Školka Montessori Jablonec nad Nisou

Školka, do které jsem chodil jako dítě, byla původně farou v centru města. Za komunismu ji přestavěli, aby sloužila novému účelu. Vlastně tam bylo všechno špatně, přesto mám k oné stavbě a její zahradě celý život výjimečný vztah. Snažím-li se rozpomenout, co si pamatuji z let, kdy jsem do školky chodil, není toho moc. Jsou to útržky paměti, neskládají se v celistvé prostředí, zato jsou překvapivě přesné v detailech.

Škraloup na kakau v duritce. Světlo, které svítí přes žaluzie do místnosti, kde předstírám spánek, vůně prostěradel na malých postelích. Úzká tmavá chodba vedoucí do zahrady. Jídelní stolky s igelitovými ubrusy se vzorem růžových květů, staré linoleum v jídelně…

Školky jsou stavby, ve kterých si malé dítě formuje úplně základní vztahy se světem. Na rozdíl od domova je to místo, kde je člověk poprvé sám mimo bezpečí tvořené rodinou a kde uzavírá samostatné vztahy se lidmi a prostředím, často poprvé v životě. Myslíme si, že by školky měly být výjimečné stavby, jejichž základní funkcí je dát dětem pocit, že svět je báječné a zábavné místo pro život.

Když začnete stavbu školky jako architekt řešit, zjistíte, že společnost a instituce opletly tyto stavby naprosto neproniknutelnou pavučinou různých nesmyslných norem, zákazu a příkazů. Chcete vytvářet místo s jasným účelem – dělat radost dětem při zkoumání světa a místo toho počítáte složitou matematickou rovnici. Počítáte kubické metry vyměněného vzduchu za určitý čas. Prokazujete, že všude bude stálé normové osvětlení každého čtverečního metru. Stavba nesmí být ze dřeva. Jako proč? A nesmí mít víc než dvě patra. Proč? Nevíme.

Děti, na kterých v procesu návrhu záleží nejvíc, jsou z něj zcela vynechány. Přitom víme, že jsou schopny se architektonickými nápady vážně zabývat a soustředěně odpovídat na otázky, co by pro ně bylo nejlepší.

V Jablonci jsme navrhli přístavbu školky odvážně, a tak, abychom mohli vždy hrdě říct, že hlavní kritérium, podle kterého jsme návrh posuzovali, byla zábava pro děti.

Představovali jsme si, jaká sranda bude probíhání dokola mezi starou a novou částí školy přes záchody. Chtěli jsme, aby se z přístavby dalo vylézt ven na velkou betonovou terasu, kde jsou děti v bezpečí a zároveň mají co nejvíce svobody. Na střechu jsme umístili další herní terasu, protože je odtud nádherný výhled. Patra uvnitř školky jsme propojili tobogánem, kterým dítě na okamžik bez ptaní budovu opouští a vzápětí se do ní rozesmáté vrací. Vnitřní prostor je vlastně jedna velká místnost rozčleněná vertikálně do čtyř mezipater. Děti tu na sebe vždy mohou vidět, ale také se můžou na mnoha místech zašít, když chtějí soukromí pro svoji neplechu.

Věříme, že jsme nezklamali, nepodlehli tlaku nudy a postavili dům, ve kterém budou děti moci svobodně blbnout, jen tak mimochodem se rozvíjet a architektura jim v tom půjde naproti.

Přístavba Mateřské školy Montessori v Jablonci nad Nisou je dvoupodlažní železobetonová stavba. Stojí vedle historické stavby školky a svou formou a materiálem s touto větší stavbou kontrastuje. Je to jednoduchý hranol s několika výstupky, který je celý obalen do nerezové sítě. Uvnitř je stavba vertikálně rozčleněna na přízemí a tři mezipatra uspořádaná okolo schodiště a zrcadla, nad kterým je ve střeše velký světlík. Na mezipatrech jsou prostory pro pobyt dětí, každé mezipatro má jinou atmosféru a tvar, aby bylo pro děti jiným způsobem podnětné. Přístavba je v přízemí a druhém mezipatře napojena krčkem na historickou budovu školky. Z přízemí je přímý výstup na betonovou chráněnou hrací terasu nad parkovištěm aut. Z druhého mezipatra vede venkovní tobogán zpět do přízemi, kterým si děti mohou urychlit cestu dolů. Z třetího mezipatra je výstup dveřmi na fasádu, kde jsou venkovní schody vedoucí na střešní terasu. Ta je opatřena bezpečnostní sítí a muže se stát velkou letní hernou pro děti. Přístavba navyšuje kapacitu školky o jednu třídu.