Rozšíření vily T

foto: Tomaž Gregorič

Lublaňská Vila Dular z roku 1932 od architekta Josipa Costaperaria je názorným příkladem slovinského modernismu. Jednoduchá bílá kostka zakončená dřevem obloženou nástavbou s rozlehlou střešní terasou leží uprostřed zahrady mezi dalšími vilami ze stejného období. Dnes v domě žijí na každém ze tří podlaží různí vlastníci. Rodina bydlící v přízemí potřebovala přizpůsobit svůj byt bezbariérovému provoz vozíčkáře, čímž rodina v prvním poschodí získala možnost využívat střechu nové přístavby jako terasu. Nyní po přestavbě jsou všechny místnosti pohodlně dostupné pro majitele, který je upoután na kolečkové křeslo. V přístavbě, kterou využívá rodina se třemi dětmi (a psem), se nachází jídelna s obytným prostorem. Navíc vzniklo kryté parkoviště pro automobil a místo pro odkládání kol. Vykonzolovaná střecha ve tvaru písmene T se nad parkovištěm a venkovní rampou vypíná jako ochranný deštník. Mohutné rámy pergoly jsou vyplněny tabulemi ze světlezeleného plexiskla. Přechod mezi původní vilou a moderní přístavbou zprostředkovává prosklený krček, který je rovněž součástí obytného prostoru.
Posuvná panoramatická okna z masivního dubu se obrací do zahrady i vstupního dvora. V interiéru se potkávají surové a ušlechtilé materiály. Vedle schodiště s jednoduchými a hrubými detaily se nachází precizní exkluzivní kuchyňská linka. Vnější obložení přístavby tvoří bělený modřín, který je horizontálně i vertikálně kladen v odskakujících pruzích 2x2, 3x3 nebo 4x4 cm a vytváří nařasenou texturu. Jasná forma i dřevěný obklad tak dotváří vztah k obložené původní střešní nástavbě. Fasáda přístavby má svůj vlastní charakter, aniž by chtěla konkurovat Costaperariově vile.