Že se pařížští architekti nebojí nových technologií ani materiálů, doložil již v 19. století
Gustave Eiffel na ocelových konstrukcích a na počátku 20. století
Auguste Perret u železobetonových skeletů. První skleněný dům (franc. La Maison de Verre) ve Francii postavili v pařížském vnitrobloku Pierre Chareau společně s Holanďanem Bernardem Bijvoetem a zámečníkem Louisem Dalbetem. Šlo o první stavbu téměř padesátiletého Pierre Chareau, který byl doposud známý jako autor avantgardního nábytku. Mezi jeho dlouholeté klienty patřila také Annie Bernheim a její manžel doktor Jean Dalsace, kteří zakoupili ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés starý dům a místo něj chtěli postavit novou vzdušnou rezidenci. Jako největší překážka se ukázalo zachování podkrovního bytu nájemnice, která se odmítla přestěhovat. Bylo tak zbouráno celé přízemí i horní patro, ale podkroví zůstalo stát. Skleněné fasády vynáší ocelová konstrukce. Translucentní čtvercové tvárnice zaručovaly v interiéru dostatek intimity. Do vstupního dvora se dům uzavírá holou fasádou bez okenních otvorů. Na druhou stranu se dům otevírá do soukromé zahrady prostřednictvím pásových oken, proskleným arkýřem a terasou. Interiér nabízí moderní měšťanský dům s převýšeným místnostmi a plynoucím prostorem rozděleným pomocí posuvných dveří. Dům měl zároveň sloužit jako gynekologická ordinace, takže použitý materiál měl demonstrovat zdravé prostředí plné denního světla a zajistit snadnou údržbu.