Vstupní dveře lineárně navazují na přímé dvouramenné schodiště do nástavby, kde je umístěna šatna (rozdělená na čistou a špinavou část), hygienické zázemí, místnost pro praní a sušení zásahových oděvů a skladování části vybavení.
Starý stožár na sušení hadic byl nahrazen novou dřevěnou věží se zvedacím věšákem hadic. Na konstrukci věže, která se stane novou lokální architektonickou dominantou a orientačním bodem, navazuje pergolová konstrukce sloužící jako stanoviště nádob na odpad.
Nosným materiálem v návrhu bylo dřevo. Použití dřeva, jakožto v místě tradičního stavebního materiálu, se ukázalo jako vhodný prostředek nejen k odlišení nové přístavby, ale i ke kultivaci původního objektu, navíc při daných možnostech (ne)zasahovat do stávajícího stavu. Dřevem je obložen původní štítový rizalit. Skladba hmot je celkově čitelnější a na fasádu se vrací drobnější detail. Střešní nástavba má odvětrávanou plechovou fasádu ze stejného materiálu jako přilehlá stávající sedlová střecha.
Nosné obvodové zdi garáže jsou vyzděny z betonových tvárnic a zatepleny min. vlákny (v případě dřevěného obkladu) nebo EPS (v případě fasádní stěrky). Objekt je založen na železobetonových pasech. Přízemí je zastropeno železobetonovými předpjatými panely.
Druhé nadzemní podlaží je koncipované jako lehká dřevostavba v systému "2by4" se zastřešením z dřev. I-nosníků a s difúzně otevřenými skladbami obsahujícími tepelnou izolaci z foukané celulózy a min. vláken. Okna jsou dřevěná, vyplněná izolačními trojskly. Dřevěná věž navrhovaná podél štítové stěny stávajícího objektu má půdorysné rozměry 2,5 x 2,5m a výšku 12m. Konstrukčně je navržena zcela nezávisle. Jedná se o příhradový stožár tvořený dřevěnými sloupy 160/160, příčlemi po cca 3m 160/160 a diagonálním zavětrováním z ocelových tyčových táhel. Kotvení je navrženo do základového pasu z železobetonu, který je podepřený 4 mikropilotami.
V prostoru garáže je instalován systém odsávání zplodin z výfuku, v 2.NP řízené větrání s rekuperací odpadního tepla. Vzhledem k potřebám regulace je garáž vytápěna podlahovým topením a nástavba deskovými tělesy. Zdrojem tepla je elektrokotel.