Sportovní hala AWF
Hala Dydaktyczno-Sportowa AWF
Každodenní pohyb je součástí zdravého životního stylu. Na druhou stranu však bývá dlouhodobé provozování vrcholového sportu spojováno s trvalým zdravotními následky. Vysokoškolská výuka sportovních aktivit přichází s vědeckými poznatky na úkor radosti. Nejvyšší mety je dosaženo, když se pro sportovce začnou stavět domy podobné novodobým katedrálám, kde společně oslavujeme nadlidské výkony. Nejde přitom o fenomén posledních let. Již Řeckové ve starověkých olympijských hledali v kalokagathii propojení duševní i tělesné krásy. O podobnou symbiózu usilují také na fakultě tělesné výchovy na univerzitě v polské Poznani. Slouží jim k tomu rozlehlý sportovní areál na jižním předměstí Poznaně, na který pak volně navazuje park Jana Pavla II. a zahrádkářská kolonie. Sportovní areál AWF od rušné městské třídy odděluje 150 metrů dlouhá budova fakulty, kterou na přelomu 70. let navrhl varšavský architekt Marek Leykam. Celému území pak dominuje atletický ovál s fotbalovým hřištěm uvnitř.
V průběhu let přibývaly v areálu AWF další objekty a zatím posledním je minimalistický prosklený kvádr s krytou sportovní halou, šatnami, posilovnou, výukovými místnostmi a kancelářemi. Charakteristickým prvkem je krytá terasa ve druhém nadzemním podlaží, odkud se nabízí výhled na venkovní sportoviště. Zářivě žlutě vymalované terasa s kruhovými světlíky se jasně odlišuje od minimalistické fasády se skleněných copiltů, které nechávají částečně viditelnou nosnou konstrukci a dávají tušit vnitřní provoz.
Koncept celého domu je založen na proměnlivosti světelných podmínek. Ve dne pomáhá přirozené světlo šetřit energie na osvětlení hrací plochy kryté haly. Naopak v noci se dům rozzáří jako lampion a dává kolemjdoucím tušit vnitřní sportovní aktivity. Transparentností se návrh rovněž odkazuje k ušlechtilým stránkám soutěžního sportu jako je hra fairplay a jasné odmítnutí dopingu. Jednoduchou formou současně odkrývající svoji konstrukční podstatu architekti vzdávají hold nedaleké Leykamově budově AWF ze 70. let, která je rovněž konstrukčně odvážná a výrazově prostá.
V průběhu let přibývaly v areálu AWF další objekty a zatím posledním je minimalistický prosklený kvádr s krytou sportovní halou, šatnami, posilovnou, výukovými místnostmi a kancelářemi. Charakteristickým prvkem je krytá terasa ve druhém nadzemním podlaží, odkud se nabízí výhled na venkovní sportoviště. Zářivě žlutě vymalované terasa s kruhovými světlíky se jasně odlišuje od minimalistické fasády se skleněných copiltů, které nechávají částečně viditelnou nosnou konstrukci a dávají tušit vnitřní provoz.
Koncept celého domu je založen na proměnlivosti světelných podmínek. Ve dne pomáhá přirozené světlo šetřit energie na osvětlení hrací plochy kryté haly. Naopak v noci se dům rozzáří jako lampion a dává kolemjdoucím tušit vnitřní sportovní aktivity. Transparentností se návrh rovněž odkazuje k ušlechtilým stránkám soutěžního sportu jako je hra fairplay a jasné odmítnutí dopingu. Jednoduchou formou současně odkrývající svoji konstrukční podstatu architekti vzdávají hold nedaleké Leykamově budově AWF ze 70. let, která je rovněž konstrukčně odvážná a výrazově prostá.
0 komentářů
přidat komentář
