Kvitsøy je sice jeden z řady ostrovů u norského pobřeží, ale jeho krajina jako by už trochu odkazovala ke Skotsku, ležícímu za mořem: mezi nízkými skalkami sytě zelená tráva, na ní se pasoucími ovcemi. Jarmund&Vigsnaes, jeden z nejzajímavějších současných norských ateliérů, tu vstoupil do kontextu jasně, ale s rozvahou. Jak je u těchto architektů obvyklé, je výsledkem poměrně razantní tvar: svažující se stěny na návrší stojící budovy dominují svému okolí. Jde vlastně o nový obal, provedený radikálně, ale zároveň s velkou citlivostí k materiálu. Součástí je i vyhlídková terasa, přístupná po vnějším schodišti.
Ondřej Hojda, 06.2013 / 04.2014
„Norsko má nějakých 21 000 kilometrů pobřeží, zmuchlaných podél jedné strany země, dlouhé pouhých 1752 km. Není divu, že byla norská kultura historicky spjatá s mořem, od Vikingů po dnešní lososí farmy a ropné vrty. Pobřeží je prořezávají hluboké fjordy a často zrádná souostroví, takže navigace a naváděcí služba hrají v mnoha pobřežních obcích zásadní roli.
Lodí to ze Stavangeru sem není dlouhá cesta: Na ostrově Kvitsøy je dosud živá vesnice. Děti tu pořád kopou plechovky od koly do starého přístaviště, ale později, spíš než aby se staly rybáři, nejspíš půjdou na školu do Stavangeru. Nová námořní kontrolní stanice, která se tyčí nad obcí, nejen že poskytuje bezpečí lodím, které potřebují asistenci s naváděním, ale slibuje také, že se na ostrově udrží lidská činnost.
Nová budova je ve skutečnosti rozšířením už existujícího domu, pokrytá šedou břidlicí, takže ladí s okolními střechami. Dominuje ostrovu, když připlouváte; mluví spíš s loděmi a majáky, než aby konverzovala s bílým dřevěným obložením a upravenými trávníčky pod sebou. Při příjezdu k novému molu ale úplně zmizí, až při příjezdu si všimnete, že starší budova probleskuje jako podšívka pod novým břidlicovým kabátem.“
Ingerid Helsing Almaas, Norway. A Guide to Recent Architecture, Batsford, 2002.