Stanice je postavena přímo nad železničním uzlem, což jí dává vzhled konečné zastávky. U hlavových nádraží je snazší vytvořit funkční provozní schéma. V tomto případě však koleje pokračují dále na jih, kde jsou svedeny do tunelu pod městem, což se jevilo jako samozřejmé dopravní řešení. Projekt nám také umožnil zhmotnit metaforu nebo analogii pohybu a příjezdu. Šestice zaklenutých nástupišť se postupně spojuje do jednoho velkého prostoru hlavního lobby, na které navazuje široký krytý vstup. Světelné nálady se uvnitř nádraží liší, což napomáhá v sekvenčním členění prostorů. Toho bylo docíleno různě řešenými střechami, které překonávají velké rozpony, ale současně neodhalují svou vnitřní konstrukci. Jedná se o budovu složenou z výrazně odlišných prvků: klenby nad nástupními plošinami, pultová střecha nad prostřední eskalátorovou částí a bazilikálně osvětlený box vstupní haly. Všechny tyto prostory jsou postupně seřazeny uvnitř budovy, která má vyjadřovat pohyb. Zpracování světla, výběr materiálů a rozložení prostorů v návaznosti na vlakové soupravy nás vrací zpět k ucelenému vzhledu budovy.
Cruz y Ortiz Arquitectos